Článek
Časopis Uzlíček
Od šesti let jste chodila na gymnastiku a balet. Pamatujete si, kdy jste si jako malá tancovala jen tak pro sebe?
Už jako tříletá jsem si doma tancovala s různými pomůckami, brala jsem si šáteček a oblékala se do máminých šatů. Pouštěla jsem si Smetanu nebo Čajkovského a vymýšlela na jejich hudbu různé balety. Sama jsem si nejprve v pokojíčku připravila sólovou choreografii, posadila rodiče na gauč a řekla jim, aby se koukali na moje taneční vystoupení.
Myslíte, že váš syn podědil taneční vlohy?
Občas ho testuju, jestli si dá hlavičku na nožičky a podobně, a zdá se, že bude pružňoučkej a že má měkké klouby. Už od tří měsíců jsem s ním chodila na plavání a teď docházíme do Sokola. Zkusila jsem ho dát na taneční kroužek, ale zdálo se mi, že ho to nezaujalo. Běhání po lavičkách, skákání na trampolíně a prolézání vším možným se pro něj ukázalo jako mnohem atraktivnější.
A jak se mu líbilo, když koncem minulého roku vídal maminku v televizi každou sobotu?
V době, kdy jsme účinkovali ve StarDance, ho hlídal můj partner. Samozřejmě že se na to oba koukali a Matýsek tvrdil, že by si přál, aby byla maminka v televizi pořád.
To abyste změnila povolání. Třeba taková moderátorka televizního zpravodajství je na obrazovce prakticky obden.
Já raději zůstanu tam, kde si myslím, že to umím nejlíp. Ale jen tak mimochodem - moderuji celovečerní taneční představení našich kurzů v divadle. Uvádím si celý večer sama. Na představení chodí především lidé, co mě znají a odpustí mi čas od času nějaký ten přeřek.
Tak mě napadá: když váš partner Martin Císarz tancuje ve vašem souboru, jste vlastně jeho nadřízenou...
Pracovně samozřejmě ano.
K tancování se po porodu hned vrátilaFoto: uzlicek.cz
A jak se to pak odráží v běžném životě? Tam to funguje stejně?
(Smích) To víte, se mnou to jde horko těžko. Ne že bych byla přímo žena generál, jsem ale člověk, který když si něco usmyslí, pak si za tím jde a vidí jen tu svoji pravdu. Bývá těžké mě přesvědčit, ale musím uznat, že Martinovi se to občas povede. Někdy se to mezi námi opravdu láme, ale on mě takovou poznal už v rámci skupiny a s tím šel do vztahu.
Malinko zlejší jsem já, což je dáno už tím, že jsem od přírody netrpělivý člověk, co má rád všechno hned. V mateřství se ale můj přístup musel trochu změnit. Matýsek mě učí trpělivosti a to je na dítěti krásné už jen proto, že nás vrací zpátky k dobrým vlastnostem, na které v životě často zapomínáme. No a stejné je to u mě s trpělivostí. V mezích možností se učím být trpělivá, ale často to bývá těžké, protože i Matýsek je svéhlavička.
Říká se, že když se narodí dítě, radikálně změní i vztah obou partnerů. Je tomu tak i u vás?
Když přijde dítě, stane se okamžitě středem pozornosti. Pro mě znamená Matýsek víc než já sama. On je u mě na prvním místě a podobně to určitě funguje i u partnera. Upozadili jsme náš vztah a stejně tak jdou stranou i všemožné zájmy a záliby. V tom je rodičovství složitější, ale zvládáme to. Člověk si musí pořád uvědomovat, že se nejedná o ochlazení vztahu, ale přesunutí pozornosti na dítě, které to potřebuje! Už nemám čas chodit s kamarádkami na kafe, ale nemrzí mě to. Chtěla jsem dítě a Matýsek mi skutečně dává mnohem víc.
Vyplývá z vašich předchozích slov, že byl Matěj plánované dítě?
Ano. Před časem jsem byla krátce vdaná. Brali jsme se s tehdejším partnerem po dlouhodobém vztahu, ale pak jsme se rozvedli, a protože impulz vyšel ze strany partnera, bylo to dost bolestivé. Bývala jsem workoholik a práci jsem dělala na úkor vztahu. V ten moment mi konečně došlo, že ne všechno je o práci, úspěchu a slávě.
