Prvorozené děti se o sexu dozvídají od rodičů

Sex je přirozenou součástí života – a mělo by se o něm mluvit. Ovšem ne jen v dospělosti mezi partnery, ale i s dětmi. Toho si byli vědomi vědci z britské Londýnské univerzity a rozhodli se zabývat vztahem mezi pořadím narození potomků a zapojením rodičů do sexuální osvěty. A zjistili zajímavé věci.

Výzkumníci se obrátili na respondenty největší britské studie sexuálního zdraví Natsal-3. Bylo vybráno pět tisíc osob ve věku od 17 do 29 let – podmínkou bylo, aby všichni oslovení měli sourozence. Následně tým analyzoval odpovědi na otázky týkající se angažovanosti rodičů při sexuální výchově. Vědce zajímaly i rané intimní zážitky a osobní pocity. Co ukázal rozbor odpovědí?

Prvorození mají větší šanci, že se jim v tomto směru dostane více pozornosti. Ze studie vyplývá, že 48 % prvorozených žen a 37 % prvorozených mužů diskutovalo o sexu se svými rodiči již od 14 až 15 let. To samé mohlo říct 40 % druhorozených žen a 29 % druhorozených mužů. A ti další? Pokud přijdete na svět jako třetí (či třeba čtvrtí), už se s vámi rodiče o sexu nebaví vůbec. Zřejmě spoléhají, že se role učitele ujmou sourozenci, nebo si nechtějí udělat čas... Kdoví, rodičovské důvody studie nenaznačila.

„Kromě toho, že jsme viděli rozdíly v sexuální výchově podle pořadí narození, zjistili jsme i jasné diference mezi pohlavími. Ve všech kategoriích pořadí narození muži konzistentně uváděli nižší zapojení rodičů do sexuální výchovy,“ popisuje Lotte Elton, lékařka se specializací na sexuální a reprodukční medicínu, s tím, že potomky o sexu většinou poučí matka. Otec iniciativu vynakládá mnohem méně. A jak je to s ostatními členy rodiny?

Když se výzkumníci podívali na zapojení sourozenců, odhalili, že všechny později narozené děti se často o sexu dozvídají od starších bratrů a sester. Třebaže to nejspíš není úplně ideální, možná platí, že lepší něco než nic.

Psycholog Petr Weiss považuje poučení ohledně milostného života za jedno ze základních lidských práv. „Sexuální výchova patří k rozhodujícím faktorům určujícím intimní chování jedince v dospělosti. Ve škole i v rodině by se neměla zaměřit pouze na prostý popis reprodukčních orgánů a fyziologických dějů spojených s rozmnožováním. Měla by obsahovat i témata týkající se adekvátní antikoncepce, ochrany před zneužitím či znásilněním, ochrany před pohlavně přenosnými chorobami nebo informace o sexuálních deviacích,“ popisuje přední český odborník v knize Sloupky o sexu.

Sexuolog dodává, že podle výzkumů Světové zdravotnické organizace děti, kterým se ve správné době a dostatečné míře dostane poučení o sexualitě (ať už ve škole, nebo od rodičů), se v době dospívání a v dospělosti chovají zodpovědněji, mají méně partnerů a více užívají antikoncepci. A co se vlastně myslí onou „správnou dobou“?

„V zásadě platí, že dítě je schopno mluvit o sexu bez studu asi do devíti let věku. Bylo by namístě, aby se mu základního sexuálního poučení dostalo právě do této doby, než se začne stydět. Později děti začínají přebírat postoje dospělých, kteří mají obvykle kolem sexuálních otázek spoustu zábran, předsudků a tajemství. Starší děti se proto nezřídka odmítají se svými rodiči či učiteli o těchto otázkách bavit,“ upozorňuje Petr Weiss. Tak co, stihli jste to?

Baví se s vámi o sexu dospělé děti a vnoučata? Co na to Josef Hausmann?