Umíte mluvit s dětmi? Zkuste triky, díky kterým se budou méně vztekat a více poslouchat

Neolizuj si ty špinavé ruce, ukliď si ty hračky, nevztekej se a tuna dalších příkazů, proseb a výzev, které leckdy k ničemu nevedou. Tak často vypadá komunikace rodiče s dítětem, která ve výsledku nemůže vyhovovat ani jednomu z nich. Pojďte to změnit. Když si osvojíte pár následujících komunikačních triků, půjde vám s ratolestí všechno snáz.

Jakmile začnete po dítěti chtít cokoli, co od prvního slova nezní lákavě, okamžitě ztratíte jeho zájem a ochotu. Takže žádné „ukliď si ty hračky, nebo…“, „jestli mě neposlechneš, tak…“. Zkuste na to jít přesně opačně. „Chceš si dát zmrzku? Tak si ukliď ty hračky a já ti ji mezitím nachystám.“

Pokud jde o něco, co vaše dítě vyloženě nesnáší, ale udělat to musí, vsaďte na pochopení a snažte se danou věc dítěti zpříjemnit. „Já vím, že matematika tě nebaví, ale pojďme zkusit tuhle novou početní hru, bude to zábava.“

Nechci rohlík s marmeládou! Ne a ne a ne! Co si počít, když dítko odmítá snídani nebo oblečení, které jste mu nachystali do školky nebo třeba pohádku, co mu chcete číst před spaním?

Dopřejte mu možnost výběru! Ale abyste měli stále věci pod kontrolou, protože je jasné, že ty letní šatičky si v únoru do školky vzít nemůže, zužte výběr na dvě (maximálně tři) možnosti. Chceš k snídaní rohlík s marmeládou, nebo jogurt? Chceš si dnes vzít mikinu s Batmanem nebo tu s dinosaury?

Jen pozor, od určitého věku už tohle nefunguje a je čas dopřát dítěti mnohem víc volnosti. „Zhruba do osmi let může tenhle zúžený výběr dobře fungovat, rodič si tím velmi dobře nastavuje hranice a dítě se zároveň cítí komfortně. Od vyššího věku už to ale může být naopak omezující, protože dítě chce a potřebuje uplatňovat svoji volbu a je pro něj dobré, když víc přemýšlí o svých přáních a volbách,“ radí životní koučka Lenka Procházka.

Základem úspěchu je motivace. Dítě jednoduše musí chtít něco udělat, aby se to obešlo bez vzteku a řevu. Jenže jak zařídit, aby chtělo uklízet hračky stejně jako chce sníst čokoládu?

Mimochodem, víte, že projevit vztek v práci je dobrá věc?

Udělejte z činností, o nichž víte, že moc zábavné nejsou, legraci. Uklízejte hračky s dítětem, blbněte u toho a povzbuzujte ho větami typu „to je ale zábava, že“. A pokaždé, když se přiblíží čas úklidu, připomeňte mu to: „Pamatuješ, to byla ale minule legrace, když jsme uklízeli hračky.“

Vlastním nadšením (byť mnohdy předstíraným) a motivačními větami snižujete odpor dětí k dané činnosti. Opět samozřejmě platí, že to funguje na menší děti, na druhou stranu, u teenagera nečekáte nadšení z mytí nádobí, ale spíš že již chápe, že je to nutné.

Proč brečíš? Proč se vztekáš? Proč s tím boucháš? Proč, proč, samé proč. Zkuste se zamyslet, kolikrát denně své ratolesti tuhle otázku položíte.

Problém je v tom, že i když vy možná opravdu chcete znát odpověď, vaše dítě to spíš rozčiluje. „Z otázky proč mohou být děti podrážděné až vzteklé, protože ji mohou vnímat jako nepochopení rodičů jejich problému a nedostatečnou podporu. Vyvolává v nich pocit bezmoci, že jim rodič nerozumí nebo že jejich problém zlehčuje a nebere je vážně,“ vysvětluje životní koučka a autorka knihy (Ne)Gramotný rodič Lucie Königová.

Místo proč potřebuje dítě pochopení a pomoc při hledání řešení. „Aha, zlomila se ti pastelka, chápu, že tě to rozčílilo. Tak co bychom mohli udělat, aby to bylo lepší? Jak bychom to mohli napravit?“ To je ideální varianta, kdy dáváte dítěti najevo, že mu rozumíte, ale zároveň mu vyjadřujete důvěru, že najde (byť s vaší pomocí) řešení. „Komunikace by měla být o vědomém vnímání dětí a mít tři kroky – pochopení, podporu a důvěru,“ dodává Königová.

Tohle velmi dobře funguje u opravdu malých, maximálně školkových dětí. Jejich svět ještě neovládla tvrdá realita, jejich fantazie nezná hranic. V jejich dětském světě není nic nemožné, ani to, že plyšový méďa je opravdu smutný, protože se povaluje na zemi, místo aby byl hezky v postýlce, nebo že autíčka poházená po obýváku jsou opravdu nešťastná, když nejsou ve své krásné pohodlné garáži v pokojíčku. Využijte zkrátka dětskou fantazii.

Děti ničí vztahy, řekly Gwyneth Paltrow a Katy Perry. Co si o tom myslí odbornice?