Článek
Školky – včetně státních – dnes volí, pokud jde o nástup nových dětí, dva zásadně odlišné přístupy. Klasický je ten, kde chtějí, aby rodič hned nechal dítě ve školce i na spaní po obědě. Většina dětí si podle zastánců tohoto přístupu zvykne. Výjimkou jsou ty, které na školku ještě nemají, a těm prý nepomůže ani citlivější zacházení.
Přibývá však institucí, které chtějí, aby nováčci chodili ze začátku jen na dopoledne nebo dokonce jen třeba na hodinu či dvě. Některé navíc umožňují rodičům chvíli být s dětmi přímo ve třídách. Je to reakce na požadavky rodičů a trend, který už dříve nastolila soukromá zařízení.
„Rodiče do tříd nepouštíme, protože ne všichni o to stojí a pak to děti špatně nesou, že tam někdo rodiče má a jiný ne. Ale osvědčilo se nám, že máme první dva týdny takzvaně zvykací, kdy po rodičích chceme, aby děti vyzvedli ještě dopoledne nebo hned po obědě,“ říká Klára Váchová, učitelka mateřské školy z Brna. Snaží se na tom s rodiči dohodnout už na červnových přípravných schůzkách, aby nebyli zaskočeni. Podle učitelky to rodiče vesměs bez potíží akceptují.
Pozor na druhý týden, bývá horší
Upozornila také na to, že i děti, které se školkou neměly první den problém nebo si rychle zvykly, mohou začít plakat třeba druhý týden. „Tehdy jim dojde, že nešlo o dočasnou zábavu, ale že budou do školky chodit napořád,“ vysvětluje učitelka. Důležité podle ní je, aby rodiče školku nezlehčovali - ve smyslu „Proč vyvádíš, vždyť si tam můžeš celý den hrát“ - ani dítěti nepotvrzovali, že je to tam hrozné – třeba tím, že by řekli „Prostě to tam musíš vydržet“.
Důležité je si o školce a o tom, jak ji děti vnímají, povídat. Jen pozor, moc nefungují přímé otázky typu, jak se dneska dítě mělo, lepší je jít na to oklikou. Můžete třeba zavést řeč na to, jaká hračka se mu ve školce hodně líbí – potomek se možná rozpovídá.
Jsou to nervy, ale rodič musí být stoprocentně přesvědčený, že dítě na školku máFoto: Alexander_Safonov, Shutterstock.com
Možná mu vadí pomazánka
Zdeněk Altman z Pražské pedagogicko-psychologické poradny doporučuje, zvláště když si dítě na školku nestěžuje jen prvních pár dní, ale dlouhodobě, bavit se o ní nepřímo. Například tím, že si nad nějakým obrázkem budete povídat o tom, že by do pomyslné školky chodila lesní zvířátka – dítě může říkat, kdo všechno tam chodí, kdo tam chodí rád a kdo ne a proč. „Kdo je tam nejsilnější a nejslabší? Kdo je tam nejvíce smutný?“ nadhazuje psycholog možné otázky.
Rodiče si podle něj na školku mohou s potomky hrát i s pomocí panenek, autíček nebo zvířátek a přehrávat různé situace. Děti tak nezřídka prozradí, co jim na školce vadí – vůbec nemusí jít až tak o stesk po rodičích, ale třeba obava, že bude muset jíst chleba s pomazánkou, která jim nechutná. Pro rodiče banální, pro dítě představuje situaci, které se bojí, protože neví, jak ji má řešit.
A co když ho chcete ještě rok mít doma?
Pro to, aby dítě úspěšně zvládlo nástup i následnou docházku do školky, je zásadní ještě jedna věc. Rodiče sami o ní nesmí pochybovat, měli by v sobě mít vyřešeno, že dítě je na školku zralé nebo že rodina potřebuje, aby do ní dítě chodilo kvůli práci jednoho nebo obou rodičů.
„Jestli sami o školce pochybujete, přemýšlíte, že byste svého chlapečka nebo holčičku letos ještě radši nechali doma s babičkou, nějak cítíte, že by to tak pro vás bylo nejlepší – jenom jste to chtěli ve školce zkusit – není možná žádná prohra nechat školku na příští rok,“ míní speciální pedagožka Kateřina Králová, autorka Nevýchovných principů, která stojí za webem Nevýchova.cz.
A odložení školky je podle učitelek i psychologů na místě i tehdy, když dítě i po měsíci od začátku školky stále pláče nejen ráno, ale i několikrát během dne, nikoli jen chvilku v momentě, kdy má třeba po obědě usnout a stesk po rodičích je větší.
