Věci nám štěstí nepřinesou, radši chceme být spolu, říká pětičlenná rodina, která se stěhuje do 38 m²

Jak došlo k odvážnému rozhodnutí nastěhovat rodinu se třemi syny ve věku 8, 10 a 14 do bubenečského bytu o výměře méně než 40 metrů čtverečních?

„Už patnáct let v Praze s mým mužem pokukujeme po vlastním bydlení. Nikdy jsme ho sice nějak intenzivně nesháněli, ale měli jsme to mezi cíli. Po čase už začala frustrace narůstat, tak jsme si sedli a řekli si, jaké máme priority. Chtěli jsme trávit čas hlavně spolu, ne dojížděním. Nechtěli jsme také žít v paneláku. Důležitá byla i lokalita, chtěli jsme zůstat na Praze 6, protože tam máme kořeny, kluci školu… Také jsme chtěli nějakou zelenou plochu – dvorek či terasu,“ přibližuje Jolana Hršelová prvotní impuls na cestě k životu podle svých představ.

Když si rodina všechny tyhle priority dala do kontextu rozpočtu, který jim dovoloval pořídit si nemovitost za 6,5 milionu korun, začaly jim vypadávat byty sice podle jejich představ, ale na tak velkou rodinu poněkud malé. „Napřed jsme z toho byli zoufalí, ale pak jsme si řekli, že věcí máme stejně hodně a bude to alespoň prostor ke kreativitě. Poměrně rychle už jsme pak našli náš stávající byt – dvě velké místnosti, vysoké stropy, vstupní chodba s prostorem na pracovnu, francouzská okna na obytný dvorek, velká koupelna,“ popisuje žena celou genezi v kostce.

Potom je čekalo třídění věcí. „S kluky jsme stěhování celou dobu komunikovali, je důležité, aby to bylo i jejich rozhodnutí. Když pak dostal každý člen rodiny za úkol zabalit si do jedné krabice osobní věci a do druhé oblečení, nikde nic nedrhlo. Zbavování se věcí jsme všichni brali jako očistu. Syn teď po několika týdnech, kdy žijeme u partnerovy mámy, než byt bude hotový, hlásí, že možná protřídí i tu svoji krabici,“ směje se Jolana. Věci pak dávali různým neziskovkám, knihy prodali přes Knihobot, pro IKEA nábytek si řetězec v rámci re-use programu přijel sám.

Aby se rodině na takové výměře dobře žilo, musí být prostor dokonale funkční. „Předtím jsme žili v pronajatém bytě asi 85 metrů velkém a myslím, že v něm kluci měli méně soukromí, než budou mít v architekty vymyšleném pokoji, kde bude mít každý svoji kójku. Bylo hodně důležité vědět, jaký rytmus má náš život, co všechno v něm potřebujeme, a pak si prostor upravit přesně podle toho na míru.“ I když zkoordinovat všechny řemeslníky je prý docela výzva, výsledkem je prostor pro kvalitní život v harmonii.

Pro koho taková zkušenost může být? „Třeba pro všechny rodiče, kterým se za ty roky nechtíc povedlo nahromadit spoustu věcí a teď by se chtěli zase nadechnout. Já jsem předtím měla takovou vnitřní nespokojenost a mám pocit, že se to hodně zlepšilo, co jsem začala uvažovat tímhle směrem.“

Jolana Hršelová je máma tří dětí a spoluautorka obsahového projektu 37,5 m2, který na instagramu sleduje skoro 30 tisíc lidí.