Článek
Jak se žije na zámku? Odhaduju, že asi o něco obtížněji než tvému předchůdci, generálu Laudonovi, který Bečváry dostal od Marie Terezie v ucházejícím stavu, kdežto ty jsi ho koupil notně devastovaný…
„Ale víš, že v něčem to možná máme podobné? Aby majitel sousedního panství Bečvárky Laudon mohl získat i panství Bečváry a s ním zámecké sídlo, které v Bečvárkách chybělo, musel se zbavit čestného kordu s pochvou zdobenou brilianty, který získal od ruské carevny Alžběty, aby získal sedmdesát tisíc zlatých potřebných ke koupi panství a zámku.“
Že by ti Keith Richards za kytaru, kterou jsi mu dal na Strahově, věnoval pár desítek tisíc zlatých?
„To ne, ale snaha zachránit ten architektonický skvost, kterému se propadaly krovy plné dřevomorky, spolkla celé moje úspory.“
Co tě to popadlo?
„To jsem si takhle jednou vyskládal úhledný plastový komínek ze svých cédéček, na kontě si ověřil, kolik z toho káplo, a řekl jsem si, že jednak nadešel čas zapustit někde kořeny a jednak ty peníze nějakým způsobem vrátit. Začalo to ještě o něco dřív, kdy jsem se ohlížel po vhodné budově, kde by se dalo zřídit studio, vedle různých far jsem narazil na tenhle dům, vyrazil jsem ,ach!', a přestože mi všichni říkali, že jsem se zbláznil, už ho dávám do kupy přes deset let.“
Wanastowi Vjecy jsou Robertovou srdeční záležitostíFoto: archiv WV
Vše jde podle plánu: studio vzniklo, kořeny jsi tam zapustil. Ve všech šestadvaceti pokojích, které, jak jsem slyšel, zámek má?
„Studio, režie, zkušebna, různá skladiště, údržbářská dílna, taky hostinské pokoje pro muzikanty, tohle všechno tam funguje, a k tomu tam s rodinou obýváme tři pokoje plus kuchyňský kout. V patře ještě scházejí podlahy a velký taneční Laudonův sál má tak vynikající akustiku, že se jednou může hodit studiu jako druhá nahrávací prostora. Pro mě má to prostředí ohromnou inspirativní sílu.“
Někdejšího punkera inspiruje barokní zámek?
„Je to tak. Představa, že se na stavbě podílel Jan Josef Wirch, který přestavoval Arcibiskupský palác na Hradčanech, mě blaží. Nebo že kapli a sál zdobili malbami Hager s Redlmayerem. Jsou tam sochy a vázy od Ignáce Platzera! Víš, a mě fascinuje představa, že penězi, které jsem vydělal v popu, rocku a punku, uměleckých disciplínách 20. století, zachraňuju kumšt 18. století. Zaplaťpánbůh i s přispěním peněz z dotací z programu záchrany architektonického dědictví ministerstva kultury. Zajímavý koloběh.“
Odmysleme si služebnictvo, které se s životem na zámku asociuje. Člověk si představí i velkou rodinu, po níž jsi ostatně v kterémsi rozhovoru zatoužil i ty. Zatím ale jste v 3 + kk už téměř šest roků jen ve třech. Proč?
„Omyl! Zapomínáš na čtyři kočky a donedávna jsme měli i pejska, který ale bohužel zemřel. Ptáš-li se na další dítě, patrně někdy přijde. Ale v rodině nezastáváme princip rychle nasekat děti, ať už to máme za sebou, a spíš si to všechno příjemně užíváme.“
Jako zámecký pán má Robert Kodym spoustu práceFoto: archiv WV
Peníze za hudbu, kterou máš rád, vydělané ovšem prostřednictvím showbyznysu, který údajně nenávidíš. Jak to jde skloubit?
„Já tě zklamu. Nevím, co se to se mnou za poslední roky přihodilo, ale já zjišťuju, že mám showbyznys rád. Dlouho jsem se cítil jeho obětí, připadalo mi, že se bojím, ale teď mám opačné pocity. Teď cítím, že by se showbyznys měl bát mě, protože on padne za oběť mně.“
Jaký je skutečný důvod neustálých dlouhých pauz, jakých jsme svědkem u Wanastovích Vjecý a vlastně i u Lucie?
„Ano, hlavně Wanastovi Vjecy v minulosti nemohly předvést, k jakým výsledkům je dovede kontinuální, dlouhodobá práce. Na prahu toho období stojíme teď. Pauzy Wanastovích Vjecý dříve určovaly smlouvy skupiny Lucie. Lidé si od obou kapel koupili 1 650 000 nosičů. Z toho na Lucii připadá milion a na Wanastovi Vjecy zbytek. Nahrávací firmy vždy preferovaly spíš Lucii, protože od ní čekali ještě víc peněz, a Wanastovi Vjecy tím trochu trpěly.“
Nadešly v průběhu dlouhých period spánku Wanastovích Vjecý úvahy o tom, že by se už nechaly nadobro spát?
