První česká Barbie: O šikaně, operacích i muži snů

Ač by se mohlo zdát, že živá Barbie tráví veškeré volno před zrcadlem nebo v ordinaci kliniky plastické chirurgie, opak je pravdou. Invazivní operaci podstoupila zatím pouze jednu a péče o vzhled jí zabírá jen čtyři až šest dní v měsíci. Zbylé chvíle vyplňuje Gabriel Jiráčková (19) prací, focením, natáčením, zpěvem a také učením. Dálkové studium předškolní a mimoškolní pedagogiky si vybrala proto, že tento obor zahrnuje i psychologii, která ji odjakživa zajímá a v níž by následně chtěla pokračovat v dalším studiu. V mezičase se samozřejmě také věnuje svému příteli. Jak vypadá její „Ken“ a které zákroky v nejbližší době plánuje?

Kde se vzal nápad, že se stanete první českou Barbie?

K panence Barbie jsem měla odmalička blízko, můj styling se jí opravdu blížil a vždy jsem obdivovala ženy, které o sebe dbají. Neměla jsem však v plánu se tím živit a prezentovat. Titul „První Česká Barbie“ mi udělila v sedmnácti letech až média na základě několika fotek, které jsem v té době měla na Instagramu. Když už ale tato mediální vlna vypukla, řekla jsem si, že mě to asi bude bavit, a pojala jsem to za svou roli.

A nakonec je z toho práce na plný úvazek… 

Image Barbie ze mě udělala mimo jiné influencerku. Krom svých sociálních sítí vydělávám i focením pro různé zahraniční značky a jsem také zvána jako host do různých talkshow po celém světě. A právě díky těmto kontaktům si nyní začínám rozjíždět i další byznys, který do budoucna, věřím, bude vydělávat už za mě. Dá to ale ještě mnoho tvrdé práce.

V médiích se objevila i informace, že nápad s přeměnou v živou Barbie má na svědomí váš přítel. Jak byste se k tomu vyjádřila?

Rozhodně nejde o nějakou řízenou přeměnu člověka na umělou věc. (smích) O tom s přítelem jen často žertujeme a o „architektuře těla“ mluvíme v nadsázce. Pouze nás oba baví ženská krása, kterou můžeme rozvíjet a posouvat dál. A právě ikonou ženské krásy je už dlouho panenka Barbie, ke které mě přirovnala média.

Jak probíhala vaše přeměna v nejslavnější panenku? 

Ve čtrnácti jsem si nechala prodloužit vlasy, v patnácti jsem se začala malovat, nechala si udělat nehty a začala jsem nosit vysoké boty i hezké oblečení. A od té doby to tak pozvolna pokračuje dál.

Předpokládám, že dalším stupněm jsou nejrůznější chirurgické zákroky. Kolik jich za sebou máte? 

Plastickou operaci mám zatím jen jednu a tou je augmentace ňader. Mezi neinvazivní, tedy vstřebatelné, zákroky patří obličejové výplně kyselinou hyaluronovou, botulotoxinem a niťový lifting.

Plánujete další vylepšení?

Po vzhledové stránce se momentálně nejvíce zaměřuji na chrup. Od minulého roku nosím rovnátka, po sundání bude následovat bělení a fazetky na přední zuby. Co se týče operací, v nejbližší době plánuji rhinoplastiku – zúžení nosu, modelaci ňader a do budoucna permanentní výplň rtů.

Několikrát jste na veřejnosti prozradila, že přemýšlíte i o odstranění žeber… Nerozmyslela jste si to? 

Stále o tom uvažuji a nebyla bych zdaleka první ani poslední. Na světě je spousta modelek a zpěvaček, včetně Cher nebo Ariany Grande, které si tímto dopomohly k užšímu pasu. Jen o tom veřejně nemluví.

Omezuje vás někdy váš extravagantní vzhled? Myslím v běžných činnostech… 

Dříve se mi často stávalo, že jsem kvůli líčení nestíhala schůzky, některé outfity mi byly nepohodlné a z vysokých bot se mi dělaly puchýře. Na vysokých podpatcích jsem se ale nakonec naučila i běhat a každodenní tvoření celého make–upu jsem si zjednodušila make–upem permanentním. A schůzky už opět stíhám! (smích)

Češi jsou poměrně konzervativní. Jak se k vám lidé chovají, když vás potkají na ulici? Jsou reakce kolemjdoucích odlišné v zahraničí? 

V zahraničí mě lidé zastavují, lichotí mi, fotí se se mnou a mile se usmívají. V České republice se na mě (především ženy) často dívají zle, opovržlivě a sem tam mají nemístné poznámky, kterými se mě snaží shodit. Obzvláště pak před svými zírajícími partnery! (smích)

Se zlými a nenávistnými komentáři jste se setkala už ve škole, když jste si prošla šikanou. Proč si spolužáci vybrali za oběť zrovna vás? 

