Hlavní obsah

Prsme se pyšně, milé ženy!

Foto: Shutterstock

Buďme spokojené a nebojme se to ukázatFoto: Shutterstock

V létě mi můj známý, při vysvětlování jedné záhadné problematiky, připomněl, že bych se měla méně prsit výstřihem a víc pracovat mozkem. Do dneška jsem tu jeho hloupou poznámku moc nepobrala. Zda měl pocit, že můj výstřih je tak hluboký a přitažlivý a cítil se jím ohrožen, nebo mu můj mozek připadal nepružný či nefunkční a chtěl mě urazit.

Článek

Venku bylo třicet stupňů ve stínu, tak proč bych si nemohla dovolit šaty do půli lýtek a s hlubokým výstřihem? Navíc léto trvá pár měsíců a po zbytek roku chodím v praktických bavlněných rolácích. Příležitostí pro zpestření života nošením výstřihů jsou tudíž velice omezené. Pár plesů a několik letních procházek.

Chápu, že většina mužů není imunní vůči ženským vnadám. Zvláště pak ti, kteří se dlouho zdržovali a pracovali pouze v mužských kolektivech. Nebo ti, kteří nepracují v žádném kolektivu a jsou trvale bez partnerky. Nebo ti, kteří jsou alergičtí na odhalený krk a dekolt. Pro ty může být doslova šokem a pohromou živá žena s výstřihem. Ale my ženy se chlubíme dekoltem především z radosti nad svými ženskými pocity, které nám přinášejí naše přednosti. Tou hlavní být ženou. A cítit se jako žena. A především být se svými rozměry a tvary vyrovnaná a spokojená.

Muži ani netuší, že správně se nosit je umění. S každým rokem nebo kilem je potřeba lásky a smíru se svým tělem. A prsit se před odchodem do důchodu tak, jako jedna moje bývalá kolegyně, je naprosto nezapomenutelné. Nedokážu zpětně odhadnout jakou kolegyně nosila velikost oblečení. Měla hodně objemný zadek a břicho, silná stehna a drobnější hrudník ve srovnání se zbytkem postavy. Přesto nosila pouze vypasované a těsné halenky a svetříky, aby zdůraznila i ve svém věku svou krásu.

Foto: zimbio.com

Na vernisáži jsme si všechny vybraly obrazFoto: zimbio.com

Do telefonu švitořila jako sexuální bohyně. A jindy zase jako loudilka o sponzorský dar. To záleželo na tom, zda telefonní hovor byl soukromého nebo pracovního rázu. Trochu si hrála před svými partnery na diblíka. Ale když se na to dívám zpět očima dvaačtyřicetileté ženy a ne osmnáctileté holky jako tenkrát, možná v jejím chování hrála velkou roli její dvě bezdětná a ukončená manželství.

Když jsem nedávno dorazila s kamarádkami na odpolední vernisáž, chtě nechtě jsme se narovnaly všechny tři. Ale důvodem k zvýraznění předností nebyl ani toliko sympatický malíř, jako jeho obrazy. Hanka, která svá ňadra oslovuje něžně prsíčka mě tam uviděla v obraze nahé Ofélie. Já jsem zase Hanku poznala v nahé ženě zasypané okvětními lístky rudých růží. No a Jana se na první pohled zamilovala do romantického obrazu dívky, pózující na točitém schodišti. Dívka byla oblečena do šatů s dlouhatánskou vlečkou, která se efektně spouštěla ze schodů až na zem. Obraz se jmenoval Schody do nebe.

Kromě výjimek byly na všech obrazech krásné mírně odhalené ženy. Ale i tak jsem za nejkrásnější ženu odpoledne považovala malířovu krásnou matku. Měla totiž oči ženy, která ví. Žena, která zná pravdu o všech těch krásných ženách na obrazech i těch živých okolo sebe. Každá žena, která má úctu ke svému tělu, je krásná. A nenechá si ji nikdy pokazit od nikoho, kdo jí její prsa nepřeje anebo se z nich nedokáže radovat stejně, jako to umí pouze ona sama.

Související témata:

Načítám