„Z mé strany určitě ne. Jen po turné k dvacátému výročí kapely v roce 2008 si můj kolega P.B.Ch. vzal na rok dovolenou, během které dospěl k pocitu, že už nechce být v kapele a že se chce hudebně vyjadřovat jiným způsobem. Před necelým rokem z kapely odešel a já v ní na asi čtrnáct dnů zůstal oficiálně sám. A rozhodl jsem se tedy, že ze dvou pánů, na které byli lidi zvyklí, udělám čtyři. Ani v takové situaci mě nenapadlo to rozpustit. Mám už takovou povahu: když se něco nevede, rozhlížím se, kde leží ta vlajka, abych ji zvedl a šel.“
Co vás čeká za publikum, až vyjedete na turné? Soudě podle různých diskusních fór publikum z velké části stárne s vámi. Ledaže by paní fanynky přivedly své ratolesti.
„Vždycky jsme měli na jedné straně snad i tříleté posluchače a na druhé šedesátníky. Na posledním turné, o kterém už jsem se zmiňoval, jsem se na každém koncertě z pódia ptal: Kdo z vás je na koncertě Wanastovích Vjecý poprvé v životě? A pokaždé mě překvapilo, jaký les rukou se zvedl a jaký pokřik. Někde to vypadalo i na devadesát procent. Jestli nekecali, je to zajímavý poznatek.“
Se spoluhráči ze skupiny Lucie při předávání hudebních cen AndělFoto: Isifa
Zajímavé je i to, jak v pop music oslovují mladé posluchače muzikanti ve věku jejich tatínků. Zajímavé, pokud to nebývá i trapné…
„To asi záleží na síle osobnosti a na tom, jak se k té skutečnosti postaví. Mám moc rád písničku Love Is Strong od Rolling Stones z 90. let, kdy jim bylo už padesát, a moc rád bych si poslechl stejně dobrou nebo i lepší na jejich příští desce. Nebo si živě vzpomínám, jak mě před nedávnou dobou dostala píseň Johnnyho Cashe Hurt. Jak jsem tam cítil tu silnou výpověď starce, ty všechny vtělené zkušenosti, absolutní zralost, než jsem zjistil, že je to skladba převzatá od Nine Inch Nails. Devatenáctiletý Elvis Presley, ano, velké kouzlo, ale nemenší má pro mě i tenhle stařec. Nedávno si do mě někdo rýpl, že mi bude příští rok pětačtyřicet. Konečně jsem se dočkal, odpověděl jsem mu. Konečně začínám cítit alespoň nějaké náznaky zralosti, ze které bych mohl časem snad i něco hezkého vytěžit.“
Na otázky, zda se sejde i Lucie, odpovídáš, že by si v nejslavnější sestavě mohla zahrát v roce 2013. Opravdu tomu věříš?
„Doufám v to.“
Na to se neptám.
„Rozumím. Jenže slovo věřit má kloudné využití jen v jedné oblasti lidského života. Já v to ale doufám tak pevně, že i tak trochu věřím, že se to podaří a skupina Lucie potěší své příznivce a odehraje buď nějaký obří koncert, nebo vyjede na turné.“
V roce 2013. Kdy už po nás nezbude ani veta, pokud přikládáš váhu proroctvím. Někde jsem četl, že na znamení zvěrokruhu dáš, tak třeba i na staré Maye. Co tě to posedlo?
„To má poměrně prosté vysvětlení. Já zkrátka jen chci spoustě věcí přijít na kloub. Zajímají mě, chci do nich vniknout, chci vědět, jak to je. Setkal jsem se s jevy, o kterých mě ve škole nikdo neučil, a ani dnes je nikdo nikoho neučí, s věcmi, které lze zjednodušeně zařadit do oblasti mezi nebem a zemí. Když už prokazatelně mám tyhle zkušenosti, chci do nich proniknout hlouběji. Hned zkraje 90. let jsem si udělal léčitelský kurs Reiki, pak i Reiki 2 a absolvoval jsem i spoustu dalších věcí, které s těmito oblastmi souvisejí. A mimochodem, když jsem dával dohromady novou sestavu kapely, měl jsem na ni sice jasný názor, ale i tak jsem k tomu přistoupil jako Karel IV. a nechal jsem si udělat ne jeden, ale dobrých dvacet předpovědí od různých kartářů, věštců a jasnovidců.“
S výsledkem?
„Z osmdesáti procent se shodli, že chemická reakce, která vznikne spojením těchto čtyř prvků, je opravdu dobrá.“
Ještě jednu věc mi prozraď: o Lucii, která dala jméno tvé první kapele, už se něco proslýchá, ale kdo je to Wanast?
„Wanasto! Wanasto se jmenuje ta postava. Na první desce téhle kapely Tak mi to teda nandey francouzský heavymetalový zpěvák Chris Chambers křičí ve své mateřštině: Dámy a pánové, vítejte v království pana Wanasta! Tenhle pan Wanasto má své království, které se nachází v jiné dimenzi než náš svět, tedy žádné 2D ani 3D, nýbrž někde hodně daleko, a je to astrální bytost.“
Tu sis vymyslel?
„Tu jsem si nevymyslel. Ta skutečně existuje a ze své astrální hladiny ovlivňuje tvorbu skupiny Wanastovi Vjecy.“
