Radosti a strasti s dvojčaty

V souvislosti s dvojčaty si v první řadě vybavíme možnost zaměňovat se ve škole i jinde, snáze tropit ty nejrozmanitější neplechy. Není to jen asociace na komediální scénky a filmy - většina těchto sourozenců obdobné historky skutečně zažila a zažívá. Navíc vám leckdo závistivě řekne, že jste děti „spláchli jednou vodou" a ušetříte si dvojité útrapy těhotenství a následující péče.

Dvojčata bývají nerozlučná, pevně semknutá a sehraná - někdy dokonce včetně vzájemných telepatických schopností - nebo alespoň extrémní vzájemné vcítivosti. Tím spíš jak odborníci, tak mnozí rodiče ale musí řešit právě to, zda je lepší tuto nerozlučnost posilovat, tolerovat, nebo ji naopak tak trochu potlačovat.

Dvojčata, ať už více či méně zaměnitelná, si automaticky spojujeme se stejnými oblečky, stejnými hračkami, stejnými zájmy a stejnou mírou péče. Velkou výhodou a radostí je, že si od nejranějšího věku vyměňují podněty, komunikují spolu, zkrátka mamince ušetří čas, kdy se jednotlivec nudí a vyžaduje pozornost i ve chvíli, kdy se nám to nejméně hodí.

„Přesto i dvojčata mají potřebu vlastní individuality, nechtějí být vnímána jako jedna bytost se stejnými náladami, zájmy a potřebami. Mají tendenci mezi sebou vzájemně soupeřit, odlišovat se jeden od druhého.Koneckonců, právě záměny ve škole a podobně vycházejí částečně z toho, že jednomu jde něco lépe nebo naopak hůř, v lecčems se může lišit jejich vkus," uvádí psycholog Radim Vašků. Jak zdůrazňuje, ani fakt, že k sobě obě děti extrémně lnou, není důvodem s nimi jednat jako by to byli zcela totožní jedinci. „V praxi je obtížné s tímto fenoménem zacházet, ale alespoň v některých ohledech je rozhodně ku prospěchu praktikovat alespoň špetku individuálního přístupu," doporučuje rodičům Radim Vašků.

Zatímco ostatní děti jsou nuceny samostatně zkoumat vnější svět, navazovat nové kontakty - ať už ve vztahu k dospělým nebo jiným dětem - dvojčata si často vystačí sama. „V lecčems to může být užitečné, ale ochuzují se tak o různé sociální mechanismy, jejichž ovládání jim pak bude v životě chybět. Problémem například je, když nemají potřebu verbálně komunikovat a dorozumívají se jen mezi sebou," varuje psycholog. Pak jsou tyto děti mimo jiné handicapovány při nástupu do školy a během školní docházky.

Přesně tento problém nám potvrdila Jindra Glombová, jejíž synové by měli jít letos k zápisu do první třídy. „Doktorka a potom i pedagožka byly zděšené. Vůbec klukům nerozuměly. Já už jsem si na jejich řeč zvykla a chápu, co říkají, ale pro jiné lidi je to hatmatilka se spoustou vad výslovnosti. Musím požádat o odklad s nástupem do první třídy a s pomocí logopeda se pokusit to napravit. Mám výčitky, že jsme se tomu nevěnovali dřív," konstatuje Jindra.

Oslovení logopedi potvrzují, že u dvojčat nejsou vady řeči žádnou vzácností. „Je pochopitelné, že maminky kolem nich mají tolik starání, že přijmou s povděkem, když se zabaví sami a jejich vzájemné dorozumívání působí zpočátku jako tak trochu tajuplná zajímavost. Pokud je to ale spojeno s vadami řeči, je nutné s nimi začít pracovat co nejdříve. I když to přijímají často se značnou nelibostí," konstatuje logopedka Alena Vystrčilová.

Je obecně považováno za logické - a vycházejí z toho vesměs rodiče i učitelé - že dvojčata spolu chodí do školky a i potom do jedné třídy. Není pochyb o tom, že stejně jako u věkově různých sourozenců jim to pomáhá vyrovnat se s novým prostředím, omezit strach a nechuť být mimo domov. „V mateřské školce je to pohodlné i pro učitelky, protože dvojčata si takzvaně vystačí sama a nedělají problémy. Ale v okamžiku, kdy v podstatě téměř nekomunikují s okolím, neučí se tomu, čemu by se měla učit, je lépe je alespoň někdy rozdělovat - posílí to jejich individualitu a schopnost orientovat se v reálném světě," zdůrazňuje psycholog Radim Vašků.