Byla jsem jiná než moji vrstevníci. Ráda jsem četla, vzdělávala se, věnovala se uměleckým činnostem a již v sedmi letech jsem vyhrávala celostátní a mezinárodní pěvecké soutěže. Zatímco děti po škole zevlovaly a měly běžné záliby, já jsem chodila do umělecké agentury, do noci trénovala hlas a jezdila na vystoupení. Posléze se o mně začalo psát, a když to spolužáci zjistili, začala se v nich hromadit velká závist a nenávist.

Jak ta nenávist konkrétně vypadala? 

Poměrně drsně. Chomáče vytrhaných vlasů, pády ze schodů, vyryté kosočtverce na osobních věcech, urážky a pojmenování pouze vulgárními názvy nebo i pronásledování celými skupinami dětí až domů bylo na denním pořádku. Trvalo to sedm let. Moji kamarádku spolužáci dokonce shodili ze schodů a následkem toho zůstala dva měsíce ležet v kómatu. Jiné podpálili vlasy a další o umyvadlo rozmlátili hlavu! Nebyla jsem tedy zdaleka jediná. Šikana je věc bohužel zcela běžná.

To je opravdu strašné. Kdo vám nakonec pomohl? 

Před osudem mých kamarádek mě uchránilo, jako poslední instance, až domácí vzdělávaní, do kterého jsem přešla ve třinácti letech. V té době však bylo dostupné jen jako experiment ministerstva školství na dvou školách v republice, a tak moji rodiče museli vynaložit neskutečné úsilí, aby mě do tohoto programu dostali. Dnes by to však měly umožňovat již všechny školy. Je to jediný způsob, jak skutečně zachránit život a zdraví již zoufalému dítěti!

Jako influencerka se musíte s „hejtry“ vyrovnávat i dnes…

Dnes už hanlivé a zlé komentáře od haterů vůbec nečtu. Zbytečně bych tím ztrácela čas, energii a rozčilovala se nad lidskou hloupostí, kterou stejně nemáme nikdo jak ovlivnit. Je to zkrátka negativní emoce negativních lidí vůči nám pozitivním… Jejich smůla. (pokrčení rameny)

Tak pojďme k něčemu pozitivnímu. Má Barbie také svého Kena? 

Maxmilian je architekt a byznysmen a rozhodně to není žádný Ken! (smích) Jsme spolu přes tři roky a poznali jsme se přes sociální síť.

Jak dlouho trvalo, než jste kývla na schůzku? 

Setkali jsme se poměrně rychle, protože jsme si už přes zprávy rozuměli a velmi nás to k sobě přitahovalo. Poprvé jsme se tedy viděli asi po měsíci dopisování.

A co vám na Maxmilianovi imponuje? 

Jeho inteligence, vzdělání, společenské vystupování, umělecké cítění, charakter, mužnost a citlivé srdce pravého gentlemana.

To zní, jako byste opravdu potkala muže svých snů. Ale musím se zeptat ještě na jeden sen. Málokdo totiž ví, že umíte nádherně zpívat. Prozraďte nám něco o své kariéře a na co se mohou fanoušci těšit? 

Jsem vystudovaná operní pěvkyně, studovala jsem soukromě u operního pěvce Leo Mariana Vodičky. A v dětství jsem věnovala devadesát procent svého času právě zpěvu. Pět let jsem byla pod křídly manželů Jakubiskových, vystupovala jsem na různých společenských akcích, například jsem zpívala pro fotbalovou reprezentaci, v živých vysíláních slovenské televize z bratislavského Národního divadla, hymnu na mistrovství v minigolfu a v ledním hokeji...

Od roku 2014 jsem však měla velkou pauzu. Nemohla jsem se zde více rozvíjet, protože české publikum chtělo jen český repertoár a převzaté písně. K hudbě jsem se tedy vrátila teprve nedávno a nyní chystám něco velkého… Nechte se překvapit, co to bude!

Na světě je mnoho dalších žen a mužů, kteří chtějí vypadat jako dvojníci Barbie i Kena, mrkněte na ně!

Shodili jste s naším hubnoucím speciálem od ledna pár kil? Výborně! Právě teď totiž nadešla chvíle, kdy se můžete zapojit do naší soutěže! Až do 10. dubna máte možnost poslat nám na e-mail info.prozeny@firma.seznam.cz vaše dvě fotografie – před hubnutím a po něm – spolu s krátkým příběhem o vaší tříměsíční redukci. Na nejlepší čeká odměna: natočení motivační reportáže, v níž vypovíte svůj příběh, dále péče vizážistky a stylistky a portfolio od profesionálního fotografa. Ale pokud vás více nakopne hmotná odměna, pak se výherkyně může těšit na úžasný wellness pobyt – viz níže! Detaily a pravidla soutěže najdete zde.