První prezidentka ČR? Danuše Nerudová zvažuje kandidaturu

Do funkce rektorky byla jmenována ještě před čtyřicítkou a nyní zvažuje, že se vydá do boje o post hlavy státu. Co ji k tomu vede, jak se žije ženě ve světě mužů a proč se na každém kroku potýká s předsudky? O tom a mnohém dalším jsme si povídaly s Danuší Nerudovou.

Podařilo se vám něco, co ještě žádná žena před vámi nedokázala. Čelila jste ze své pozice rektorky Mendelovy univerzity nějakým předsudkům? 

Samozřejmě, že jsem čelila společenským stereotypům, jako ostatně celou svoji kariéru. Týkají se primárně toho, že jsem byla ve všech dosavadních funkcích nejmladší.

A pocítila jste někdy během své kariéry takzvaný skleněný strop? 

Víte, že ne? A pokud snad ta situace nastala, tak jsem si to nikdy nepřipouštěla a spíše mne to vybičovalo ještě k vyšším výkonům.

Poslední dobou slýcháme o nízkém zastoupení žen ve vrcholné politice, na akademickém poli i v dalších odvětvích. Co si myslíte o genderových kvótách? Jsou řešením? 

Nejsem zastánce kvót. Jako rektorka pracuji především na tom, aby naše univerzita nabízela rovné příležitosti a abychom maximálně zjednodušovali situaci pečujících rodičů a umožnili jim kloubit rodičovství s vědeckou kariérou. Domnívám se, že všechno toto jsou věci, které lze nastavit institucionálně. Tedy i v Poslanecké sněmovně, Senátu, resp. vládě. Ženský prvek ve veřejném prostoru je extrémně důležitý, protože ženy si často všímají jiných věcí než muži. A diverzita vede vždycky k lepším výsledkům.

Jaké vlastnosti by měla žena mít, aby uspěla v kariéře, která je většinou doménou mužů? 

Když mentoruji mladší kolegyně, pokládají mi přesně stejnou otázku. Odpovídám jim, že jako ženy musí být schopny odlišit manipulativní kritiku od konstruktivní kritiky. Tu manipulativní si nesmí připustit k tělu. Z té konstruktivní by se měly vždy poučit. Klíčem je mít důvěru ve svůj úsudek a věřit v sebe sama. Nikdy se nevzdat.

To máte pravdu. Koneckonců mluví se o vás jako o možné kandidátce na prezidentské křeslo. Co je na tom pravdy? 

Že to s ohledem na stav naší společnosti a země vážně zvažuji.

Kdybyste se do boje o post hlavy státu pustila, jaké by byly vaše důvody a cíle?

Nerada se dívám na věci, které zjevně nejsou dobře, bez možnosti je ovlivnit. Česká republika se musí přestat nostalgicky upínat k minulosti a otočit se směrem do budoucnosti, přestat se točit na nesmyslech a vrátit se ke skutečným hodnotám.

Jaké hodnoty máte na mysli?

Demokracii, svobodu a lásku. Lásku k pravdě, k práci, k bližnímu nebo rodině.

Otevírala byste ze své pozice prezidentky témata k veřejné diskuzi, která nejsou v české společnosti oblíbená nebo jsou vnímaná jako kontroverzní? Jako je například klima, LGBTQ+ a podobně? 

Určitě. Každý lídr má povinnost otevírat témata, která možná nejsou pro někoho příjemná, ale společnosti jako celku přinesou užitek.

Čistě hypoteticky, pokud byste volby vyhrála, kam by směřovala vaše první návštěva ve funkci prezidentky?

Do Brna. A pak samozřejmě hned na Slovensko.

Tam ženu za prezidentku mají, myslíte si ale, že je na to připravena i Česká republika?

Česká republika si hlavně zaslouží mít prezidenta, který v sobě bude mít pokoru, laskavost a bude schopen naslouchat a komunikovat. A je jedno, zda to bude žena či muž.

Tak uvidíme, zda se to podaří. Aktuálně se zabýváte důchodovými reformami. O mladších generacích se však tvrdí, že žádné důchody mít nebudou. Není na nějaké reformy už pozdě?

Pozdě už je, a čím více to budeme odkládat, tím více nás to bude stát. Mladá generace důchody mít bude. Ale nebude je mít takové, aby dokázala pouze ze státního důchodu důstojně žít. Politická reprezentace musí začít nahlas říkat, že je potřeba, aby si lidé, kteří mohou, spořili, protože státní důchod jim nebude stačit.

