Recept na šťastné dítě

Dát dítěti do vínku radostný pocit života je snad to nejcennější, co se nám může podařit. Bohužel ale i to nejtěžší. Protože to předpokládá, že pozitivní přístup k životu máme i my, rodiče. Nemáme-li ho, musíme se mu naučit.

Člověk se učí mít rád v dětství. Jestliže se nám jako malým příliš lásky nedostalo, neumíme ji teď předat svému dítěti, i když ho máme rádi. Ne všichni jsme byli vychováváni něžnou láskou, proto je nyní těžké ji v sobě probudit. V padesátých letech se laskavé chování k dítěti považovalo za rozmazlování. Rodiče byli nabádáni, aby své dítě nechali o samotě vyplakat, dělali si starost, že ho zkazí, budou-li se s ním mazlit. Přitom právě dotyky jsou tolik důležité pro pocit, že je dítě milováno. Organismus na dotyky pozitivně reaguje i produkcí růstových hormonů a zesílením imunitního systému.

Jak dítě roste, roste i role pochvaly. Musíme vidět to, co je na dětech dobré. Budeme-li dítě stále kritizovat, stane se v lepším případě mrzoutem, v horším ztratí zdravé sebevědomí. Nehovořme o jeho negativních stránkách, ale chvalme ty dobré. Špatných začne spontánně ubývat.

Radostné dítě jen těžko může vychovat neurotická či hysterická matka. Ani matka pedantka nemívá v tomto ohledu úspěch. Ze všeho nejhorší jsou přemrštěné nároky na dítě, v nichž se promítají ambice rodičů. Dítě neobstojí a na životní debakl je zaděláno.

Nepodléhejme přehnaným obavám z budoucnosti. Jestliže se matka pětileté holčičky sžírá obavami, že dcerka jednou nenajde dobrou práci, pak ji možná skutečně nenajde. Bude nejspíš ustrašená, nesebevědomá, a tudíž na pracovním trhu přehlížená. Nepředjímejme rizika a katastrofy. Budeme-li stále mluvit o nebezpečí nemoci - nachladneš, nakazíš se, nejez to - budeme mít velmi pravděpodobně úzkostné dítě s křehkým zdravím.

Nebuďme duchem jinde, když si s dětmi hrajeme, dítě to pozná. Předveďme mu, jak naplno se mají prožívat hezké okamžiky.

Nemá smysl užírat se tím, že bychom chtěli mít jiného partnera, jinou práci. Neskuhrat, nepřemílat, co jsme udělali špatně, čeho jsme nedosáhli a kdo nám ukřivdil. A nezávidět. Prostě dosáhnout duševní rovnováhy, k tomu špetku laskavosti, zdvořilosti, soucitu - a recept na štěstí je na světě.

Pak si můžeme s dítětem každý večer před spaním povídat, co se nám i jemu dnes ze všeho nejvíc líbilo, co nám udělalo radost a na co se nejvíc těšíme druhý den: „Zítra možná už rozkvete ten žlutý tulipán před domem a sousedka nám dovolí jít se podívat na koťátka. A taky skočíme nakoupit té staré paní z prvního patra, co je nemocná a nikoho nemá."

Z našeho dítěte vyroste veselé sluníčko, které budou mít všichni rádi. A my nejraději.