Elektronika ovládla dětský svět. Má vliv na chování a soustředění, zakazovat ji ale není řešení

Určitě jste se s tím setkali – v restauraci se dospělí věnují konverzaci nebo jídlu, zatímco děti sledují tablet či mobil a u toho bezmyšlenkovitě sunou porci do pusy. Stal se z toho fenomén. A pediatři varují, že mnohé děti už se bez sledování elektroniky ani nejsou schopny najíst. Přitom zdaleka nemluvíme o těch odrostlejších, s mobilem v ruce běžně vidíte i děti v kočárku!

Na jednu stranu je to pochopitelné, protože dnešní zrychlená doba vede rodiče (i přes jejich počáteční ambice nástrah digitální technologie děti ušetřit) k ústupkům. „Krabičky vydávající zvuk a barvičky děti fascinují. Ulehčuje to krmení, čekání u lékaře nebo delší cestu autem. Děti jsou při sledování mobilu hodné a nic po dospělých nechtějí,“ píše psychoterapeutka Alena Večeřová Procházková ve své knize Pomoc dětské duši. V ní se také dozvíte, že optimální čas, který by mělo dítě do deseti let strávit s elektronikou, jsou dvě hodiny denně, na čemž se shodují i jiní odborníci. I to má ale svá pravidla (více v tabulce pod článkem). Je ovšem třeba vzít v potaz, jaký vliv může mít elektronika na dětské chování.

Každý rodič, který chce být benevolentní a spoléhá na to, že dítě samo ví, kdy přestat, by si měl být vědom možných následků. „Aby lidský organismus prospíval, musí stihnout během 24 hodin denně naplnit všechny své fyziologické potřeby. Pokud dítě pasivně prosedí hodiny u displeje, celý organismus trpí. Nemá čas se věnovat jiným aktivitám (pohyb, spánek, spontánní hra, mazlení, povídání si s kamarády…). To může vést k obezitě, narušení spánku, poruše pozornosti i agresivnímu chování okoukanému z počítačových her,“ vyjmenovává rizika Večeřová Procházková.

Většinou děti dostávají vlastní telefon nejpozději ve chvíli, kdy se předpokládá, že budou chodit samy domů ze školy či z kroužků. „Není ale výjimkou, že dostanou telefon již v šesti letech,“ říká psychiatrička. Mnozí rodiče své rozhodnutí odůvodňují tím, že chtějí mít dítě pod kontrolou. Nepostačily by ale chytré hodinky s GPS lokátorem? S nimi budou vaši potomci dostupní, ovšem nestráví dlouhé hodiny hraním her a brouzdáním po internetu. „Druhým uváděným důvodem, proč rodiče telefon dítěti kupují, jsou jeho stížnosti, že je poslední ze třídy, kdo ho nemá,“ líčí Michaela Slussareff v knize Hry, sítě, porno. Rodič, který byl až dosud přesvědčen, že jeho ratolest elektroniku nepotřebuje, začne být na vážkách. Jakmile jej totiž dítěti upře, automaticky ho pasuje do role snadného cíle posměšků spolužáků, nedejbože šikany. Nemluvě o tom, že si děti v teenagerském věku zakládají skupiny pro společné chatování.

Ve správný čas tedy svému potomkovi mobil nejspíš pořídíte. Pak ale musíte být v první řadě vzorem, jak známo, nápodoba je pilířem výchovy. Těžko můžete své děti napomínat, že u jídla se mobil nebo tablet nepoužívá, když sami u večeře kontrolujete na telefonu maily. Děti od svých rodičů odkoukávají. Není proto divu, že vám pubertální dítko vmete do tváře: „Proč ty můžeš a já ne?“ Ze společného času (a nemusí se jednat jen o stolování) si proto udělejte rituál, kdy se veškerá elektronika odloží mimo dosah.

Co se týče chytrých přístrojů, nelze se bohužel spoléhat jen na důvěru. Jakmile je dítě pohlceno novým digitálním světem, čeká na něj mnoho překážek a nástrah. Je proto důležité znát heslo k telefonu dítěte a moci se do něj kdykoli podívat. Není to mobil partnera, nezasahujete do soukromí dospělé osoby, nezletilé dítě chráníte! „Mám hlídací aplikaci Family Link, díky které vidím, jak často můj syn na telefonu je, co tam dělá, a mohu mu čas na něm regulovat,“ radí Anežka, maminka dvanáctiletého chlapce. PlayStation si její syn může pustit jen za její přítomnosti, aby dohlédla, co hraje a jak dlouho na konzoli tráví.

Dítě také upozorněte, že hlavním smyslem telefonu je zvednout ho ve chvíli, kdy zvoní. Nesmí se stát, že by ignorovalo vyzvánění od táty nebo mámy. „Dobře promyslete i to, jaký telefon dítěti koupíte. Na základní škole asi ještě není schopné nést vysoký díl zodpovědnosti a strach o drahou věc pro něj může být svazující. Je-li vaše dítě schopné ztratit tři páry rukavic, není nejlepší nápad obdarovat ho iPhonem,“ tvrdí Michaela Slussareff.

Z teorií lékařů vyplývá, že sice tak úplně nelze dětem tablety, videohry a další elektroniku zakazovat, protože by mohly být vyčleněny z kolektivu, ale že je potřeba hlídat čas, který v digitálním světě tráví. V praxi to znamená i značnou angažovanost ze strany rodiče. Není možné, abyste dítěti přístroje odebrali a řekli: „Zabav se jinak!“ Zejména teenageři si už totiž nechtějí malovat nebo skládat puzzle. Na vás je, abyste přišli se zajímavým programem - ať už je to dobrodružný výlet, sport, nebo hraní společenských her.

Rodičem v hektické době: Jak zpomalit?