Studentka s profesí přítelkyně. Kamarádky závidí, rodiče jsou naštvaní

Už jste s námi mohli nahlédnout do toho, jak s platem vyžije osamělá důchodkyně, samoživitelka s několika dětmi, ale i rodina, která počítá každou korunu, i když oba rodiče pracují. Dnes jsme se rozhodli představit příběh úplně jiný. Poslala nám ho slečna Sofie (25 let) z Prahy. Pokud vás inspiruje k napsání vaší finanční situace, budeme moc rádi, když se ozvete na mailovou adresu redakce@firma.seznam.cz.

Sofie žije život jak z romantického filmu, který by jí možná leckdo záviděl. „Je mi 25 let a zatím jsem stále studentkou vysoké školy a je mi jasné, že k titulu nedojdu, školu nestíhám. Ke studiu jsem si od prváku přivydělávala jako produkční a modelka. Díky tomu jsem potkala i svého přítele – je z Anglie a pracuje ve vedení jedné mezinárodní firmy. Když jsme spolu začali bydlet, navrhl, abych se věnovala jen studiu, že se o všechno ostatní postará. Přišlo mi to hezké, tak jsem kývla a brigádu před víc jak dvěma lety pustila,“ vypráví.

Loni si začala hledat nějakou práci, ale nevyšlo to. „Jezdím s přítelem často na cesty za prací i rodinou do Londýna, loni jsme byli skoro tři měsíce v Austrálii a na Novém Zélandu, částečně to byla dovolená, částečně tam byl pracovně – a to s prací nejde propojit,“ vysvětluje.

Od přítele dostává Sofie peníze na jídlo, domácnost i kapesné jen pro sebe – dohromady to je 45 tisíc. Nájemné a náklady na bydlení platí jeho firma, náklady na provoz jejího auta, dovolené, útraty v restauracích a mnohdy i její oblečení také hradí přítel, ještě mimo tuto částku.

„Moje práce je dohlédnout na chod domácnosti a být jeho doprovod. Na úklid máme paní a vařím jen výjimečně, ale nosím věci do čistírny nebo objednám mytí oken a podobně. Kamarádky mi takový život závidí, když jedu k rodičům do Ústí, tak poslouchám, že si mě vydržuje a kvůli němu ani nedostuduji – i když mají přítele rádi, tohle mu mají za zlé. Ještě by to snesli, kdybych byla na mateřské, ale na to jsem moc mladá a přítel už děti má z prvního manželství,“ svěřuje se.

Sofie ví, že kdyby se rozešli, tak zůstane bez prostředků, práce i bydlení, proto si založila účet, na který si šetří právě z peněz od přítele. „Není to pravidelně, protože jsou měsíce, kdy skoro nevyjdu. Jídlo je stále dražší, podražil i úklid, vlastně všechno. Místo každý týden chodím ke kadeřníkovi jen dvakrát za měsíc, občas na kosmetiku nebo nehty, ale nic přehnaného – jen abych příteli nedělala ostudu,“ vysvětluje a dodává, že si uvědomuje, že hospodaří s penězi, co vydělají oba její rodiče dohromady - a ti z toho musí vyjít se vším všudy.

A proč se nám Sofie ozvala? „Moc se v tom nevyznám, tak bych chtěla radu, kolik našetřit nebo kam investovat, abych měla alespoň na bydlení, kdybychom se s přítelem rozešli. Zůstala bych bez prostředků, i když bych pak mohla prodat některou z drahých kabelek, i ty jsou přece dobrá investice,“ uzavírá.

„Na první pohled můžeme Sofii její život snad i závidět. V pětadvaceti letech má vše, po čem většina jejích vrstevníků jen touží, a může si užívat života bez nutnosti pracovat. Jenže každá mince má dvě strany,“ upozorňuje finanční expert David Hercig, ředitel investičního fondu Indexit, s tím, že Sofiin zdánlivě bezstarostný život v sobě skrývá několik skutečně zásadních problémů. Ty jí mohou zabránit v dosažení skutečné finanční nezávislosti a v osobní realizaci.

Podle Herciga je nejdůležitější, aby Sofie přestala vnímat peníze jen jako prostředek k okamžitému uspokojení potřeb a přání, ale především jako prostředek pro zajištění lepší budoucnosti. „Měla by začít investovat a šetřit, aby si zajistila stabilitu a nezávislost v budoucnu. Pokud peníze dnes neutratí za zbytečnosti, mohou jí investované a naspořené peníze později poskytnout bezpečí a svobodu, i když se změní její partnerská situace,“ říká.

Sofie často utrácí za luxusní oblečení a doplňky, které pak ani nenosí, s pocitem, že jde o dobrou investici. „To ovšem není investice, ale zbytečný výdaj, pokud se v tomto velmi specifickém segmentu dokonale nevyznáte. Lepší je naučit se rozumně s penězi zacházet a vážit si jich,“ hodnotí Hercig přístup Sofie.

Sofie by si podle odborníka měla stanovit své cíle a jít za jejich splněním, zásadní je změnit přístup k investování. „Investováním si kupuje budoucnost. Ne proto, že musí nebo ji k tomu nutí strach, ale protože chce a je zodpovědná. Pro začátek by si měla vytvořit spořicí fond a mít na něm tři- až šestinásobek měsíčních nákladů na život včetně nákladů na bydlení. Protože je v investování začátečník, radil bych využít akciové indexy, což je jednoduché a přináší dlouhodobě stabilní výsledky, i když vložíte stokorunové částky,“ radí Hercig.

Až si Sofie nadefinuje nový cíl v podobě finanční nezávislosti a bude k němu cílevědomě směřovat, doporučuje zaměřit se také na osobní rozvoj. „Nezávislost není jen o penězích. Sofii by jistě prospělo i to, kdyby si našla něco, co ji naplňuje a baví, a začít pracovat na své kariéře, aby mohla dosáhnout i finanční nezávislosti a stabilní budoucnosti,“ uzavírá Hercig.