Článek
Časopis Uzlíček
Zdá se vám to nemožné? Tak si zkuste představit batole, které by neumělo ukázat „paci, paci" nebo „pá, pá". Geniálně jednoduchý princip, díky kterému si konečně přestanete lámat hlavu nad tím, co ještě udělat, aby vaše ratolest byla konečně spokojená.
Kdo na to přišel?
Že se děti snaží opakovat to, co dospělí ukazují, vlastně není žádná novinka. Program znakové řeči pro slyšící batolata existuje v několika verzích, nejznámější je ta, k jejímuž vzniku vedlo rozsáhlé studium dvou doktorek z kalifornské Davis University - dr. Acredolové a dr. Goodwynové. Výsledky jejich výzkumu dokázaly, že znakování pomáhá položit základy efektivní komunikaci, která s dětmi zůstane dlouho poté, co se naučí mluvit.
Co to vlastně je?
Program učí rodiče a jejich prostřednictvím děti používat jednoduché znaky, které umožňují komunikovat s okolím dříve, než se děti naučí mluvit. Vyučují se jednak jednotlivá slova (například „kočka") a pak také slovní spojení (například „to už stačí" nebo „mám hlad"). „V podstatě na běžné znaky, které učí všichni rodiče jako ,pá, pá‘, navážeme dalšími znaky," vysvětluje lektorka programu a maminka roční Elly z úvodu článku Marie Rothová. „Výsledkem je krásné pouto, které se vytvoří mezi nemluvnětem a rodičem, kteří si spolu báječně rozumí."
Protože mají děti odmalička přirozenou touhu komunikovat se svým okolím, bývá pro ně učení snadné a zábavné. Většina rodičů je tak překvapena, kolik už toho třeba roční dítě zná a o co všechno se čile zajímá.
Jak se dítě změní?
Představte si jednoduchou situaci: jedete do ciziny a neumíte ani slovo cizím jazykem. Neznáte prostředí, lidi, všechno je pro vás nové. A něco podobného zažívají batolata. Velký svět, kterému nerozumějí, získává i díky znakování jasnější obrysy. Vyjádřit třeba pocit hladu jinak než pláčem, který rodič mnohdy ani neumí dešifrovat, je osvobozující.
„Znaková řeč naučí nemluvňátka sdělit vám, co potřebují, co cítí a co je fascinuje, dlouho před tím, než mohou mluvit," objasňuje Marie Rothová. „Naučí je, že přesto, že jsou malé, rozhodně nejsou bezbranné. Naučí se jednat s ostatními a uvěří, že lidé je mají zájem poslouchat. Naučí se, že komunikace je základem pro vytvoření pout lásky a respektu. A hlavně se naučí, že znakování je mnohem efektivnější a zábavnější způsob komunikace než vztekání a pláč."