První láska, a rovnou na celý život! Jakou šanci na přežití takový vztah má

Je to takové to první milostné pobláznění, motýlci v břiše, pocit, že nic silnějšího už nikdy v životě nezažijete. Prostě první velká láska, která ovšem pro většinu lidí skončí tak divoce, jako začala. O řadu let později je to úsměvná vzpomínka na dobu, kdy jsme bývali mladí, nerozvážní, bezstarostní.

Někdy ale tahle „láska ze střední“ nekončí rozchodem, ale svatbou nebo příchodem (leckdy neplánovaným) miminka. Má takový vztah šanci na přežití? Nebo je tam větší riziko, že po letech ztroskotá?

Pravda je taková, že většina „dospělého“ světa osmnáctiletým nevěstám a ženichům nevěří. Takoví jsou přesvědčeni, že mladí vlastně nevědí, co dělají, řítí se do průšvihu, nemají rozum. Paradoxně tahle nedůvěra ale může posilovat motivaci těch dvou vztah udržet zdravý a fungující. „Někdy jsou tyto páry opravdu otrávené a smutné z toho, jak ze všech stran slyší, že je nemožné, aby se časem nerozešli, když jsou spolu od šestnácti. Díky tomu jsou o to víc motivováni posilovat a upevňovat to, co je mezi nimi funkčního,“ vysvětluje životní koučka Lucie Mucalová. Jednoduše světu ukázat, že se mýlí!

Druhou výhodou je, že v drtivé většině případů spolu tyhle páry začínají v podstatě od nuly a vše si budují společně (od studií přes kariéru, od studentských kolejí po vlastní bydlení...). A tohle společné budování jim dodává sílu, víru v jeden druhého, oprávněnou hrdost na to, co spolu dokázali a kolik překážek překonali.

Bohužel je tu ale i řada rizik, na které si je potřeba dát pozor.

Pokud jde o pomalý a postupný vývoj, kdy od pubertálního randění plynule směřujete k dospělému vztahu, je to v pořádku. Jenže k mládí patří i určitá zbrklost, impulzivnost, kvůli nimž se můžete vydat před oltář po pár měsících chození, nebo vás k tomu například ženou okolnosti (nejčastěji ty, které se na světlo světa proderou zhruba za devět měsíců).

V tu chvíli je to z dlouhodobého hlediska opravdu riskantní. „Děláte zavazující kroky v období zamilovanosti, která je vlastně chemický proces, během něhož racionální myšlení příliš nefunguje. A v tomto období vám mysl neukazuje žádná rizika,“ varuje Lucie Mucalová.

I život v páru je životní dovednost, kde jsou zkušenosti prostě výhodou. Většina lidí, která za sebou již má nějaké ty nepovedené vztahy, se z nich nějak poučila. Jsou samozřejmě i „nepoučitelní“, ale většině lidí nabyté zkušenosti opravdu pomáhají.

Když ale skočíte do vztahu, aniž byste v oblasti lásky měli cokoli odžito, může vám to chybět. „Díky zkušenostem neopakujeme ty samé chyby v budoucích vztazích, naše vztahová a emoční inteligence roste,“ potvrzuje životní koučka Lenka Procházka. Ta samozřejmě nevylučuje i možnost „učit se za běhu“, ale vyžaduje to prostě mnohem víc úsilí a je to pracnější. „Oba musí chápat, že vztah je doopravdy práce a rozhodně nestačí jen říct si ano na radnici nebo v kostele,“ dodává Lenka Procházka.

Podle čeho poznat, zda vám vztah dlouhodobě může fungovat?

Každý člověk se celý život nějak vyvíjí, mění, někam se posouvá. Ale s přibývajícími roky se jedná o menší a méně výrazné změny, jednoduše řečeno, v dospělosti už víme, kým jsme, jen svou osobnost tak nějak dolaďujeme. Když se v osmnácti vdáváte za divokého rockera, který odmítá svět peněz, korporátů, kravat a obleků, může vás třeba o deset let později zatraceně překvapit, že vedle sebe najednou máte škrobeného úředníka v obleku, který urputně buduje svou kariéru. Obzvlášť, pokud jste vy třeba zůstala stejně divoká a svobodomyslná jako v mládí. „Pro vstup do manželství či trvalého vztahu je důležité, abychom byli ukotveni v tom, kdo vlastně jsme. A troufám si tvrdit, že právě tohle zhruba do třiceti let věku většinou nevíme. V mladém manželství se proto často děje, že najednou má každý jiné představy o životě,“ upřesňuje Lenka Procházka.

V tu chvíli je pak potřeba správně vyhodnotit, zda je možné svoje představy nějak sladit, nebo zda jsou rozdíly tak velké, že to jednoduše možné není a jakékoli snahy o kompromis by byly násilným potlačováním osobnosti jednoho či druhého.

Nejkritičtější bývá období středního věku. Jen málokdo v tomto období nemá pocit, že si toho moc neužil, že je potřeba „dohnat“ ztracené roky, užít si, dokud to ještě jde. A lidé, kteří místo mladického dovádění rovnou skočili do vážného vztahu, mohou mít tyto pocity o to silnější. „Může tomu tak být, ale samozřejmě nemusí. Ale jsou páry, které přiznávají, že jim touha znovu se zamilovat, mít intimitu s někým dalším, vztah narušila. A někdo to ustojí, někdo vztah ukončí,“ říká Lucie Mucalová.

Největší problémy se pak vztahují na oblast sexu. „Mít jen jednoho sexuálního partnera je pro celkovou spokojenost dost ošemetné, protože nemáte srovnání. V mé praxi jsem měla mnoho takových párů a dostaly se do krize právě kvůli absenci zkušeností s jinými partnery. Jednoduše je lákalo vyzkoušet, jaké to může být jinde, protože potřebovali srovnání,“ tvrdí Lenka Procházka.

I v tomto případě ale platí to, že pokud jsou ti dva ochotní a schopní o vztah zabojovat, pracovat na sobě i na vztahu jako takovém, i tuhle krizi lze překonat.

Ať už jste se rozešli, nebo jste spolu dodnes, tohle mladistvé poblouznění je něco. První láska je jen jedna a měla by zůstat krásnou vzpomínkou