Kolik stojí nejnevděčnější činnost na světě? Když jsou domácí práce zadarmo, tak si jich nikdo neváží

Když počátkem 80. let, v dobách tuhého socialismu, Magdalena Dietlová v jednom rozhovoru prozradila, že si její rodina platí hospodyni, nastal poprask. Ne že by manželka úspěšného scenáristy Jaroslava Dietla byla jediná. Pomocnice v domácnosti měly celých čtyřicet let socialismu i soudružky manželky komunistických pohlavárů. Jen se o tom nesmělo mluvit.

Po roce 1989 nastalo období, kdy se vytížené „hrdinky kapitalistické práce“ osmělovaly připustit si, že opravdu není hanba a selhání zaplatit si někoho k ruce. A řeči o lenosti a takové „já bych to teda nesnesla a styděla se, aby za mě někdo makal“ si vyslechly bohužel často od žen. Většinou takových, které na tuto vymoženost buď nedosáhly, anebo záviděly v duchu „když já si musela všechno oddřít sama, tak vy byste měly také“.

Ale jak šel čas, přestaly být paní na úklid, služby na mytí oken a generální úklid, hlídačky dětí nebo kupované vánoční cukroví brané jako něco hogo fogo. Služby si mohla dovolit i střední vrstva. A i dřívější odpůrci zjistili, že je hloupost věnovat dvě hodiny šůrování, když za ty dvě hodiny vydělají víc, než zaplatí paní, která si zase ráda přivydělá.

Jenomže pak se něco stalo. Nejprve přišla krize v letech 2008 až 2012, pak chvíli výdech, který přerušil covid. Po něm šílenství s energiemi, inflací a zdražováním všeho možného. Ekonomická krize velí, že když je třeba utáhnout si opasek a osekat zbytečné výdaje, utne se jako první veškerá pomoc zvnějšku. Vždyť si to přece umíme udělat sami! A hádejte, kdo na tom nejvíc tratí…

Podle výzkumu OECD se muži věnují celosvětově domácím pracím o polovinu času méně než ženy. A u nás podle statistiky tráví čtvrtina Češek denně domácími pracemi stejný čas, jako by měla další zaměstnání na půl úvazku. 45 % zaměstnaných žen věnuje domácím pracím minimálně dvě hodiny denně.

Ne že by se muži nezapojovali. V porovnání s generací otců, natož dědů je to nesrovnatelné. „V Česku ale pořád v rodinách platí nevyslovené psychologické pravidlo, že černého Petra drží v rukou ten, kdo přinese na výplatě z práce méně,“ upozorňuje psycholožka Jana Markvartová. Podle ní se očekává, že si tuto nerovnost v domácnosti víc odpracuje, i když je jeho únava ze zaměstnání stejná jako toho s vyšším příjmem.

Že jste o „hoho“ ještě nikdy neslyšeli? Jde o zkratku „hodně práce za houby peníze“. Na „hoho“ pozicích převažují ženy. Mámy, které si vybírají zaměstnání slučitelné s péčí o rodinu. „Půlúvazkářky“ všeho druhu – kdy ovšem česká podoba půl úvazku znamená celoúvazkový objem práce v polovičním čase a hlavně za poloviční příjem. Ženy navíc převažují v oborech, které nikdy extra přeplácené nebyly. Co na tom, že se zdravotní sestřička v nemocnici honí stejně a možná víc než manžel ajťák? Vyšší zkrátka bere.

„Na zaplacení služby na mytí oken nebo na to, že si rodina nechá jednou týdně domů donést ‚předražený‘ oběd z hospody, se můžeme dívat dvojím způsobem,“ podotýká psycholožka. „Chladnokrevně ekonomicky jako na zbytečné rozhazování. Anebo jako investici do zdraví toho, kdo má na sebe v domácnosti naloženo víc.“ Často se prostě jinde ušetřit nedá. Ale rozhodně by měl ten, kdo se stará o domácnost, častěji razantně odmítat pozici slabšího článku, který se jen veze na zádech hlavního nositele peněz do rozpočtu.

Vše je samozřejmě otázka domluvy a nastavení i nevyslovených zvyklostí, v nichž se ale cítí dobře všichni. Domácí práce zadarmo si zasluhují stejný respekt, jako když za ně platíte. Jen se místo penězi kompenzují vděkem.

Manžel mi doma pomáhá, ale blbě. Nevím, co říct, aby se zlepšil…