Řapíkatý celer: proti zánětu i na podporu hubnutí

Když se řekne celer, mnohým se vybaví bílá bulva specifické vůně, bez které se neobejde příprava svíčkové. Existuje ale ještě jeden druh, který byste se možná také měli naučit jíst. Jde o řapíkatý celer.

Na pulty našich obchodů se dostal jako běžná surovina zhruba před třiceti lety, i když o něm jsou zmínky již ze 16. století – ovšem jen o jeho využití v bylinkářství. Řapíkatý celer se hojně konzumuje v Americe, ale i třeba ve Francii či Španělsku. Proč byste ho měli objevit i pro svou kuchyni?

Mluví se o něm jako o jedné ze superpotravin. „Řapíky obsahují vitaminy skupiny B, vitamin C, A, E, z minerálních látek draslík, fosfor, hořčík,“ uvádí nutriční terapeutka Zuzana Douchová z webu Vím, co jím. Už 100 gramů řapíků vám dodá celodenní dávku vitaminu C. Energetická hodnota stogramové porce je 137 kJ.

Jeho účinky popisuje v knize Šťáva z řapíkatého celeru (vydala Metafora) i Anthony William: „Pravidelné popíjení šťávy z řapíkatého celeru je prospěšné pro střeva, zmírní poruchy zažívání, vyrovná hladinu cukru v krvi, krevní tlak, hmotnostní výkyvy, neutralizuje a odstraňuje toxiny. Může ulevit lidem, kteří trpí na reflux nebo pálení žáhy.“

Mluví se o něm také jako o podpoře léčby nemocí pohlavního ústrojí nebo prevenci Alzheimera. Není bez zajímavosti, že byl často zmiňován i jako afrodiziakum – podporuje nejen chuť na sex, ale prý i zdraví spermií.

Rozhodně by ho měli vyzkoušet všichni, kteří právě hubnou do plavek. Obsahuje totiž velké množství vlákniny, povzbudí metabolismus a zažene chuť k jídlu. Lze ho chroupat syrový nebo si z něj ráno udělat šťávu plnou vitaminů a antioxidantů. Protože má velmi specifickou chuť, která nemusí každému vyhovovat, lze ji utlumit přidáním jablka, okurky, mrkve nebo červené řepy.

Většinou se prodává v igelitovém přebalu, aby zbytečně neosychal a mechanicky se nepoškodil. Někdy ho již prodávají ořezaný – pak dohlédněte, aby řapíky nebyly oschlé a gumové. Pokud listy má, pak mají být svěže zelené a neovadlé.

Doma je odřízněte, aby byl skladnější, ale nevyhazujte je. Jsou skvělým kořením při vaření brambor nebo do polévky, podobně jako libeček. Zabalený do potravinové fólie nebo papíru vydrží v lednici asi týden.

Řapíkatý celer je běžnou součástí receptů americké kuchyně, ale prosazuje se i u nás. Dobrý je syrový, ale můžete ho vařit, dusit, restovat i grilovat... A protože obsahuje přirozenou sůl, která není tak škodlivá, může řapíkatý celer v pokrmech částečně nahradit tu kuchyňskou. (Solit, či nesolit?)

Strukturou připomíná stonky listů rebarbory. Má také vlákna, která je lepší před konzumací za syrova odstranit, tzv. ho oloupat. Jinak ho zpracujete beze zbytků skoro celý. Pokud ho budete vařit, vlákna vyndavat nemusíte, protože tepelnou úpravou změknou. Jaké konzumaci dáte přednost?

Kousky syrového řapíkatého celeru lze namáčet do dipů a pomazánek, přidat ho do zeleninového salátu nebo smoothie (i smoothie na podporu hubnutí). Lze z něj vyrobit i pesto: rozmixujete ho s česnekem, olejem a třeba vlašskými ořechy.

Rozhodně se hodí do všech zeleninových polévek, nebojte se ho přidat do základu na vývar. Povařené špalíčky řapíkatého celeru můžete obalit jako řízečky. Pak ale nečekejte, že kila půjdou dolů. Blanšírovaný (krátce povařený v osolené vodě) můžete zapéci v troubě, okořenit a podávat jako přílohu k masu.

Jedno minus však řapíkatý celer má. Bývá totiž silným alergenem. Proto zpozorněte, pokud se vám udělá vyrážka, pocítíte pálení jazyka nebo se objeví potíže s dýcháním. Alergické projevy zmírní jeho tepelná úprava.

Chcete mít řapíkatého celeru stále dost? Pak se vám hodí rady z článku: Tuhle zeleninu můžete pěstovat opakovaně doma v květináči. Jen ze zbytků!