Článek
Když manželé hledali parcelu pro stavbu domu, věděli s určitostí, že by se měla nacházet v Liberci nebo jeho těsném okolí. Víceméně náhodou pak objevili inzerát nabízející pozemek přímo pod Ještědským hřbetem s krásným výhledem na libereckou dominantu, a hned věděli, že je to „on“.
Z malého bytu do vlastního domu
„Bydleli jsme v malém bytě v novostavbě, který byl ale od začátku jen přechodnou variantou. Oba dva jsme vyrůstali v rodinných domech a i s našimi dětmi jsme chtěli bydlet ve vlastním. V místě máme základní školu, školky, obchod i zastávku tramvaje a do centra města je to opravdu jen kousek,“ pochvalují si majitelé, kteří tu dnes žijí se dvěma malými dětmi.
Architekta hledali také v okolí Liberce a narazili na Vladimíra Baldu, jehož předchozí realizace je zaujaly na webu i v různých časopisech o bydlení. „Po prvních schůzkách jsme zjistili, že máme stejnou vizi a podobné nápady, jak by měl náš dům vypadat, aby dokonale zapadl do krajiny pod Ještědem,“ vzpomíná Václav.
Umístění na úzký pozemek
Prvním obtížnějším úkolem bylo umístit dům s parkovacím stáním a vjezdem na poměrně úzký, přibližně 20metrový, pozemek tak, aby byla zachována co největší plocha zahrady. „Naopak výhodou byla orientace pozemku s ulicí na severní straně a zahradami dalších rodinných domů na straně jižní. Díky tomu bylo možné otevřít dům prosklenými plochami do zahrady, ke slunci a k výhledu, aniž by obyvatele obtěžoval provoz pěších nebo automobilů,“ vysvětluje architekt Vladimír Balda.
Jednoduše a účelně
Stavba měla být na přání majitelů jednoduchá bez zbytečných příkras, s dřevěnou fasádou a velkými okny, účelná a úsporná. Vznikl dvoupatrový dům s užitnou plochou 160 metrů čtverečních a s krytou terasou, který je, i když to možná na první pohled nevypadá, dispozičně velmi úsporný.
„Má dvě podlaží o plné výšce, jejich využití nijak neomezuje ani sklon střechy v podkroví. Také chodby zabírají minimální plochu, neboť ta v přízemí je zároveň součástí hlavního obytného prostoru a ta v patře je z části využívána jako pracovna,“ doplňuje architekt. Obě děti mají vlastní pokoje, v přízemí se pak nachází ještě pokoj hostinský. Všechny obytné místnosti jsou přitom orientované do zahrady, směrem ke slunci a nádhernému výhledu.
„Nejen stavebně, ale i technicky je dům velmi jednoduchý. Jedinou vychytávkou je řízené větrání s rekuperací, které ale dnes začíná být standardem. Nízký podkrovní prostor půdy je volný a odvětratelný – díky tomu tvoří dobrou ochranu před přehřátím pokojů z rozpálené střechy a zároveň nám umožnil vodorovné uložení izolace v nadstandardní tloušťce,“ říká architekt.
Přiznané trámy
Ve fázi navrhování interiéru pak k projektu přistoupila Lucie Baldová. Výrazným prvkem v přízemí je přiznaný strop z dřevěných trámů, s ohledem na něj se pak snažili omezit použití dřeva na dalších površích. Nevolili nijak zvláštní či nestandardní materiály, i interiér měl být hlavně jednoduchý a účelný. Většinu nábytku nechali vyrábět na míru, vybírali přitom střídmé barvy, především bílou, šedou a béžovou.
Nejčastěji se rodina schází v obývacím pokoji spojeném s jídelnou a kuchyní, odkud si užívá výhled na zahradu a Ještěd, v létě se pak s radostí přesouvá na terasu a zahradu, kde se vyřádí hlavně děti majitelů.
Co říkáte na výhled na Ještěd? A jak se vám v domě líbí přiznané trámy?