Jak sdělit teenagerovi, že je čas na deodorant? Hlavně mu neříkejte: Máš tu jak v opičárně

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vzduch jako v tělocvičně nebo hokejové šatně a přitom jste vešli do dětského pokojíčku?

Miroslava Novotná, psychoterapeutka z online platformy Hedepy, to říká s nadsázkou: „S láskou vzpomínám na pokřik mých kamarádů horolezců, kteří měli heslo, že správný chlap musí smrdět i na fotce.“

Jenže co když se tento problém týká vašeho potomka v pubertě? Jak mu říct, že je čas na zvýšenou hygienu? „Osobně jsem zastáncem otevřenosti a pravdy. Důležité ale je, kdy a jakým způsobem tento rozhovor proběhne. Začala bych vzpomínkami na vlastní pubertu. Tím se dokážete dítěti přiblížit a citlivě toto téma otevřít,“ dodává Miroslava Novotná.

Děti rostou a z prvňáčků jsou během chvilky hormony zmítaní teenageři. V tu chvíli je nezbytné změnit styl komunikace. Vypadají jako dospělí, a proto od nich očekáváme dospělé chování. Rozumné jednání, zodpovědnost, pevnou vůli. Místo toho čelíme zjitřeným emocím a potýkáme se s důsledky jejich nesoustředěnosti, neschopnosti plánovat a dotahovat věci do konce.

„Ano, vypadají jako dospělí, ale dospělými být zatím neumí. Přesto očekávají, že s nimi budeme jako s dospělými komunikovat. S respektem k jejich názorům, s pochopením pro jejich prožívání. Když se mě rodiče ptají na radu, říkávám: Komunikujte s nimi jako s dospělými, kterých si vážíte. Představte si třeba kolegu v práci. Řekli byste mu to stejně, jak se to chystáte říct svému puberťákovi?“ uvádí psycholožka Šárka Miková.

Ideální je, když se s dětmi odmalička bavíte o různých fyziologických procesech a tělesných změnách jako o něčem přirozeném. Můžete je s předstihem připravovat na změny, které v pubertě přijdou. A až to nastane, věcně připomenout, že ochlupení, akné a intenzivní pach potu jsou běžné projevy dospívání.

„Některé děti potřebují ujistit, že to není jejich ‚vina‘, že je to proces, kterým prochází každý, a je možné udělat něco pro to, aby se nepříjemné projevy zmírnily. Častěji se sprchovat, měnit oblečení… Máte-li citlivé dítě, které je hodně napojené na emoce své i druhých lidí, můžete udělat ‚oslavu dospívání‘, vzít dceru či syna na oběd, navodit důvěrnou atmosféru, popovídat si a spojit to s nákupem deodorantu. Případně věnovat deodorant jako dárek, součást kosmetického balíčku, ideálně, když stejný balíček jiné vůně dostane i tatínek či maminka,“ popisuje Šárka Miková.

Jak s puberťáky mluvit o všech změnách v dospívání? S respektem, bez ironie nebo posměšků. Mluvit se svým dítětem o citlivých tématech patří mezi běžné rodičovské kompetence. Pokud situaci dobře zvládnete, vede to k posílení vzájemné důvěry a otevřenosti. „Dítě získá jistotu, že se na rodiče může spolehnout v obtížných situacích, a nebude se bát s vámi hovořit o citlivých tématech. Říct teenagerovi, že by měl zvýšit péči o osobní hygienu, nepovažuji za významný problém. Jako obtížnou situaci spatřuji spíše tu, kdy je třeba upozornit kolegu, že druhým v jeho blízkosti není příjemně a jeho pot je obtěžuje. U našeho dítěte jde o přirozený vývoj ve vztahu a výchově,“ uvádí Lucie Skalíková, vedoucí specializace psychologie, psychiatrie a logopedie Canadian Medical.

Pokud je třeba dítě upozornit na to, že je cítit potem, držte se zásad, které platí pro jakoukoli komunikaci. Slušnost funguje. Je důležité respektovat důstojnost a soukromí. Informaci, že je někdo „cítit“, je vždy dobré komunikovat přímo, nespoléhat se na náznaky a doufat, že se druhý dovtípí. „Buďte věcní, není třeba zacházet do detailů. Pobídky „prosím, vyvětrej si tady“ nebo „vezmi si čisté tričko“ většina dětí vezme. „Nepoužívejte zesměšňování či hanlivé poznámky,“ zdůrazňuje Lucie Skalíková.

Doporučuje řešit situaci s potomkem v soukromí, nepoužívat téma k pobavení přátel. Může se stát, že dítě zareaguje podrážděně či půjde do protiútoku. Připomenutí, že je přirozené, že dospívá a tělo jinak reaguje, není útok na sebevědomí. Jen to musí dítě vědět.

Obecně je dobré vytvářet příležitosti pro důvěrné rozhovory na různá témata. „Dětem je důležité naslouchat, často se ptají v náznacích, protože se stydí. Téma můžete otevřít také prostřednictvím vlastní zkušenosti. Mluvit o sobě, jak vy třeba prožíváte, když je někdo cítit v tramvaji, co se s tím dá dělat. Určitě se vyvarujte kritiky, která dokáže být zraňující. A své myšlenky formulujte jako nabídku, ne příkaz. Na to jsou teenageři hákliví,“ doporučuje psychoterapeutka Lenka Suchá.

Deset hlášek puberťáků, které rodiče vytáčejí. Které z nich slýcháte nejčastěji?