Rodičovské podivnosti aneb Když vám hrábne po narození dětí

Než jste se stali rodiči, měli jste seznam podivných věcí vypozorovaných v okolí, které VY rozhodněte dělat nebudete? Nejste sami. A také nejste jediní, kteří své plány po narození dítěte přehodnotili. Každý někdy olízl kapesník a utřel jím dítěti špinavou tvář nebo vypustil z úst prapodivnou větu „rostou nám zuby“.

Buďte v klidu, je přirozené občas se trochu proměnit, sám sobě k nepoznání. Trávíte většinu času s robátkem, které se neumí vyjadřovat, jste utahaní a emocionální koktejl mění každou chvíli svoje ingredience. Jakých podivností se většina rodičů někdy dopustí?

Pošklebovali jste se kamarádům, že se nechali miminem semlít, když vykládali, jak jim rostou zoubky? Teď se jim v duchu omlouváte, protože vy máte všichni bolení bříška a nejde vám kakat. Rodičovský plurál je velké prokletí a sklouzne k němu čas od času každý rodič. Jako peklo na druhou popisuje trojnásobná maminka Karolína situaci, kdy s malým synem nastoupila do výtahu a starší paní pronesla: „Jééééé, kolik vám je?“ Karolína suše pronesla: „Třicet jedna a vám?“

Jsou děti, které v noci spí a děti, které v noci zásadně nespí. Rodiče dětí z druhé kategorie dělají kvůli pár hodinám odpočinku psí kusy: skáčou na míči, jezdí s dítětem v kočárku přes práh a ti největší zoufalci občas šoupnou spánkového ignoranta do sedačky a jezdí kolem domu.

Maminka dvouletého Jonáše vzpomíná, jak kvůli jejich nespavci bděl celý dům a nezabral ani doporučovaný bílý šum (monotónní zvuk vydávaný fénem, digestoří apod.): „Když jsem ráno potkala souseda, uklidnil mě, že bílý šum nezabírá ani na něj – prý kvůli našemu vysavači oka nezamhouřil…“

Než se dítě stane parťákem pro smysluplnou konverzaci, oslaví hodně narozenin. A rodiče dlouho vedou podivné monology, popisují nahlas vše, co se okolo děje a… pak se stane, že sedí maminka v autě na parkovišti u obchodu, z rádia hrají Čiperkové a ona nahlas komentuje: „Jen nakoupíme nějaké papání a pošupajdíme domů, abys mohl hajat.“ A dítě přitom tráví odpoledne s tatínkem. Holt zvyk je železná košile.

Všichni víme, kdo je teta – příbuzná ženského pohlaví. Jen se vám narodí děti, tety se ale v okolí množí geometrickou řadou a vy tak označujete vlastně každou ženu. A muži jsou samozřejmě strejdové. Pozor, ať si nezavaříte jako maminka Pavla: „Roční dcerka se v autobuse rozhlédla, prstem ukázala na muže přes uličku a zvolala ‚táta‘. Chudák přemýšlel, jestli má jeho nos a v očích měl upřímné zděšení. A já jsem to vylepšila, když jsem ji opravila: ‚Nene, broučku, to je jen nějaký strejda‘.“

Ať si každý vychovává, jak chce. Dokud jste neměli děti, cizí výchovu jste neřešili a najednou na všech rodičích okolo vidíte jen chyby. On vás ten pocit vítězství brzy přejde. Monika se za to dnes stydí, ale patřila k těm perfektním militantním matkám: „Normálně mi hráblo. Měla jsem načteno, Vítek hezky spal, jedl a prospíval – já měla pocit, že je to moje zásluha. A poučovala jsem kamarádky. Pak přišlo období vzdoru, náš chlapeček sebou poprvé flákl za hysterického řevu v obchodě na zem, a já naprosto nevěděla co s ním.“

Před narozením dítěte se zalykáte smíchy u parodií na mamaweby, ale jestli jste tu nehledaly rady během těhotenství, je docela možné, že sem zabloudíte po porodu. Trápí vás kojení, bolení bříška nebo šátkování a hledáte rady zkušenějších. Někdo se po získání odpovědi odporoučí, jiný si tu založí profil a začne se zabydlovat.

„Manžel byl hodně v práci, kamarádky ještě bezdětné a já neměla s kým sdílet ty malinký radosti. Když jsem ale každou druhou větu začínala ‚Ale holky v diskusi říkaly…‘, upozornil mě můj drahý manža, že mi začíná hrabat,“ vzpomíná se smíchem Lenka.

Která z divností postihla vás nebo vaše okolí? A kterých 6 vět jste jako matka nechtěla nikdy říkat?