Mámou ve 20, 30 nebo 40 letech? Rozdíl je nejen v tělesné kondici, ale i celkové připravenosti

Existuje něco jako ideální věk pro to stát se poprvé matkou? „Správná“ odpověď se liší podle toho, kdo odpovídá. Podle lékařů je to mezi 25-30. rokem. Psychologové vnímají, že nejvíce vyrovnané a připravené jsou ženy kolem třicítky. A samy ženy? Ty sice vědí, že věk hraje roli, ale především chtějí dítě až ve chvíli, kdy mají po boku toho pravého a zázemí, do kterého bude bezpečné přivést malého člověka.

Čísla hovoří jasně. Podle Českého statistického úřadu je průměrný věk matky při početí prvního dítěte 30,4 roku. A ač toto číslo stále roste, roste i číslo udávající průměrný počet dětí na jednu ženu: 1,83. Což z České republiky činí zemi s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Co tedy čekat, když se rozhodnete pro dítě ve 20, 30 nebo 40 letech?

Jedna věc je samozřejmě „ideální“ věk podle lékařů nebo společnosti. Druhá ale, jak je žena reálně připravená. Miroslava Novotná, terapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy, říká, že (téměř) každá žena, která se zamýšlí nad mateřstvím, si je vědoma toho, že její tělo věkem ztrácí jisté kvality: „A jsme si vědomé, navíc ze strany odborníků neustále upozorňované na to, že čím dříve, tím lépe.“ Co je ale podle terapeutky opravdu důležité není věk ženy, ale její připravenost na mateřství: „Někdy počkat může být přesně, co potřebujeme. Řídit se naší vnitřní intuicí a moudrostí.

Že si holčičky hrají na rodinu nebo pečují o panenky od dětství, a připravené tak jsou vlastně odmala? Vliv na „roztikané biologické hodiny“ má mnohem více faktorů. „Je to vlastní dětství, aktuální partner, finanční situace, práce, rodinné vztahy, zároveň i naše obavy či nevyslovená přání. Vliv mají i blízcí vrstevníci, kteří začínají zakládat rodiny,“ vyjmenovává Miroslava Novotná.

Stát se matkou je možná něco, co je mnohým ženám přirozené, ale zároveň je to velký krok do neznáma. V minulosti si ženy předávaly zkušenosti v rámci rodiny, v dnešní době se musí ženy zorientovat samy a najít si pro sebe nejlepší zdroj informací.

Po fyzické stránce je žena dvacátnice nejlépe připravena jak na těhotenství, tak porod i následnou náročnou péči o dítě. Je nižší jak riziko například těhotenské cukrovky nebo vysokého tlaku, tak genetických či vývojových vad plodu.

Jenže! Často se podle Miroslavy Novotné ženy okolo dvaceti let stanou matkami tak trochu „náhodou.“ Ale! Ač často otěhotní neplánovaně a jsou vystrašené a asi i nepřipravené, zároveň jsou pružnější a umí se na novou situaci snáz adaptovat. Lépe čelí stresu, po porodu se rychleji zotavují a pociťují menší únavu. „Co je pro ně ovšem zátěží kromě postřehů a rad okolí? Skutečnost, že svět kolem jim nabízí tolik možností. A ony chtějí zvládnout vše. Od mateřství a partnerství až po kontakt s přáteli a své zájmy. A je těžké zvolit priority,“ podotýká Novotná.

Ale samozřejmě existuje i mnoho dvacátnic, které jsou na roli matky připravené. Často je to i vlivem jejich vlastní matky nebo žen v blízkém okolí.

Třicítka je pro mnoho žen milníkem, kdy začínají mateřství reálně zvažovat. Zároveň ale od zhruba 35. roku lékaři začínají zvedat varovný prst. Snižuje se plodnost žen a roste riziko samovolných potratů. Roste i tlak společnosti a není vždy snadné to ustát, zvlášť když po miminku toužíte a ono se hned nedaří.

Jako velkou výhodu matek třicátnic vnímá Miroslava Novotná jejich zkušenosti. Mají už zkrátka něco za sebou. „Zažily pády, rozchody. Umí říkat ne, jsou vnímavější ke svým potřebám a mateřství si umí užít,“ říká odbornice.

Ač je mnoho čtyřicátnic ve skvělé formě a netrápí je výrazné zdravotní problémy, těhotenství je opravdu jiný stav. Nemluvě o znatelném úbytku energie. Lékaři varují před klesající reprodukční schopností, rizikem samovolných potratů, těhotenskou cukrovkou a preeklampsií. Náročnější může být i porod samotný, často totiž trvá déle a nezřídka je proveden císařským řezem.

Miroslava Novotná ale vnáší výrazně pozitivnější pohled na matky čtyřicátnice. Podle ní jde o ženy zkušené a zralé. Mají nadhled a za sebou i náročné životní zkušenosti, které zvládly a ze kterých se poučily. S čím ovšem nemohou příliš počítat, je podpora ze strany jejich rodičů. Ti už totiž často nejsou v kondici a někdy naopak sami pomoc potřebují.

Dnešní prarodiče nemají kvůli práci na vnoučata čas. Co s tím?