Článek
Generace dnešních dospělých si ani nedovedla představit, že by jim ve škole nebyly zadávány domácí úkoly. Úkolníček vyfasovaly okamžitě po nástupu do první třídy a do konce povinné školní docházky se ho už nezbavily. Poslední roky se ale vede leckdy i bouřlivá diskuze, zda povinné úkoly nepatří spíš do pedagogického skanzenu. A navíc – jestli nejsou dokonce protizákonné!
Domácí úkoly: Ano, nebo ne?
Argumenty příznivců domácích úkolů:
- Domácí úkoly učí děti zodpovědnosti a časovému plánování.
- Bez domácích úkolů si děti dostatečně neprocvičí a neosvojí probíranou látku.
- Při domácích úkolech rodiče nejlépe zjistí, co dětem jde a co ne, a mohou spolu pracovat na zlepšení.
Argumenty odpůrců domácích úkolů:
- Zodpovědnosti a správnému time managementu by se děti měly učit ve škole, a pokud jim něco nejde a je potřeba to procvičit, stačí dostatečná komunikace mezi školou, dítětem a rodiči.
- Domácí úkoly neoprávněně zasahují do volného času dětí i rodičů.
- Domácí úkoly znevýhodňují děti, jimž rodiče nepomáhají, neposkytují jim při učení podporu.
Co říká zákon: Jsou domácí úkoly povinné?
Jedním z hodně rezonujících názorů odpůrců domácích úkolů je, že zadávání úkolů, a dokonce jejich hodnocení (nepřinesl jsi domácí úkol, tak tady máš pětku) odporuje školskému zákonu. Upozorňuje na to třeba Helena Zitková z Univerzity Pardubice, spoluautorka knihy Připravte děti na život.
Dlouhodobě se zabývá tématy, jako je moderní pedagogika, sebeřízené učení či bezpečné prostředí, a ve svém článku pro Učitelské listy píše, že školský zákon vymezuje svou působnost pouze na „vzdělávání ve školách a školských zařízeních“, jeho výklad navíc vše ještě upřesňuje tím, že učitel „nemůže vyžadovat, aby žák nebo student plnil jeho pokyny týkající se činností v době mimo dobu vzdělávání“. Podle Heleny Zitkové tak učitelé nemohou zadané domácí úkoly označovat za povinné, vymáhat ani je hodnotit.
Stanovisko Ministerstva školství
Ministerstvo školství to ale vidí jinak. Podle něj je na základě paragrafu 22 školského zákona žák povinen řádně se vzdělávat a s tím je neodmyslitelně spojena také domácí příprava, tedy i úkoly, které může škola zadávat a hodnotit. Ovšem i ministerstvo uznává, že by se to nemělo přehánět.
- „Zároveň zdůrazňujeme, aby byly domácí úkoly zadávány smysluplně a tak, aby dítě přehnaně nezatížily. Co se týká hodnocení, tak tam chceme více apelovat na to, aby nebyly hodnoceny, případně nebyly hodnoceny nějakým rozhodujícím způsobem, například aby známky z domácích úkolů měly zásadní vliv na celkovou známku z uvedeného předmětu,“ říká ředitel Odboru základního, předškolního a speciálního vzdělávání MŠMT Michal Černý.
Dám vám jen krátký domácí úkol… A když to řekne šest učitelů za den, má někdy celá rodina o večerní zábavu postaráno.Foto: Stokkete, Shutterstock.com
Zatěžují rodiče a prohlubují rozdíly
Tak, jako si dospělí netahají (nebo by neměli) práci domů, neměly by k tomu být nuceny ani děti. To patří mezi hlavní argumenty odpůrců. „Domácí úkoly neoprávněně zasahují do volného času dětí, mnohdy dělají z rodičů nucené pomocné učitele, jsou didakticky bezradné a často jen drilové… Vše, co úkoluje učitel, se má odehrát ve škole! Tam se děti inspirují, navzájem učí a hodnotí a mohou dostat okamžitou zpětnou vazbu,“ vysvětluje Robert Čapek, pedagog, školní psycholog a také autor oblíbeného blogu Líný učitel.
Škola navíc často zcela automaticky očekává velké zapojení rodičů. Další závažný argument proti úlohám je tedy podle Roberta Čapka ten, že podoba vypracování domácích úkolů příliš souvisí s tím, v jakém prostředí dítě žije, jak velkou, nebo malou má podporu v rodině a podobně: „Domácí úkoly diskriminují žáky, protože mají rozdílný domácí servis. A naše závislost kvality domácího prostředí a školního úspěchu je něco, co je typické pro špatné školství.“
Nerovnost ve vzdělání je drahá
„Nevyhrávají“ talentované děti, ale ty z dobré rodiny. V ČR se úspěch ve vzdělání neodvíjí od talentu, ale od rodinného prostředí a regionu, kde žák vyrůstá. Pokud škola přesouvá svou vzdělávací funkci na rodiny a při domácí přípravě automaticky počítá s výrazným zapojením rodičů, pak mnoho dětí nemá šanci. A to dlouhodobě poškozuje celou společnost: člověk jen se základním vzděláním odvede za život do státního rozpočtu o 2,3 milionu korun méně než středoškolák bez maturity!
Rodiče nejsou pomocní učitelé a sami mají svou práci, tedy je od školy nezodpovědné spoléhat při výuce na domácí přípravu.Foto: ESB Professional, Shutterstock.com
Řešení? Dobrovolné úkoly
Jak už to bývá, někdy se hodí najít kompromis: v tomto případě úkoly dobrovolné a nehodnocené. Jak by měl vypadat správně zadaný domácí úkol?
- „Je dobrovolný, zábavný, hravý a zajímavý, práce na něm netrvá dlouho, reflektuje rozdíly schopností a dovedností žáků, stimuluje myšlení, nespoléhá na pedagogickou práci rodičů, je zadáván výjimečně, nedává se ze dne na den, je z něj patrné, proč je jeho splnění užitečné, a nemusí být podepsaný rodičem,“ popisuje Robert Čapek.
A argument, že žádné „normální“ dítě nepovinné úkoly z vlastní vůle dělat nebude? Pokud půjde o úkoly drilové (vypočítej 30 příkladů na sčítání apod.), tak nejspíš ne. Budou-li však úlohy hravé a zábavné, které třeba rozvíjejí logické myšlení (rébusy, hádanky, křížovky…), případně při jejich vypracování vznikne prostor pro hru (např. tvorba hlavolamů či hádanek pro spolužáky), budete pravděpodobně překvapeni, jak se děti rády zapojí!
Nechme děti, ať se učí rády
Možností je ale mnohem víc. „Je také přínosné podporovat žáky v přemýšlení o jejich vlastním učení a umožnit jim, aby si sami úkoly na doma vybírali nebo i navrhovali podle svých potřeb a zájmů. Mohou si tak určit třeba téma, množství a úroveň obtížnosti, kterou jsou schopni zvládnout, a tím se pro ně úkol stává zvládnutelným a motivačním,“ dodává ve svém článku Helena Zitková.
