Článek
Tradičnější model je, že pes pomáhá člověku na vozíku, ale jaké to je, když se role obrátí a na vozíku se ocitne pes? Právě to je situace, ve které je rodina Pučálkova a sedmnáctiletá jezevčice Thersi. Jaká specifika péče o ní má?
Jak jste k Thersi přišli?
Úplnou náhodou. V roce 2007 smetla vichřice Emma útulek v Kralupech nad Vltavou. V té době měli v péči asi 30 psů, které museli rychle udat alespoň na dobu, než útulek opraví. Akce to byla rychlá, a když jsme volali, že bychom si na přechodnou dobu vzali pejska do péče, zbyl tam už jen jezevčík a pitbull. A tak jsme vyrazili pro našeho úplně prvního jezevčíka v životě. Do té doby jsme neměli zkušenost s žádným malým plemenem. Péče to měla být maximálně na pár týdnů, ale Thersi už je s námi krásných 16 let.
V tu dobu jste už ale pár psů měli, jak s nimi vycházela?
Tehdy jsme chovali ridgebacky a vycházela s nimi skvěle. Především s tím mladším, který k nám přišel jako štěně, když se právě Thersi u nás zabydlovala na stálo. Stali se z nich vlastně sourozenci. No a vůbec jí nevadilo, když ji začal po pár týdnech přerůstat. Vlastně ji podezíráme, že si myslí, že je taky ridgeback. I když byla proti nim drobná, nebyla to překážka, aby dělala to samé jako oni. A odvahy měla více než oba kluci dohromady. S naší novou čtyřletou kříženkou německého ovčáka, které jsme se po Vánocích ujali, také původně jen dočasně, vychází dobře. Rita ji respektuje, Thersi ji toleruje. Ostatně to, že je milující, patří do její povahy. Jinak je typický jezevčík – tvrdohlavá, mazlivá a jak jsem řekl, tak i odvážná.
Fenka Thersi je citově vázána hlavně na manželku Martina Pučálky, která se jí nejvíc věnovala v době operace a rehabilitace. Aktuálně je v rodině kromě ní i Rita, fena vlčákaFoto: Archiv rodiny Pučálkových
Proč je Thesi na vozíčku?
Kvůli vyhřezlé ploténce. Prodělala náročnou operaci a následnou intenzivní péči, bez které už by asi nechodila, nebo mnohem později a hůře. I tak ale už nikdy nechodila jako dřív. Docházeli jsme na Dornovu terapii, která jí velmi pomáhala, ale jak stárne, ochabují jí svaly a chůze se zhoršuje. Zadní nožičky jí stále fungují, jen se rychle unaví, takže se stal vozík jejím velkým pomocníkem pro volnější pohyb. A stále chodíme na Dornovu a laserovou terapii a používáme domácí magnetoterapii.
Kolik vozík pro psa stojí a vyrábí se na míru?
Invalidní vozíky pro psy dnes vyrábí nebo dováží dokonce více firem. Náš vozíček není na míru, má pouze vhodnější postroj a lepší kolečka. Dnes jsou tyto pomůcky velmi variabilní. Stačí si vybrat správnou velikost a typ podle handicapu. Vozík lze ještě ve vybrané velikosti upravit – prodloužit, rozšířit i zvýšit tak, aby padl jako ulitý. Naše Thersi ještě zadní nožičky používá, má tedy podporu pouze pomocí polstrovaného popruhu pod bříškem. V případě zhoršení nebo úplného ochrnutí je vozíček vybaven speciálními popruhy na podporu nebo uchycení nožiček. Vozíky pro psy se pohybují v cenové relaci zhruba 7 tisíc korun.
Thersi je v rodině už šestnáct let, i když z počátku to mělo být jen pár týdnůFoto: Archiv rodiny Pučálkových
Museli jste doma kvůli jejímu handicapu něco měnit, nějak se jí přizpůsobit?
Díky vozíčku se měnila pouze délka a trasa procházek. Do schodů ji samozřejmě neseme. Doma jsme museli přizpůsobit povrch podlah, protože ta plovoucí je pro psy obecně příliš kluzká a nevhodná. Ale jinak s námi jezdí i na většinu dovolených, když ne, tak ji hlídá tchyně. A pokud jde o to ji vložit do vozíčku, je to rychlé a jednoduché.
Potřebuje Thersi kvůli handicapu nějakou speciální péči?
Thersi nepotřebuje žádnou speciální péči, tedy kvůli vozíčku. Jen už musíme brát v potaz její věk a s tím přicházející neduhy.
Na co se člověk s pejskem na vozíku musí připravit?
Rozhodně na zájem okolí. Ze začátku je to hlavně soucit a musíte vysvětlovat, že Thersi je v pohodě. Pes neřeší „kdyby“ a „co bylo dřív“. Prostě má vozíček. Nic víc, nic míň. Má jídlo, pelíšek, svou rodinu, může chodit ven. Naše Thersi je veselá a užívá si každý den. Samozřejmě by to bylo jiné, kdyby měla nějaké další zdravotní obtíže, ale to nemá, jen špatně chodí. No, a to vozíček řeší, takže může zas i běhat, naučila se v pohodě sjet obrubník chodníku, v lese přejíždí kořeny stromů… A občas i nohy kolemjdoucích.
Rodina Pučálkových se zvířaty spojila svůj život i profesně, protože se věnuje výrobě krmiva pro něFoto: Archiv rodiny Pučálkových
Musí mít speciální stravu?
Ne, má stejnou stravu a stejné množství jako dřív. I přes sníženou aktivitu kvůli handicapu, i přes seniorský věk nepřibírá a můžeme si dovolit nic neměnit. Což jistě neplatí vždy a zase záleží na konkrétním pejskovi.
Thersi je s vámi šestnáct let a vlastně na vás „zbyla“ - litovali jste někdy?
To rozhodně ne! Naučila nás nemít předsudky vůči malým plemenům. A díky její tvrdohlavosti jsme se učili trpělivosti. Protože příliš nedůvěřuje malým dětem, naučila je i celou rodinu fungovat i se psem, který má rád svůj prostor a nenechá na sobě dříví štípat. A učí nás stále. Prohlubuje v nás empatii a shovívavost vůči jejímu pokročilému věku a vůči některým neduhům, které provází většinu psích seniorů.
Kdo se jí nejvíce věnuje?
Thersi se nejvíce věnuje žena, mají spolu výjimečný vztah, který prohloubilo to, že se jí manželka věnovala, když ochrnula. Byla s ní na operaci, jezdila na všechna následná vyšetření, asi tři měsíce po operaci jezdily dvakrát týdně na terapie, cvičily spolu apod. Dnes, když Thersi kvůli svému věku hůře vidí a slyší, se na ženu upnula tím spíš.
