Rodičovské trable aneb Tímhle si projde opravdu každý

Znáte to, na to nepříjemné se poměrně rychle zapomíná. Koneckonců třeba porod rozhodně není procházka růžovým sadem, mnohdy je to největší fyzická bolest, jakou žena doposud zažila, a přesto to většinou netrvá moc dlouho a už na to nemyslí. A často ji to ani neodradí jít do toho zase.

A stejné je to i s rodičovskými strastmi. Něco zažije opravdu každý rodič. A nic na tom nemění ani fakt, že od ostatních možná slyšíte, že tohle oni se svými dětmi neznají. Už si to nepamatují, nebo prostě lžou.

Nevyspání a únava minimálně k prvním několika měsícům prostě patří. Každé dítě se budí několikrát za noc, na kojení, kvůli ztracenému dudlíku nebo prostě jen tak pro pomazlení. Některé pláče v noci víc, jiné méně, ale pláčou všechny. A ať si říká, kdo chce, co chce, nejspíš neexistuje maminka, která by na nějaký čas nepřišla o luxus v podobě sedmi osmi hodin spánku v kuse.

Takže pokud vám někdo popisuje, jak jeho miminko spalo v podstatě od narození celou noc a jak nikdy neplakalo víc než minutu, nevěřte mu. Někdo dokonce potřebuje profesionální uspávačku dětí.

Opět není dítko, které by to v určitém věku alespoň párkrát nezkusilo. S nadsázkou se dokonce říká, že ratolest, která alespoň jednou neztropila pořádnou vztekací scénu třeba v hračkářství, není z tohoto světa.

Snaha vynutit si něco pořádným řevem je normální vývojové stadium. Kolem třetího roku to přijde na každé dítě a liší se jen míra křiku a výdrž. Souvisí to s temperamentem, s povahou a samozřejmě i s rodičovskou reakcí. I tady platí, že když se někdo holedbá, že se jeho ratolest v životě nevztekala, neříká pravdu. Každý rodič ocení 5 ověřených metod, jak uklidnit vzteklé dítě.

Žádný učený z nebe nespadl a platí to i v případě učení na nočník. Samozřejmě se liší to, jak rychle a v jakém věku to dané dítě zvládne, ale nevěřte, že existuje škvrně, které se jednoho dne probudí, maminka mu sundá plenky a ono začne okamžitě chodit na nočník bez jakýchkoli nehod.

Období, kdy s sebou nosíte patery náhradní tepláčky a spodní prádlo a bez vlhčených ubrousků nevyjdete ani vynést odpadky, si jednoduše prožije každý rodič. Je jedno, kdy a jak rychle, zásadní je to zvládnout bez stresu. Víte, že učit na nočník děti mladší 27 měsíců nemá cenu?

A proč je tráva zelená? A proč sluníčko nesvítí v noci. A proč se tatínek jmenuje Jirka. A proč a proč a proč, pořád dokola. I toto období přichází kolem třetího roku a nutno přiznat, že záplava otázek, na které skutečně není snadné odpovědět, vyčerpá i nejotrlejší rodiče. A jestli vám někdo říká, že takhle „otravné“ jeho dítě rozhodně nebylo, nemá se čím chlubit. Zvídavost a nekončící záplava otázek je totiž standardní stadium, je to známka, že se dítě správně vyvíjí. A kdyby nepřišlo, je to důvod k znepokojení.

A rozhodně to není to jediné, z čeho dospělí občas šílí. I tyhle hry, které baví malé, ale velké už moc ne, čekají každého rodiče.

Ještě nechodí? Ještě mu nevyrostly zoubky? Ještě nesedí? Pár podobných „nenápadných“ narážek, že zrovna její dítě není podle tabulek a je tak trochu pozadu, si asi čas od času vyslechne každá maminka.

Házejte to za hlavu, protože většina „zkušených“ matek schopnosti svých ratolestí přeceňuje. Navíc všechny tabulky jsou jen orientační a neexistuje předpis, který by říkal, že přesně v tom daném věku má dítě to a to umět.

Každý jsme osobnost, máme své vlastní tempo a samozřejmě to platí i pro děti. Některé chodí v roce, jiné o několik měsíců později, ale co na tom záleží?! Kdyby bylo něco špatně, jistě by vás upozornil pediatr.

Rodičovství mnoho žen doslova pohltí, snaží se být dokonalé a nabudou dojmu, že jen ony vědí, jak to vše dělat správně. A z internetu se pak stane bitevní pole pro válku (ne)dokonalých matek.