Květinářka Veronika: Své rozkvetlé království už dlouho neudržím! Kvůli rodině se asi vzdá velkého snu

Už jste se mohli dočíst, jak hospodaří samoživitelky s dětmi, jak se finančně daří osamělým důchodcům i rodinám, které ke konci měsíce počítají každou korunu. Chcete přidat i vy svůj finanční příběh? Budeme rádi, když k tomu využijete e-mail redakce@firma.seznam.cz. Inspirací vám mohou být odpovědi, které nám poskytla květinářka Veronika.

Veronika bydlí v malé vsi v okrese Praze-západ, asi 12 kilometrů od dříve střediskové obce, kde si před deseti lety otevřela vysněné květinářství. S rodinou bydlí v domku po prarodičích. Je rozvedená, z prvního manželství má dvanáctiletého syna a s přítelem, se kterým už deset let žije, má čtyřletou dceru. Před dvěma lety se k nim přistěhovala její maminka, která šla do invalidního důchodu a potřebovala pomoc. I když s dětmi, s vařením a domácností velmi časově vytížené Veronice pomáhá spíš ona.

„Maminčin příchod byl nutný kvůli jejímu zdraví. Přiznávám, že jsme se trochu báli, jak budeme vycházet, ale nakonec to je v pohodě a oba s přítelem jsme uznali, že nám hodně pomáhá. Ač za to nejsme rádi, tak i finančně,“ svěřuje se Veronika a přidává přehled příjmů rodiny.

„Přítel pracuje na směny v Praze, kam dojíždí, a do společného rozpočtu dává 22 tisíc měsíčně. Zbytek peněz si nechává na benzin a vše s autem, ale také na svačiny a další věci, které potřebuje na svůj provoz, a na alimenty, jež platí na svou šestnáctiletou dceru z předchozího vztahu. Já do rozpočtu přidávám podobně, i když ne vždy stejně a babička nám na bydlení a domácnost přidává osm tisíc, ale občas něco dá dětem nebo přispěje na větší nákup a podobně,“ vypočítává Veronika.

Když se vše sečte, hospodaří rodina s částkou padesát tisíc korun. Před sedmi lety dělali rekonstrukci domku a půjčili si na to, takže Veronika na půjčku posílá měsíčně 6 500 Kč – ale zbývá už jen pár měsíců a bude mít splaceno. Zálohy na plyn, elektřinu a vodu jsou měsíčně 12 tisíc. „Za jídlo utratíme kolem 14 tisíc – babička skvěle a ráda vaří, tak se stravujeme výhradně doma, s přítelem si obědy nosíme i do práce. Za mobily, internet a televizi dáme kolem 2 500 Kč, za školku a školu, tedy náklady s tím spojené, dáme asi 2 500 Kč, potřeby do domácnosti a drogerie nás vyjdou maximálně do tisícovky měsíčně. Synovi platíme kolem 500 Kč za sport a cestování za tréninky, občas dokoupíme kopačky nebo oblečení, to jsou větší částky, ale zas jen nárazově a dávám na to primárně peníze z alimentů, které dávám stranou,“ říká Veronika.

Veronika dává stranou alimenty na syna – tedy dva tisíce měsíčně. Má na ně speciální účet, z něhož nic jiného neplatí. A to i proto, aby mohla případně vše doložit bývalému manželovi, protože po něm občas chce větší příspěvek na synovu sportovní aktivitu. Snaží se také pár tisíc posílat na spořicí účet. „Máme oba životní pojistky a také si spoříme na důchod, i když jen tisícovku. Chtěli jsme si našetřit na pořádnou dovolenou, ale kvůli obchodu jsem si to nemohla dovolit časově ani finančně, nemůžu to tam někomu svěřit třeba na dva týdny,“ vysvětluje.

Rodina má aktuálně našetřeno něco kolem 60 tisíc, které mají jako jistotu pro případ, že by se něco stalo nebo bylo potřeba koupit něco většího. „Teď nás trochu pozlobilo topení, tak jsem trnula, abychom to nemuseli nějak zásadně řešit – na nový kotel by naše úspory nestačily. I když babička má našetřeno víc a neustále nám nabízí, že by nám v takové krizi pomohla. To ale nechceme, dokud to není nutné,“ říká Veronika.

Veronika je už deset let majitelkou květinářství. Prostory má pronajaté od obce, která nájem nezvedla, ale náklady například na elektřinu, kterou potřebuje hlavně kvůli velké chladničce na květiny, vzrostly za tu dobu víc než dvakrát. „Stále dražší jsou i květiny a lidé mají stále méně peněz, takže koupí třeba jen jednu růži. Proto jsem musela nabídku rozšířit i o drobné dárky, jako jsou čokolády, keramika, andílci či svíčky,“ vypráví Veronika.

I přes všechnu snahu má pocit, že obchod dlouho neudrží. „Nemůžu si dovolit zaplatit brigádníka, natož zaměstnance. Občas mi vypomáhá kamarádka, ale jen na pár hodin, když musím na úřady nebo k lékaři. Zisk někdy skoro není, ale nájem a energie se musí zaplatit vždy a musím mít i na nové zboží.“ Právě na to musí myslet v měsících, kdy lidé nakupují víc – třeba kolem Vánoc, Velikonoc, Valentýna nebo konce školního roku. „To musím nachystat a utržit maximum, protože z toho žiju ve slabší měsíce.“

Aby vyšla vstříc zákazníkům, má otevřeno od pondělí do pátku od devíti do 18 a v sobotu do 12 hodin. Domů tedy jezdí až večer, protože musí v obchodě nejen uklidit, ale také se postarat o rostliny, objednat zboží a podobně. Ráno váže objednané kytice a chystá je i na pult pro ty, kdo přijdou neohlášeni. To by ale nemohla dělat, kdyby dceru ze školky nevodila babička. „Je to dost náročné fyzicky i psychicky - i kvůli vědomí, že kdyby se babička necítila dobře, museli bychom najmout někoho na vyzvedávání dcery, když má přítel směnu. Takže jsem už začala uvažovat o tom, že se nechám v nějakém květinářství nebo zahradnictví zaměstnat a budu mít klid,“ shrnuje svoji situaci Veronika.

Podle finančního experta Davida Herciga, ředitele investičního fondu Indexit, je Veroničin příběh obdivuhodnou ukázkou obrovského nasazení a lásky k vlastní práci. Bohužel je však evidentní, že je současná situace neudržitelná. „Proto bych doporučil mírnou revizi podnikání tak, aby pro Veroniku bylo zdrojem nejen radosti, ale i zisku,“ říká expert. „Zvážil bych rozšíření služeb. Kromě klasického prodeje květin nabídnout i rozvoz nebo populární workshopy – vazba květin, péče o pokojové nebo zahradní rostliny, možností je hodně.“ Pro Veroniku má několik dalších tipů: