Dáme dohromady maximálně 40 000 Kč měsíčně, ale nebrečíme, říká pomocná kuchařka Veronika

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Veronice, která pracuje jako pomocná síla v kuchyni, není jasné, jak si mohou na nedostatek peněz stěžovat ti, kteří měsíčně vydělají skoro sto tisíc. Ona a manžel Jaromír si vydělají dohromady asi 40 tisíc čistého měsíčně a na život bez vyskakování si to podle ní stačí.

Veronika chtěla být učitelkou, ale stalo se, že už v sedmnácti otěhotněla, a opustila proto gymnázium, které v té době studovala. Ani ne dva roky poté se narodila druhá dcera a plány na to, že si dodělá školu, definitivně opustila. S dětmi zůstala doma do chvíle, než šla starší dcera do první třídy, a pak nastoupila jako pomocná síla do kuchyně školky, kam začala chodit mladší dcera – bylo to kousek od domova, takže zvládla v klidu vyzvednout obě děti.

V tu dobu pracoval Vladimír na stavbách jako řidič jeřábu a domů nosil tolik peněz, že jim to stačilo na hezký život i bez toho, že se musela honit za vyšší výplatou. Manžel občas na vzdálenějších stavbách pobýval celý týden a domů se vracel jen na víkend, takže byla na všechno sama a potřebovala hlavně dost času. „Tou dobou mi hodně pomáhala tchyně, která měla jako zdravotní sestra v nemocnici sice služby, ale mezi nimi i dost volného času, kdy se věnovala holkám. Naši bydlí daleko, až u Ostravy,“ vzpomíná Veronika a dodává: „Dnes jsou dcery velké a mají svůj život – starší se odstěhovala do Brna a je zrovna na mateřské, mladší odjela v osmnácti dělat chůvu do Anglie a zůstala tam, protože se zamilovala – děti zatím nemají. Její partner má malou firmu na údržbu zahrad, dcera mu pomáhá.“

Veronika a Vladimír bydlí už desítky let v panelákovém 3+1. Byt je v osobním vlastnictví, ale kromě plastových oken, která se měnila v celém domě, je bez rekonstrukce – a tu by dost potřeboval. Náklady na bydlení jsou naštěstí velmi nízké, díky tomu, že si byt před lety koupili za naspořené peníze a příspěvek z rodiny. „Plánovali jsme, že naspoříme a byt zrekonstruujeme, ale nedošlo k tomu, protože manžel začal mít problémy se zrakem, takže už nemohl pracovat na jeřábu a teď je zaměstnaný ve skladu stavebnin – samozřejmě za méně peněz,“ vysvětluje Veronika. Zatím vycházejí a nestrádají, což by byl jediný důvod, proč by odešla ze školky, kde je zvyklá.

Veronika nám poslala i přehled příjmů a výdajů domácnosti a jak sama konstatuje, na nějaké velké vyskakování to opravdu není. Domů přinese asi 16 000 čistého a manžel kolem 25 000 Kč. Naštěstí za bydlení – zálohu za vodu, teplo, služby i do fondu oprav - posílají jen 4 000 Kč. Občas sice mají nedoplatky, ale snaží se maximálně šetřit a také si dávají dva tisíce stranou na nutné opravy – rádi by ušetřili na zděné jádro, ale protože to znamená současně i kompletní výměnu kuchyňské linky a podlahy v kuchyni a chodbě, je to zatím jen ve výhledu, protože jim to firma spočítala na skoro půl milionu.

Vlastní starší auto, za které včetně pojištění a paliva dají asi 4 000 Kč měsíčně, a mají obálku, v níž udržují kolem deseti tisíc na jeho opravy, kterých se stále víc. Do práce nejezdí autem, Veronika to má kousek, tak chodí pěšky nebo dvě stanice autobusem, Vladimír to má sice daleko, ale jezdí MHD a platí si roční jízdenku, za kterou dá 4 000 Kč – měsíčně je tedy doprava MHD vyjde asi 800 Kč. Autem jezdí na výlety, občas k rodičům Veroniky nebo za dcerou a vnučkou do Brna. „I když většinou to spojíme, aby se ušetřil čas na cestách i peníze, protože takový výlet vyjde na pár tisíc,“ říká.

Veronika spočítala, že za jídlo dají měsíčně asi 8 000 Kč, za telefony, internet a televizi asi 2 000 Kč, oba si platí životní pojištění, celkem to jsou tři tisíce. Pojištění za byt, běžná drogerie, náklady na krmivo pro jejich psa a podobné věci vyjdou asi na 4 000 Kč měsíčně. „Jsme rádi, že nám zbývají peníze i na koníčky – já ráda pletu, háčkuju a vyrábím, chodím na keramiku, která mě baví, měsíčně to vyjde tak na 2 000 korun. Vladimír si rád zajde na pivko, hraje nohejbal a jezdí na kole, což stojí také asi 2 000. No a já tak jednou za šest týdnů kadeřník, takže další tisícovka. Oblečení často nekupuju, ale v průměru to asi na 1 000 korun měsíčně vyjde.

Na dovolenou jezdíme po republice a poslední léta za dcerou do Anglie. Bydlíme u ní, takže nás to stojí jen letenky a dárky pro zeťáka a jeho rodinu, kterou máme velmi rádi. Většinou se vejdeme tak do 30 000 Kč.

Máme společný bankovní i spořicí účet a v rámci něj obálky. Na spořicí účet posíláme minimálně 4 000 jako nutný základ, ale vlastně všechno, co zbyde z výplaty. Pak to rozděluju do virtuálních obálek – v té na auto je tak 10 000 korun, teď jsme utratili za výměnu oleje. V obálce na rekonstrukci máme asi 80 000. Pak je tu obálka na nenadálé výdaje, kde je teď asi 40 000, z té jsme brali třeba na nové brýle a já na zubaře, což stálo dohromady asi 25 000. Rádi bychom ušetřili na důchod, který je ještě v nedohlednu, ale asi bude mizivý. No a kdyby se povedlo to zděné jádro, byla bych šťastná. V obálce na nedoplatky za energie a bydlení vůbec – a ta jediná je reálná doma v šuplíku – máme aktuálně 8 000 korun.

Finanční expert a ředitel investičního fondu Indexit David Hercig oceňuje Veroničin zodpovědný přístup k financím. Právě to je podle něj prvním krokem k tomu, jak svou situaci začít zlepšovat. Má pro ni pár rad, jak postupovat: