Článek
S lidskou duší pracuje terapeutka Anna Pašková (48) na plný úvazek. Dennodenně poslouchá příběhy jiných lidí a pomáhá jim najít úlevu i v hodně těžkých chvílích. Kromě toho pořádá semináře a workshopy na podporu sebevědomí a ženskosti, vyučuje základy metody EFT (= techniky emoční svobody) a její diář rozhodně není prázdný. Ba naopak. Proč jí přibývají klienti, kteří se obávají kontaktu s lidmi?
S terapeutkou emoční psychologie jsme si povídali o alternativním terapeutickém směru, kterým se rozhodla vydat, i o tom, jaké škody napáchala pandemie na lidské psychice.
Celostátní lockdown, zavřené podniky i zákazy cestování se podepsaly na mnoha lidech. Obrací se na vás víc klientů?
Nárůst klientů jsem zaznamenala už v samotném lockdownu a stále trvá. Myslím si, že se kvůli pandemii problémy lidí velmi umocnily a prohloubily. To, co v nich před covidem jen lehce doutnalo, se najednou projevilo v plné síle.
A s čím za vámi lidé obvykle přicházejí?
Nejčastější problém jsou obecně špatné vztahy – ať už partnerské, nebo rodinné. Během covidu a i nyní převládají úzkosti, sociální fobie a celkové vyhoření ze života.
Může se stát, že bude naše společnost plná asociálů? Nezvykli jsme si až příliš na prázdné ulice a města bez lidí?
Myslím, že ti, kteří nebyli asociálové už dříve, půjdou naopak společenským akcím naproti, ale mnohým to bude určitě ještě nějakou delší dobu dělat problémy. Jednak z pohodlnosti a zvyku, že jim stačí doma koukat na seriál, nebo proto, že mají stále podvědomě strach z nákazy. Těch důvodů může být víc, je to velmi individuální.
Svět se pomalu vrací do normálu. Co byste doporučila lidem, kteří se návratu do kanceláře a každodenního kontaktu s lidmi vyloženě děsí?
Pokud se u nich objevila sociální fobie, strach z kontaktu, strach, že se od někoho nakazí, a zatěžuje to jejich hlavu, tak je třeba vyhledat odborníka, se kterým si o problému promluví. Sdělí mu své pocity, odkryjí své emoce. To jim pomůže je trochu uvolnit. Pro tělo není nic horšího než v sobě neustále potlačovat a věznit negativní emoce. Pokud samotný strach není až tak silný, tak je dobré se mu nevyhýbat, ale jít mu trochu naproti. Pomalu a postupně si zase zvykat a překonávat tak sebe sami.
Asi tedy nelze tvrdit, že pandemie nezanechá následky na lidské psychice?
Svou daň si pandemie vybrala hlavně na slabších a citlivých jedincích, na těch, kteří s lehkými úzkostmi už trochu bojovali. Ten celoroční strach a hysterie, které chrlila média, jejich psychice rozhodně nepřidaly. Myslím, že to bude mít ještě dlouhý dozvuk. Spousta lidí má problém se znovu vrátit do svých starých návyků, hlavně děti. Zvykly si na sezení doma, nikam moc nechodit. A i když už paradoxně mohou, nejsou akční, nechce se jim vynakládat energii. Jsou pohodlné, raději se lidí straní, říká se tomu jeskynní syndrom. Být prostě pořád zalezlý.
Zvyšují se počty těch, které potřebují odbornou pomoc?
Ano, dětí bohužel přibývá. V covidu a po covidu to byly nejrůznější druhy úzkostí, strachů, že se život nevrátí do normálu, že život nemá smysl, smutek ze ztráty kamarádů a s tím spojená osamělost, ztráta energie a chuti do života... U malých dětí je tam většinou nepohoda mezi rodiči, náročná maminka, neustálá kritika a tlak na dítě…
To je opravdu smutné. Jaká témata se vás obecně nejvíce dotýkají?
Těžko se mi poslouchá o týrání a domácím násilí nejen dospělých žen, ale hlavně dětí.
Jak se s tím vyrovnáváte? Musí být těžké oprostit se od trablů ostatních, když dennodenně posloucháte jejich příběhy…
To je dobrá otázka. Umím se od příběhů zcela odosobnit. Přestože pečlivě naslouchám a napojuju se na klienta, aby naše vzájemná důvěra fungovala, dávám si před sebe vždy pomyslný štít, po kterém jejich problémy stečou. Neberu si je domů. Za ty roky je to fajn trénink, ale někdy jsou ty příběhy opravdu silné a občas si na ně samozřejmě vzpomenu. Pomáhají mi procházky v přírodě, kde ráda čistím hlavu, pravidelné cvičení jógy, posilování ve fitku, bazén a sauna. Věnovat se svému koníčku, což je psaní, a dopřávání si relaxu pro sebe. Pravidelné masáže, kosmetika, pedikúra a přátelé.
Toužila jste být terapeutkou odjakživa, nebo vás k tomu přivál osud?
Asi spíš osud. Vždy jsem se zajímala o psychologii, ale v době po maturitě, v čerstvé době porevoluční, bylo mou prioritou odjet do světa a naučit se dobře jazyk. Takže jsem byla rok v Británii a v Kanadě a na studium jsem už neměla čas. Ale po letech práce v korporátu a na mateřské dovolené jsem se rozhodla, že chci nějak pomáhat lidem, zejména ženám, protože jsem pracovala léta v kosmetických firmách.
A pro jakou pomoc jste se rozhodla?
Pustila jsem se do podnikání a otevřela jsem si kosmetické studio v Praze, které jsem vedla osm let. Ženám jsme poskytovali skvělou péči, odpočinek a relax, ale uvědomila jsem si tam, že se většina žen přijde také vypovídat. Díky tomu jsem zjistila, kolik žen je nespokojených, nešťastných ve svých vztazích, samy se sebou, s pošlapaným sebevědomím, že jim nestačí jen vnější krása a upravenost. A tak jsem po víkendech studovala emoční psychologii, abych svým klientkám dokázala pomoct. Ta metoda mě tak nadchla, že jsem se rozhodla svůj zajetý byznys prodat a věnovat se plně terapiím a lidské duši. To mi dávalo a stále dává velký smysl. A dnes už se metodou EFT zabývám naplno pět let.
Mohla byste nám metodu EFT představit?
Je založena na faktu, že fyzické tělo a psychika od sebe nejsou oddělené. Naopak, jsou silně propojené, a to systémem energetických drah, takzvaných meridiánů, které na sebe vzájemně působí. EFT harmonizuje lidský organismus, pomáhá bourat stará přesvědčení a programy a odstraňuje strachy a negativní emoce, které nás v životě brzdí.
Jak to funguje v praxi?
Kromě toho, že si s klientem povídám, zároveň poťukávám na koncové body energetických drah, které končí na rukou, na hlavě a v oblasti obličeje. Takže je to i metoda dotekem. Cílenými otázkami hledáme s klientem příčinu problému, pak se na ni společně zaměříme a odblokováváme s ní spojenou negativní emoci. Tím se klientovi hned uleví a zároveň se mu otvírá jeho podvědomí a napadají ho další a další souvislosti s problémem spojené. Proto je metoda rychlá a účinná.
Co všechno lze takhle vyřešit?
Metoda si dokáže poradit s nejrůznějšími strachy, vzteky, traumaty, úzkostmi, fobiemi, s nízkým sebevědomím, nefunkčními vztahy, smutkem, ale například i s fyzickými problémy a nespavostí.
Úzkostné poruchy jsou poslední dobou celkem rozšířené. Čím si myslíte, že to je?
To, že nás potká úzkost, která nás trápí, je způsobeno mnoha faktory. Přetížením, chronickým vyčerpáním a neustálým vystavováním se stresu, událostmi, které se stanou během krátkého období. Když už je toho na nás moc a my už nemůžeme, tak se náš strach, který máme všichni, překlopí v iracionální, a když zaměstnává hlavu víc, než je zdrávo, je to nezdravé. Z takového strachu pak vzniká úzkost, až panický atak.
Co doporučíte v krizové situaci někomu, kdo zrovna podobný stav zažívá? Existuje nějaký trik, jak úzkost odehnat během chvíle?
Panickou ataku lze snížit nebo se jí úplně vyhnout určitými postupy, ale těžko se dají popisovat během pár vět. Učím klienta, jak na sebe poťukávat pomocí metody EFT třeba na svých terapiích nebo semináři, aby uměl svou mysl uklidnit, a tím snížil nahromaděný strach a stresové hormony, které tělo v úzkosti do těla vyplavuje.
Mohou psychické problémy vyústit až v závažné zdravotní komplikace?
Ano, stává se to poměrně často. Naše mysl a tělo jsou jeden celek. Pokud neposloucháme signál těla nebo celkové nepohody mysli, může se vše překlopit do somatické roviny a tělo onemocní. Jakýmkoliv dlouhodobým stresem se oslabuje imunitní systém.
Co byste na závěr vzkázala lidem, kteří by rádi na terapii zašli, ale bojí se, že by je okolí mělo za blázny?
Nejít k terapeutovi, abych nebyl za blázna, to je jako nejít se zlomeninou k doktorovi, abych nebyl za mrzáka. Terapie je naopak pro lidi, kteří mají odvahu postavit se problémům čelem. Pro lidi, kteří si uvědomují svůj problém a chtějí na sobě pracovat. Rozhodně se nejedná o žádnou slabost. Staráme se o svá těla, aby byla pevná, snažíme se jíst zdravě, pečujeme o pleť, ale na duši zapomínáme. Přitom právě emoce jsou zdrojem největší energie. Je třeba umět s nimi pracovat, a když v nás převládají ty negativní, tak je dobré se nebát o nich mluvit, aby nás nezatěžovaly.