Utekla s dětmi od tyrana a musí vyžít z alimentů a brigád. Simona nemůže sehnat stálou práci

Jak české domácnosti vystačí s financemi? Nabízíme reálný pohled do účtů skutečných rodin – samozřejmě tak, aby byla zachována anonymita, ovšem údaje o hospodaření zůstávají nezměněny. Budeme rádi, když nám napíšete i vy, jak se vejdete do rozpočtu, kolik dáte za jídlo nebo bydlení a jestli i něco ušetříte. Můžete nám psát na e-mailovou adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz.

Simona (40) žije se svými dvěma syny v Jihomoravském kraji. Víc specifikovat to nechce, protože utekla od manžela, který ji týral, a bezpečí, v němž teď žijí, je pro ni velmi zásadní. Synům je osmnáct a šest let a mrzí ji, že jim nemůže momentálně platit kroužky, sport nebo jiné koníčky. „Původně jsem pracovala jako operátorka logistiky a pak jako provozní ve školce. Teď, co žijeme se syny sami, se mi nedaří sehnat práci, samoživitelku nikdo nechce zaměstnat,“ vypráví Simona. Takže hospodaří jen s tím, co platí na děti jejich otec, a také z výdělku na brigádách, které si obstarala. „Alimenty jsou 20 000 Kč a moje výdělky 8 000 Kč, to je všechno, co na měsíc máme,“ vypočítává.

Výživné od exmanžela, tedy dvacet tisíc, padne skoro celé na nájem, jízdné pro syny a na školku. Zbyde tak 500 Kč. Žijí z toho, co Simona vydělá na brigádách: nejdřív to byly jen tak tři tisíce, teď už osm. Proč nemá příspěvek na bydlení? „Když jsem utekla s dětmi od manžela, který nás týral, půjčila nám svůj obecní byt moje kamarádka. Ale nemohu naši adresu sdělovat úřadům, nemám oficiální nájemní smlouvu, takže na dávky nemám nárok,“ vysvětluje Simona.

Mohli by se sice přestěhovat do oficiálního podnájmu, ale poté, co utekli od tyrana, je pro ně hlavní, že jsou v bezpečí (a v anonymitě). „Je to pro nás teď zásadnější, než jak jsme na tom s penězi. Ten pocit bezpečí potřebujeme,“ říká.

Co se týká dalšího „utrácení“, tak Simona hospodaří s osmi tisíci. Na rozhazování to tedy není. Nejvíc utratí za jídlo, ale dává si záležet, aby maximálně šetřila. „Nakupovat chodím pozdě večer, kdy je už zlevněné pečivo. A když se podaří, koupím ho víc a dáme ho do mrazáku. Stejně tak s masem. Zeleninu máme obvykle taky mraženou, jen když trefím v akci na čerstvou, tak ji koupím. Kluci mají každý den jogurt, ovoce, pečivo a teplé jídlo. Mladší má jídlo naštěstí ve školce,“ vypočítává Simona.

Za drogerii moc neutrácí. Dětský šampon, který kupuje pro mladšího syna, používají všichni, tekuté mýdlo, toaletní papír a podobné nezbytnosti vyjdou měsíčně asi na 300 Kč, včetně speciální vody, kterou potřebuje starší syn na pleť. Oblečení kupují v second handech. „Když je dobrá akce, dá se sehnat hodně hezkých věcí za dobrou cenu. A taky mladší syn podědil oblečení po starším. Máme ještě kočičku, ale péče o ni nevychází na víc než 300 korun za měsíc. Jiné náklady v podstatě nemáme, a když se nám něco objeví, tak nám většinou pomohou známí půjčkou a já jim to pak splácím. Mrzí mě ale, že si nemůžu dovolit klukům zaplatit kroužky, výlety, vánoční focení nebo lepší dárky. Ale jsem moc ráda, že jim v základní rovině nic nechybí a že naší situaci rozumějí a většinou ani nic nechtějí. Vědí, že až seženu práci, tak jim to vynahradím,“ uzavírá Simona.

„Simona je v opravdu těžké životní situaci, kterou ale zvládá s neskutečnou odhodlaností. Přestože má omezené zdroje, daří se jí vytvářet pro děti stabilní prostředí, což je to nejdůležitější. Prvním krokem, který by jí mohl pomoci, je pokusit se snížit stávající náklady. Už teď dělá maximum, co se týče rozpočtu, ale mohla by zvážit i další možnosti,“ radí Jiří Hluchý, zakladatel a CEO fintechu Frenkee: