Proti rakovině i na popáleniny! Na co všechno je dobrý tradiční med?

Med je hustá, sladká a lepkavá kapalina, vytvářená včelami (případně i jiným hmyzem) sběrem a zahušťováním sladkých šťáv – především nektaru z květů. To tvrdí Wikipedie. Med je kromě toho zdrojem obrovského množství zdraví prospěšných látek, tedy pokud nakupujete kvalitu nejlépe přímo od včelaře. Jak med využít a přitom nezničit zdraví v něm obsažené?

Cukr, jak jej dnes známe, se objevil až v 18. století, zatímco med sloužil jako prakticky jediné sladidlo po celá tisíciletí. Včely prapůvodně pocházejí z afrického kontinentu a na Zemi prý žijí okolo 100 milionů let. Není proto divu, že se med používá po celé planetě. Včely najdete na 15 tisíc let starých malbách ve španělských jeskyních a píší o nich staroegyptské hieroglyfy. Med je součástí tradičních buddhistických i indiánských rituálů a mnohokrát na ně narazíte v Talmudu, Starém i Novém zákoně nebo Koránu. Ostatně, přemýšleli jste někdy, co je to ono strdí, o kterém mluvil praotec Čech? Je to „prachobyčejný“ med.

Medů je spousta a liší se jak způsobem, jakým se získávají, tak rostlinami, na kterých včely sbírají pyl.

Plástový med – je to nejčistší forma. Rovněž včelí vosk, z něhož jsou plástve, je jedlý. Ve specializovaných prodejnách si můžete koupit plástve, ze kterých si doma necháte med vykapat.

Kapaný surový med – najdete v něm třeba zbytky vosku a pylu. Včelař jej nechává vykapat z pláství (stejně jako to můžete udělat vy, viz předchozí bod) a pak jej dává do sklenic. Tento med je drahý, protože vykapáním se získá jen část medu, ale je v něm největší množství zdraví prospěšných látek.

Stáčený med – získává se odstřeďováním pláství v medometu. Během procesu dochází k oxidaci medu, stále je to ale velmi hodnotná surovina. Na tento med v obchodech narazíte nejčastěji.

Tekutý med – zahříváním a lisováním pláství se z nich dostanou i poslední zbytky medu. Tento způsob je pro včelaře nejvýnosnější, jedná se ale už o med horší kvality, protože zahříváním se v něm zničí velká část hodnotných látek.

Pastovaný med – je záměrně zkrystalizovaný, aby se dobře mazal.

Med jen z určité rostliny – například akátový, pomerančový, jetelový. V tomto případě včely sbíraly pyl jen na jednom druhu květů. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, když má včelstvo v okolí dostatek těchto květů a ty kvetou jindy než většina ostatních rostlin. Aby med mohl být označen jako jednodruhový, musí obsahovat aspoň 51 procent nektaru z této specifické rostliny.

Falešný (umělý) med – možná už jste jej doma taky vyráběli – pampeliškový nebo sedmikráskový med (recept hledejte zde). Prakticky se jedná o cukrový sirup a o med v pravém slova smyslu se nejedná.

Různé druhy medu mají také různou barvu nebo vůni. To je dáno rostlinou, z níž včely pyl sbírají, a také obsahem pylu, minerálů nebo polyfenolů. Pyl může zároveň způsobovat zakalení. Vůně závisí nejvíce na podílu různých kyselin. A možná nejdůležitější věc: chuť a vůně se liší nejen včelstvo od včelstva a medař od medaře, ale i rok od roku, protože každý rok kvetou různé rostliny s různou intenzitou.

Celé tisíce let byl med oblíbený nejen jako sladidlo, ale i jako lék. Je známý pro své antibakteriální a antiseptické účinky – i zde se vzal osvědčený recept na čaj s medem a citronem. Med obsahuje velmi nízké procento vody (kolem 14 %), a proto se v něm nemnoží bakterie. Tvoří se v něm peroxid vodíku s dezinfekčními účinky a má velmi kyselé pH, které rovněž brání rozmnožování mikroorganismů. Díky antioxidantům je med doporučován jako prevence rakoviny tlustého střeva a zároveň celkově zlepšuje osídlení střev přirozenými bakteriemi, což zvyšuje obranyschopnost i trávení.

Tradiční medicíny znají med jako skvělý prostředek pro krytí otevřených ran nebo vředů či popálenin. A ačkoliv se to možná nezdá, jeho nanesení na ránu brání přilepení bavlněného (i jiného) obvazu do rány. Med omezuje přístup vzduchu a působí antibakteriálně, což urychluje hojení. To navíc probíhá mokrou cestou (tedy bez strupu) – rána se tak hojí rychleji a s menší pravděpodobností vzniku jizvy.

Pro svoji specifickou chuť je med oblíbený jako sladidlo nejen do čaje (pozor, nápoj nesmí být horký, aby se nezničily zdraví prospěšné látky), ale i kávy a sladí se jím smoothie, limonády či kaše. Z medu se vyrábí i alkoholický nápoj medovina. Osvědčený je také jako přísada do marinád na maso – dobře si rozumí s česnekem, chilli, balzamikovým octem nebo sójovou omáčkou, třeba kachna pečená na medu nemá chybu. Používá se ale i při marinování vepřového nebo kuřecího masa. Hodí se rovněž jako sladidlo do zálivek na saláty. Vynechat byste jej neměli ani při pečení, a to nejen medovníku a perníčků nebo při přípravě tureckého medu. Zejména klasická litá těsta („smíchej vše v míse“) se dají snadno místo cukru osladit medem.

A jak med skladovat? Ideální je chladnější a tmavší místo. Při teplotě pod 12 °C si udrží kvalitu i několik let, neuškodí mu ani mráz – máte-li místo v mrazáku, klidně med uložte tam, zpomalíte tak výrazně jeho krystalizaci. Vzhledem k nízkému obsahu vody se nemusíte bát dát jej do mrazáku ani ve sklenici – med nijak zásadně nenabude na objemu. V kuchyni na polici snáze zcukernatí nebo se na povrchu utvoří řidší světlá vrstva – obojí je ale jen kosmetická záležitost. Zcukernatělý med snadno rozpustíte mírným (opravdu mírným, ať nezničíte jeho výživovou hodnotu) zahřátím ve vodní lázni, řídkou povrchovou vrstvu seberte lžící nebo promíchejte zpět do medu. Je-li med příliš hutný a vy jej potřebujete tekutější, opatrně ho zahřejte nebo ještě lépe rozmíchejte s citronovou či grepovou šťávou.

Jaké jsou vaše zkušenosti s medem? Zkoušeli jste si vyrobit třeba medový peeling?