Puberta přichází stále dřív

„Pokud se nebavíme čistě o biologickém vývoji, tak skutečně pubertální projevy přicházejí dřív, než tomu bylo u předchozích generací. Je to totiž dáno nejen hormonálním vývojem, ale celkovým životním stylem a hlavně typem výchovy," říká PhDr. Marta Franclová, která přednáší psychologii a pedagogiku na Jihočeské univerzitě. „Dnes jsou děti vychovávány vesměs mnohem liberálněji, takže si k rodičům takzvaně víc dovolují. Jsou suverénnější, sebevědomější. Také jsou daleko informovanější o spoustě věcí, o kterých se nám v jejich věku ani nezdálo," dodává. Tím vysvětluje, že daleko dřív začínají své rodiče typicky pubertálním způsobem kritizovat, poučovat, urážet se, když není po jejich.

Poměrně běžný obraz jedenáctiletých, dvanáctiletých dětí: obarvené proužky vlasů, značkové oblečení, mobil, doma internet, škemrá o pearcing... Pohádky nečte už dávno, vlastně je nezajímají žádné knížky, z internetu toho ale znají z kdejaké oblasti až až. Na „prolejzačky" se spolužačkami nebo jen tak si zahrát fotbal se spolužáky nechodí, zato si celé večery chatují nebo píší přes ICQ...

„Předchozí generace byly v tomto věku považované za malé děti, které neví - ani by neměly vědět - nic o problémech dospělých. Rodiče jim určovali, co si vezmou na sebe; nikdo se jich neptal, na co by měly chuť k večeři - prostě jedly to, co se jim dalo na stůl; delší vlasy byly u kluků považovány za projev chuligánství... Generace, která takto vyrostla, přirozeně inklinuje k tomu, dělat to s vlastními dětmi jinak. Poskytovat jim více svobody, více samostatného rozhodování," konstatuje Marta Franclová. Tento trend potvrzuje i psycholožka Irena Sámelová: „Výchova je dnes mnohem liberálnější, což má své přínosy - děti jsou sebevědomější, samostatnější, otevřenější. Na druhé straně to logicky souvisí s tím, že méně uznávají autority a snáze jim vzdorují. Proto také projevy sebeprosazování, odmlouvání, popudlivé reakce a všechno to, co se dříve připisovalo pubertě patnáctiletých, přichází mnohem dříve."

Starší generace rodičů si mohou zpětně oddechnout, že byli ušetření takových problémů, jako když jedenáctileté dítě touží navštívit kadeřnický salon a nechat si udělat melír. Nebo když v patnácti vyžaduje pearcing. „Liberální rodiče s tím nemají problém, koneckonců často sami děti podporují v tom, aby se nebály se odlišovat, nevadí jim žádná extravagance. Ve skutečnosti to už dnes žádná extravagance není. Takže větší problém mají ti konzervativní, kteří to za extravaganci považují a svým dětem odpírají," říká Marta Franclová. Jak dodává, dřívější nástup pubertálních projevů může znamenat povzbuzující naději, že také dříve odezní.

Faktem je, že většina zákazů a jakýchkoli represí v období pubertálního vzdoru - ať se vyskytne ve dvanácti nebo v šestnácti - se vesměs nesetkává s valným účinkem. Naopak, děti se buďto zatvrdí a uzavřou do sebe, nebo jsou o to agresivnější ve svých projevech.

„Nemá smysl odsuzovat a zásadně odpírat dětem požadavky týkající se oblečení, celkového vzhledu. I když se vám to třeba nelíbí, pomůžete jim tak vyrovnat se svým okolím, nebo naopak naplnit jeho potřebu se odlišovat. Potlačování těchto snah bývá kontraproduktivní. Paradoxně tím můžete oddálit šanci na situaci, kdy to váš potomek už nebude mít zapotřebí," doporučuje Irena Sámelová. „Pokud vás to však něco stojí, zkuste uzavírat se synem či dcerou dohody typu: Ano, já ti to dopřeju, pokud ty... Měly by to být rovné a férové dohody. Právě v pubertě je důležité naučit děti tomu, že máloco je zadarmo. A pokud od někoho něco chci, musím i já sám být připraven nejen brát, ale i dávat, dodržovat úmluvy."

Jak Irena Sámelová dodává, dnes stále ještě mnoho rodičů zaráží samotná nutnost řešit takové problémy s dětmi třeba už v páté třídě. Ale dřívější nástup pubertálního chování vyžaduje dřívější zamyšlení nad tím, co náš potomek vlastně hledá, v čem má problémy, jak se chovat, abychom vzájemné vztahy na dlouho nenarušili.

Obzvláště složitým problémem je otázka, co vlastně zakázat. Rozhodně nelze přistoupit na princip, že vám jako rodičům vlastně nic není do toho, kde a s kým váš potomek tráví volný čas, v kolik přijde domů. „Minimálně u dětí do patnácti let byste měli mít absolutní kontrolu. I když ani v tomto případě se nevyplácí brát to příliš striktně. Lepší je se o všem bavit, v rámci možností být tolerantní - jinak totiž hrozí, že vám dítě začne lhát, což je i do budoucna velmi nebezpečné," varuje Irena Sámelová.