Článek
Zprvu se může zdát, že to není nic těžkého – přijmout jiné než vlastní dítě. Pečovat o něj, vychovávat ho a stát se jedním z jeho nebližších lidí… Když ale dojde na věc, tyto představy často vezmou rychle za své. „Já sama jsem měla kluka a Pavel si do našeho vztahu přivedl tříletou dceru. A zpočátku to bylo fajn. Jak ale vyrůstala, začala se mezi námi prohlubovat propast. Po sedmi letech jsme se kvůli tomu rozešli,“ svěřila svou zkušenost Veronika (36). A důvod? Velmi častý: rozdílný pohled na výchovu.
Pro dítě jste cizí žena
Pro potomka, bez ohledu na věk, je vždy velmi náročné, když se jeho rodiče rozvedou. Do toho mu do života vstoupí cizí žena a většinou má velký vliv na jeho každodenní fungování. Když se k vám proto jakožto k „náhradnici“ své matky nechová s dostatečnou úctou, uvědomte si jeho těžkou situaci dřív, než začnete tvrdit, jak je nevychovaný.
- Velký problém (i do daleké budoucnosti) představuje také to, pokud byla nová otcova partnerka „příčinou“ rozchodu rodičů. To potomci někdy neodpouštějí ani v dospělosti – a nemůžete se jim divit.
Dítě má odpovědnost za vaše štěstí
Dospělý člověk má jiné vnímání. Očekává, že když se ve vztahu s „novou matkou“ neděje viditelně nic špatného, není důvod chovat se nepříjemně. „Na dítě z prvního manželství a na dospívající zvlášť je kladen třeba i nevyslovený nárok, aby štěstí z nového vztahu svému rodiči nepokazilo. Očekává se tedy, že se pokud možno přizpůsobí,“ vyjadřuje se psychiatrička Alena Večeřová Procházková ve své knize Pomoc dětské duši.
- Potlačované emoce se v dětech hromadí a dají je najevo, až když získají dostatečné sebevědomí je ventilovat. „Vůbec jsem to nechápala. S Anetkou jsme vycházely dobře. Asi po čtyřech letech mě ale začala ignorovat. Odpověděla mi na pozdrav, ale jinak se vším chodila jen za tatínkem. Nedalo se to vydržet,“ pokračuje v příběhu Veronika.
Krev není voda…
V klasických pohádkách jsou macechy vykreslovány v nejhorším světle – připomenout lze třeba Popelku nebo Sněhurku. Děti jsou zobrazovány jako oběti, které nevlastní matka nenávidí a škodí jim, kde může… Být třetím rodičem, jak tuto roli nazvala psycholožka Kamila Petrovská ve stejnojmenné knize, je zkrátka těžké a očekávání jsou veliká.
Sžít se s rolí nevlastního rodiče trvá podle psychologů až dva roky! Od ženy se přitom očekává, že bude „nové“ dítě bezmezně milovat. Zatímco u vlastních potomků funguje mateřský pud, vědomí lásky a touha starat se, u nevlastních dětí je to jinak. „Většině věcí se musíte postupně učit, včetně toho, že vaše povinnost není nevlastní děti milovat ani o ně vždy a za všech okolností pečovat,“ vysvětluje Kamila Petrovská.
- Jestli jste partnerovy děti přijaly jako vlastní, je to bonus, kterého by si měli všichni, včetně jejich biologické matky, vážit. Pokud ale ne, nedělá to z vás špatného člověka ani jste v ničem neselhaly.
S partnerem musíte komunikovat
Muž by si měl také uvědomit, že nejde jen o citovou stránku věci, ale další dítě v domácnosti zatěžuje i rodinný rozpočet a přidělává ženě starosti a práci. „Ať už jde o vaření, úklid, pomoc s domácími úkoly a podobně, něco z toho určitě dělat budete, neboť to souvisí s vaší zodpovědností za výběr partnera s dětmi. Důležité ale je, aby vaše úkoly směrem k nevlastním dětem byly výsledkem vaší svobodné vůle a ne jako samozřejmost, která se od vás čeká,“ radí Kamila Petrovská.
- Dobrá macecha se z vás nestane přes noc. Je za tím hodně práce a snahy. I zde platí, že partnerská komunikace je základ. Stanovte si s mužem jasná pravidla a sdělte mu svá očekávání. A samozřejmě naslouchejte i jemu. Třeba zjistíte, že po vás nechce, abyste zastávaly roli maminky, a netouží po vašich výchovných radách. Možná na sebe kladete větší zátěž, než je od vás očekávaná. Nebo se naopak hned zpočátku dozvíte, že po vás chce chování, které pro vás není akceptovatelné.
Prvotní odmítání nevlastního rodiče je přirozené a vyžaduje časFoto: DimaBerlin, Shutterstock.com
Jste třetí rodič? Tato pravidla dodržujte
Situace, ve kterých se nevlastní matka nachází, jsou různé. Některá už má vlastní děti, jiná je v očekávání a další třeba žádné potomky ani nechce. Vše je proto hodně individuální a není od věci vyhledat psychologa. Bez ohledu na cokoli je ale důležité dodržovat tato pravidla:
- Buďte fér. Všechny děti potřebují hranice. Jestli už máte vlastní potomky, nemůžete jim něco zakázat a partnerovu dítěti to povolit nebo naopak. Pravidla u vás doma musejí platit pro každého. Všem to dá pocit jistoty.
- Držte se zpátky v názorech. Ať už je maminka vaší nevlastní ratolesti jakákoli, nikdy ji před potomkem nepomlouvejte. Matka je jen jedna a dítě ji bude vždy chránit. Pomluvami na její adresu byste si z něj zbytečně udělaly nepřítele.
- Nemějte přílišná očekávání. Všechno chce čas. Dejte proto dítěti prostor, aby si pro vás v životě našlo místo, a netrapte se prvotními neúspěchy (mohou se klidně dostavit znovu v pubertě). Není to soutěž a nikdy z ní nikdo nevyjde jako vítěz.
- Pochopte své místo. Nemíchejte se do rodičovských rolí a zodpovědnosti. Uznejte, že pokud má dítě oba fungující rodiče, nemůžete jim do toho vstupovat. Stejně jako nevlastní potomek je bonus pro vás, jste bonus i vy pro něj. Na druhou stranu není dobré, když mu pod vaším dohledem všechno prochází, protože se bojíte zasáhnout do výchovy. Toto je nutné si dopředu určit s jeho biologickými rodiči.
