Který věk dětí je pro rodiče při výchově nejtěžší? Nejvíc dají zabrat osmiletí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Máte uplakané miminko a nevyspali jste se už několik týdnů? Myslíte si, že vaše dvouleté batole je nezvladatelný čertík? Procházíte právě legendárním obdobím vzdoru? Zkouší čtyřleťák hranice vaší trpělivosti? Nebo vás poctila návštěva jménem puberta a máte pocit, že snad nikdy neodejde? Podle průzkumu, který provedly přímo mezi rodiči společnosti OnePoll a Mixbook, si většina z nich myslí, že výchova dětí do čtyř let je hračka v porovnání s tím, co prožili, když jejich ratolest oslavila osmé narozeniny. Po nějaké době pak bylo zase lépe.

Osmileté dítě je nezávislá osobnost. Dává to patřičně najevo, dožaduje se, abyste k němu přistupovali jako k sobě rovnému, pusa na tvář před školou nepřichází v úvahu a stává se z něj vášnivý odbojář, když se mu snažíte radit. Na druhou stranu, obvykle ještě vyžaduje a potřebuje vaši náruč a přitulení, bez kterého večer neusne. Faktem je, že od osmi let se tělo začíná pomalu připravovat na dospívání. Probouzejí se hormony a také potřeba vymezit se proti okolí. A to tak razantně, že to může občas vypadat, jako by se k vám domů zpátky nastěhovalo to zlostné a vztekající se batole, které ještě máte v paměti. Běžně se chová, jako by plnění domácích povinností bylo mučením, a bezvadně ovládá umění ignorovat rodiče.

Většina otců i matek, kteří se do průzkumu zapojili, se shoduje v tom, že osmý rok života dětí byl pro ně vůbec nejtěžší. Někteří se dokonce vyjádřili ve smyslu, že šlo o zkoušku trpělivosti a setrvalý trénink odolnosti nervové soustavy. Spousta z nich vysledovala, že záchvaty vzteku a zuřivosti u potomků byly ještě intenzivnější než v batolecím období. V souvislosti s budováním „svébytné osobnosti“ mohou být osmiletí velmi tvrdohlaví, když se věci nevyvíjí podle jejich přání. Dokážou to dávat hlasitě najevo, bouchat dveřmi, koulet očima, ignorovat vše, co po nich vyžadujete. Ano, snaží se tak prosadit svou samostatnost a nezávislost, neumí ovšem ještě zcela dobře zpracovávat emoce, tudíž to nezřídka vypadá divoce. Teprve začínají chápat, jak se v dané situaci cítí někdo jiný, pozvolna se učí, jak se vžít do pocitů druhého člověka.

Střídání bouří a klidné oblohy bez mráčků přichází v různě dlouhých intervalech. Ovšem i po těžkém dni plném hádek a nedorozumění od vás pak večer potřebují obejmout a pohladit. I přes migrénu a pocuchané nervy se snažte na to nezapomínat a dopřejte jim něhu. Každý věk má svá pro a proti, své vzestupy a pády, nikdy ale nedopusťte, abyste se s dětmi odcizili nebo vypustili z úst něco, co by vás mohlo později opravdu mrzet. V nejvypjatějších chvílích myslete na jedno: ono to rychle uteče a bude lépe.

Jakkoli se vám to možná nezdá, v tomto věku probíhá intenzivně mentální a emocionální růst. Dítě je stále samostatnější a vyspělejší. Pomalými krůčky začíná projevovat skutečnou empatii k ostatním a začíná dávat přednost ostatním ve chvílích, kdy to dříve nedělalo. Například vás překvapí, když dá při rodinné hře náskok mladšímu sourozenci.

Osmiletý školák dělá velký skok, rovněž pokud jde o rozvoj slovní zásoby a schopnosti formulovat myšlenky. Popovídáte si s ním již i o složitějších tématech, dokáže barvitě popisovat zážitky a diskutovat (pravda, právě to možná pokaždé úplně neoceníte). Rozvíjí se abstraktní myšlení, děti začnou lépe chápat, jak fungují peníze a co představují časové úseky. Jsou už také připravené a schopné převzít více odpovědnosti, jako je třeba péče o domácího mazlíčka.

Výchova dětí v Česku: Zjistěte, jaká jsou rizika některých výchovných přístupů