Po ekonomické stránce si momentálně nevedeme moc dobře. Napadá vás, jak z toho ven?

Z mého pohledu je teď hlavním problémem to, že jsme ekonomikou, která je postavena na levné práci. Máme nízké mzdy. Naše ekonomika musí projít transformací směrem k vyšší přidané hodnotě. Potřebujeme více finálních prodejců, ne jen subdodavatele.

Vraťme se k vám coby rektorce Mendelovy univerzity. Co se vám za dobu vašeho působení ve funkci podařilo změnit a na co jste nejvíc pyšná?

Na to, že jsme se stali první univerzitou v ČR, která obdržela HR Award, což znamená, že vytváříme rovné příležitosti. A také na to, že se mi z univerzity podařilo udělat moderní, otevřenou instituci 21. století.

Jak vnímáte současnou generaci vysokoškoláků? Vidíte v ní nadějnou budoucnost? 

Každá generace je jiná. Mladé generaci velmi věřím a vkládám do ní velké naděje. Je to generace, která se zajímá o dění kolem sebe, osobně se angažuje a změna klimatu jí není lhostejná. Na rozdíl od generace přechozí, která musela některá témata prosazovat aktivisticky, tato generace přemýšlí, jakým způsobem témata ve veřejném prostoru prezentovat, aby byla pochopena většinovou společností.

Co si myslíte obecně o českém školství? Mělo by se v něčem zlepšit?

Hlavním problémem českého školství je, že vede k průměrnosti a neumí pracovat s talenty. Požadujeme po žácích a studentech encyklopedické znalosti, které v dynamicky vyvíjejícím se světě 21. století už nehrají zásadní roli. A naopak je neumíme vychovávat k podnikavosti – ke kritickému myšlení, ke schopnosti hledat neotřelá řešení, rozpoznat příležitost, nebát se udělat chybu nebo dotahovat věci do úspěšného konce. To nás velmi odlišuje od školských systémů na západ od nás, které naopak kladou důraz na to, aby absolventi byli schopni kreativně řešit nové situace.

A během pandemie, kdy se výuka přesunula do online prostředí to bylo ještě o dost složitější…

To je pravda, domácí vzdělávání bylo složité pro všechny. Pro maminky, které si ke svým kariérám a výchově dětí musely přidat ještě domácí vyučování. Pro děti, protože trpěly naprostou ztrátou sociálních kontaktů, a samozřejmě taktéž pro učitele, kteří museli volit jiné výukové metody a vysvětlování látky dětem pro ně bylo výrazně náročnější. Vysoké školy se samozřejmě potýkaly s obdobnými problémy. S tím rozdílem, že prostě některé činnosti nešlo dělat online. Například praktický výcvik v lese nebo laboratoři prostě online nejde.

Sama jste maminkou dvou dětí, jak se vám daří skloubit kariéru s rodinou? 

V dvoukariérovém manželství je to extrémně náročné. Samozřejmě, že všechny činnosti nejsem schopna zvládnout sama. Když ještě mladší syn nechodil do školky, měli jsme chůvu a pomáhaly i babičky, protože jinak by se to zvládnout nedalo. Dnes už mám jen paní, která mi pomáhá s úklidem. Ale snažím se, aby alespoň soboty a neděle byly striktně rodinou záležitostí.

Váš manžel je úspěšný advokát, takže ani on nemá příliš volného času. Víkendy trávíte s dětmi, najdete si ale chvilku třeba jen sami pro sebe? Prozradíte nám recept na fungující manželství? 

Teď v době covidu to bylo opravdu velmi náročné. Nicméně, vždy se snažíme si na sebe najít čas. S manželem jsme se seznámili před 25 lety, už jako studenti. Od té doby jsme spolu zažili spoustu věcí, růsty i pády. A všechno jsme překonali. To vás posílí. Univerzální recept na šťastné manželství samozřejmě nemám, ale vzájemně se snažíme respektovat jeden druhého, naslouchat mu a být mu oporou.

A tak by to mělo být. Řeknete nám na závěr, jaké jsou vaše plány v nejbližší budoucnosti a čím byste ráda inspirovala ostatní? 

Mým cílem je zajistit, aby Mendelova univerzita pokračovala v nastaveném směru i beze mě v roli rektorky. Inspirovat se snažím především každého, kdo potřebuje povzbudit, aby si věřil a šel si za svými cíli. Nic není nemožné.

Tak co myslíte, má Danuše Nerudová šanci v boji o prezidentské křeslo vyhrát? A co vlastně o hlavách českého a československého státu víte? Otestujte se v našem kvízu!