Vdova Světlana: Nevzali jsme se, vdovský důchod nemám. Synové chodí na brigády, naštěstí nejsou rozmazlení

Jsme rádi, když nám svěříte své hospodaření a popíšete, jak vycházíte jako rodina se svými příjmy. Příspěvky můžete posílat na e-mailovou adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz.

Světlaně je 49 let a má dva sedmnáctileté syny, kteří letos dokončí studia v oboru kuchař–číšník. Žijí sami, otec kluků před dvěma lety zemřel. „Zabil se v autě. Policie to uzavřela jako nehodu. Byla i verze sebevraždy, protože narazil v plné rychlosti do stromu, ale nenašli žádnou brzdnou stopu. Libor měl pár týdnů potíže v práci: pracoval ve skladu autodílů a inventura odhalila vysoké manko, za které by nejspíš nesl jako vedoucí odpovědnost, i když zřejmě kradli tři jeho podřízení. Prostě se dost trápil, nespal, nemohl jíst a dost zhubnul, takže si vsugeroval, že má rakovinu, na kterou před lety zemřel jeho táta… No, prostě to sebevražda být mohla,“ vzpomíná Světlana.

>>>Daňové přiznání za zemřelého: Kdo a dokdy ho musí podat?

S Liborem byli středoškolská láska a vydrželo jim to, i když se nikdy nevzali. Dvakrát měli před svatbou: jednou týden před ní zemřel jeho tatínek a podruhé skončila v nemocnici ona. Takže se zařekli, že už to nebudou znovu pokoušet. Nevadilo jim, že vztah nemají úředně potvrzený. Po narození kluků začali dokonce nosit i prstýnky, které si před první plánovanou svatbou koupili…

Komplikace nastaly po Liborově smrti. Banka zablokovala jeho účet, na kterém byly společné peníze, a Světlana musela čekat na dědické řízení. Vdovský důchod nedostala a Libor neměl ani žádné životní pojištění nebo podobnou pojistku, která by jim pomohla vyrovnat se se vším alespoň finančně.

Světlana tedy přišla nejen o milovaného muže a jeho rodinu (jeho maminka se s nimi od Liborovy smrti nebaví), ale také o finanční jistotu dvou výplat. Do toho musela řešit i kluky, kteří otcův odchod nesli velmi těžce.

Alespoň byt byl psaný jen na Světlanu, která ho dostala po babičce, takže tady nic řešit nemusela. Ale na auto, ve kterém se Libor zabil, si půjčili od kamaráda, a to musela ještě skoro půl roku po tragédii splácet. Společnou půjčku, již si brali na rekonstrukci koupelny, splácí dodnes, naštěstí to je jen 1 790 Kč.

Kluci dostávají sirotčí důchod (cca 9 tisíc každý). Po pěti tisících jim Světlana spoří do začátků a posílá na stavební spoření, dále dostávají 1 500 Kč jako kapesné a na dopravu. Zbytek je součástí rodinného rozpočtu, ale Světlana tyhle peníze ukládá na spořicí účet a bere je jen na rodinné výdaje navíc – třeba na společný výlet o víkendu. „Kluci naštěstí nejsou rozmazlení, nechtějí žádné značkové oblečení nebo drahé mobily, dobře vědí, na co máme a na co ne, snaží se mi to ulehčit,“ říká.

Světlana pracovala v době nehody jako učitelka v místní mateřské škole, ale z té odešla a je pokladní v obchodním centru v sousedním městě. „I když musím dojíždět, vyhovuje mi ta anonymita, protože jsem víc v klidu psychicky, i když je to někdy hodně náročné… Za práci na směny, i o víkendech a svátcích mi měsíčně přijde asi 28 000 Kč.“

Kolem 9 tisíc dá za bydlení. Byt je družstevní, takže to jsou hlavně zálohy za energie, fond oprav a poplatky, pojištění bytu a podobně. Platí i 800 Kč za garáž – kluci tam parkují kola a je tam místo na lyže a podobné věci. Dva tisíce si dává stranou jen do obálky na případné nedoplatky nebo drobné opravy. Asi 1 700 platí za mobily, televizi a internet. Za dopravu do práce a do školy dají kolem 1 400 Kč měsíčně. Kluci občas chodí hrát fotbal, zajdou do posilovny nebo na tenis, rádi lyžují… Jejich sporty vyjdou nejméně na tisícovku a vše navíc si platí z peněz, které si vydělají na praxi a brigádách.

Světlana jednou za dva měsíce dá asi tisícovku u kadeřníka a občas si koupí i něco na sebe. „Nejsem náročná, většinou si vystačím s něčím levnějším z internetu,“ doplňuje.

Drobné věci do domácnosti se většinou vejdou do pětistovky, kosmetika pro ni a kluky také tak. „Nejvíc utratíme za jídlo. Kluci mají pořád hlad. Když jsem počítala, kolik jsme dali minulý měsíc za potraviny, došla jsem k částce 12 tisíc! A to využívám opravdu každou slevu, pečivo kupuji v pekárně, kde ho před zavíračkou o polovinu zlevní, a to samé se občas podaří i ve stánku s grilovanými kuřaty. Naučila jsem se dělat pomazánky, husté polévky, omáčky, kde není moc masa, zapékám těstoviny nebo brambory s tím, co lednice dala, prostě se snažím zpracovat každý kousek jídla a nic nevyhodit.“

Kluci chodí každý druhý týden na praxi do restaurací, takže se tam i najedí, ale když jsou ve škole, dělá jim Světlana větší svačiny. „Aby se najedli někde u stánku, to jsou tři stovky málo,“ říká.

Když z výplaty zaplatí ještě své důchodové a pro kluky úrazové pojištění, vyjde to do dalšího měsíce s odřenýma ušima, někdy musí sáhnout právě i na spořicí účet, aby vyšla. „Mohla bych do rozpočtu zahrnout všechny peníze ze sirotčího důchodu, ale proč projíst něco, co mohou mít naspořeno, a třeba jim to pak umožní lepší start,“ říká.

Na svém spořicím účtu má jako rezervu na větší nákupy nebo pro jistotu aktuálně asi 70 tisíc. „Mám tam i virtuální obálku s mým jménem, kde už je skoro 7 tisíc, a počkám, až budou kluci vydělávat a osamostatní se. Ráda bych pak vyrazila do Paříže, kde jsme s Liborem byli na první společné dovolené.“

„Paní Světlana je bojovnice, která má své finance pevně pod kontrolou. Je skvělé, že dokáže svým synům spořit peníze na budoucnost. Kdyby k tomu ale zvolila méně konzervativní způsob ukládání peněz, vyplatilo by se to více,“ doporučuje David Fogad, obchodní ředitel Fondu firemního nástupnictví Adax. Pro Světlanu má jasné doporučení.