Blanka pracuje jako kurýr a je finančně na dně. „Mohli by mě vystavovat v oddělení pro blbky“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Snažíme se vám představit hospodaření různých druhů rodin z různých koutů republiky – a budeme rádi, když se k nim přidáte a napíšete nám svůj příběh na redakce.prozeny@firma.seznam.cz. A že může být jakýkoli, to dokladuje i ten, který nám poslala třiapadesátiletá svobodná, bezdětná Blanka z Prahy, která pracuje u kurýrní služby.

Příběh Blanky je poučný, protože jak sama napsala, podařilo se jí dokonale si podělat život. Shrnula to hned na začátek takto: „Byla jsem důvěřivé telátko a za všechny průšvihy si můžu sama. Chtěla jsem být samostatná a bohatá, místo toho jsem sama a chudá.“

Blanka se vyučila jako prodavačka, ale dělala v životě něco jiného - byla taxikářka, pracovala v půjčovně aut i za barem. „No a tam jsem se chytla jednoho pána, který mi namluvil, že budeme bohatí díky jeho známostem a schopnosti nakupovat levně a draho prodávat. Nejdřív šlo o cukrovinky, které jeho kamarádi vyráběli a my prodávali na trzích a poutích. Pak se k tomu přidal i nějaký ten pod rukou sehnaný alkohol… Asi čtyři roky to vypadalo, že se daří, a já si vůbec neuvědomovala, že zisk, který jsme si chtěli dávat stranou a pak z toho hezky žít, někam mizí. Když jsem se začala ptát, ukázalo se, že je asi někde v automatech a já nejenže nemám naspořeno, ale dlužím, kam se podívám – dodavatelům, pronajímatelům stánku. Říkám dlužím, protože já měla živnosťák, partner byl jen tichý společník,“ vypráví Blanka.

Byl z toho rozchod, pán zmizel a Blance zbyly dluhy asi za čtvrt milionu. Nastoupila jako prodavačka, aby měla pravidelný příjem, ale jak byl pravidelný, tak byl i malý na to, aby měla na splácení dluhů, a věřitelé tlačili. Rozhodla se prodat svůj byt po babičce. „Podařilo se a měla jsem na účtu skoro 600 000 Kč. Takže jsem dala sto tisíc na největší dluh a slíbila i dalším věřitelům, že se brzy dočkají. Ale to bych nesměla být já. Bohužel jsem prokecla, že mám peníze, a kolega v práci mě přemluvil, abych půjčila peníze jeho známému, že kupuje malý hotýlek, a jak ho bude mít, že mu dá banka úvěr a on mi to vrátí i s třetinou navíc. Že on už mu také půjčil. Uvěřila jsem a investovala 400 000 Kč. No a naletěla! A kolega – jen pokrčil rameny, že prý to je riziko podnikání, že mě nikdo nenutil. I když jsem to nahlásila na policii, měla jsem v ruce jen laicky psaný dlužní úpis od člověka, který tou dobou dlužil miliony, byl bez majetku a chystal se nastoupit do výkonu trestu. Podvedených byly desítky a je mi jasné, že své peníze nikdy neuvidím, i když moji půjčku najdete v jeho soudním spisu,“ konstatuje Blanka a celé vyprávění uzavírá: „Mě by fakt mohli vystavovat v oddělení pro blbky.“

Život s gamblerem: Dluhy, plané sliby a psychické problémy, které semelou celou rodinu

Většina dluhů Blance zůstala. Poctivě je splácí, aktuálně z platu kurýra, který je kolem 31 tisíc – za fyzicky náročnou práci, která jí i s cestou zabere asi deset hodin každý všední den. Bydlí v pronajatém nezrekonstruovaném bytě 1+1 a za nájem a vše kolem dá aktuálně 14 680 Kč. Splátky dluhů jsou 6500 Kč. Telefon a internet jí vyjde na 950 Kč. Do depa za Prahou musí dojíždět vlastním autem, MHD by to bylo velmi časově náročné, takže musí počítat s cca 3 tisíci za palivo a 1000 Kč si odkládá na případné poruchy. Platí si také úrazovou pojistku.

Když si to sečtete, Blance zbývá kolem pěti tisíc na jídlo a všechno ostatní. „Nekoupím nic, co nutně nepotřebuju, a všechno zásadně v akci. Doslova číhám na bedýnky s unavenou zeleninou a ovocem, protože mám za pár korun jídlo na několik dní. Maso mám jen výjimečně, sladkosti nebo limonády vůbec. Nekouřím, nepiju, jen kávu si neodpustím. Když si chci udělat radost, koupím si dobrý sýr. Barvu na vlasy nebo nějakou kosmetiku vybírám z těch levných v drogerii, ale jsem spokojená. Už jen necelé čtyři roky a měla bych mít splaceno, takže pak začnu konečně normálně žít,“ říká.

Když potřebuje nové boty či bundu, nebo ji čeká jiné větší vydání, chodí o víkendu na brigádu buď do skladu, nebo ke známé vypomoci do obchodu. „Ale nezvládám to každý víkend, protože toho za celý týden mám opravdu dost a potřebuju alespoň trochu odpočívat. To si pak třeba jen lehnu a poslouchám hudbu nebo si pouštím videa na mobilu. Dovolenou a některé víkendy trávím u strejdy na chalupě. Nic za to nechce, tak mu uklidím, umyju okna a udržuju zahrádku. V létě zavařujeme, a tak si i něco dobrého dovezu domů,“ říká.

Paní Blanka se dostala do nelehké finanční situace. Zeptali jsme se ředitele investičního fondu INDEXIT Davida Herciga, jestli by jí něco neporadil. Tady jsou jeho návrhy.