Proměny módního světa: O slow fashion s Evou Urbanovou

O slow fashion neboli udržitelné módě  je nyní slyšet víc než kdy dřív. Co to ale přesně znamená? Slow fashion je móda vyrobená za etických podmínek (práce je přiměřeně placena a probíhá v bezpečných podmínkách) a se sníženým dopadem na životní prostředí – především tím, že se při ní používají ekologické materiály. Doprovází ji vyšší kvalita a trvanlivost než u řetězcové módy, což se odráží i ve vyšší ceně.

Jenže neochota připlatit si za kvalitní kousek je mezi lidmi pořád dost velká. Naše kroky míří raději vstříc nízkým cenám a slevovým akcím v řetězcích. Nejen o tom jsme si povídali s Evou Urbanovou, majitelkou Nila Store, obchodu, v jehož nabídce najdete právě udržitelnou módu, ale také bytové doplňky. Dojde i na otázku, jak se z právničky stala podnikatelka ve světě módy.

Proč je špatně nakupovat oblečení v řetězcích?

Řetězcová móda je spotřební móda, šitá ve většině případů tak, aby bylo dosaženo nízké ceny, ale za cenu nízké kvality, a pracovníci často nejsou řádně placeni. Další problém je výroba, která je nešetrná k planetě.

Když si koupím něco od návrháře, znamená to automaticky opak? 

To ne. Fast fashion neboli rychloobrátková móda není otázkou jen řetězců. Patří sem prakticky každá značka, která bez hlubšího zájmu využívá levnou pracovní sílu a materiály s negativními dopady na osudy lidí a životní prostředí. Část českého outdoorového průmyslu nevyjímaje.

V jednom z rozhovorů jste řekla, že z trendu slow fashion by se měla stát norma. Myslíte, že se k tomu v Česku aspoň trochu blížíme?

Myslím, že jsme poměrně progresivní, ale určitě to není mainstreamová záležitost. To asi nikde na světě. Budeme šťastní, bude-li se v blízké době týkat alespoň 10 % lidí. V mnohém tomu může napomoci i současná ekonomická krize, která poodhalila některé temné stránky našeho vztahu k planetě i odsouzeníhodné praktiky některých řetězců, které teď nechaly na holičkách celé obrovské skupiny lidí.

Jak tedy přemýšlet o nákupu nového oblečení?

Určitě v kontextu postupného budování šatníku a ceny za jedno nošení. Jak daný kousek zapadne mezi to, co už doma mám? Jak často ho budu nosit a jaká bude tím pádem jeho návratnost? Často zjistíme, že si můžeme dovolit i prémiovější modely, pokud o tom budeme dostatečně přemýšlet a nebudeme se oddávat impulzivním nákupům.

Poradila byste, jak si efektivně sestavit šatník?

Pro mě osobně funguje kompletovat si šatník vždy na dva tři měsíce dopředu. Nechat si k dispozici pouze zhruba 20 dohromady fungujících modelů a zbytek uložit na dno skříně. Mám tak snadno k dispozici možné kombinace, vím, co potřebuji doplnit, a ráno většinou nemám moc nad čím přemýšlet.

Co mám dělat, když mi skříň praská ve švech? 

Je dobré oddělovat zimní a letní šatník. Vyndat všechno ven, kriticky zhodnotit, co budu v následujících týdnech nosit, a zbytek dát do papírových krabic. Pokud nevznikne potřeba do nich během sezony sáhnout, je to dobrý impuls poslat ty krabice dál. Postupně takto snižujte počet nenošených kousků ve skříni, až klesne na nulu.

Jak investovat do oblečení chytře a bez pocitu viny, že jsem ujela na slevách?

Velmi důležité je udělat si čas, poznat svůj styl a držet se ho. Reklama na nás útočí ze všech stran, každou sezonu je populární jiná linie. Většina z nás však inklinuje ke konkrétnímu stylu či způsobu sebevyjádření. Je dobré se ho držet a budovat si šatník na míru.

Sleva ve vyšších řádech, dejme tomu nad 30 %, již často indikuje, že daný model by mohl být v něčem problematický – příliš trendy nebo má nepadnoucí střih. Jsou ale i výjimky, kdy zákazníci zkrátka daný model nepřijali a přitom je skvělý. Nicméně je dobré si vždy položit otázku: proč je daný kus v tak vysoké slevě? Ale hlavně cena by nikdy neměla být rozhodujícím faktorem. Takové nákupy ve výsledku bývají nejdražší. Jak říkávaly už naše babičky – nejsem tak bohatá, abych si mohla dovolit levné věci.

Podle jakých kritérií je ideální si vybírat značky, do kterých chceme investovat?

Určitě si hlídejte kvalitu materiálu a zpracování. Nemalou roli může hrát i příběh konkrétní značky, naše sympatie se zakladateli, způsob, jakým své produkty vyrábí či její historie. Klíčový by však měl být soulad s naším stylem.

Myslíte, že současný stav a hrozící ekonomická krize ovlivní nějak markantně způsob fungování módního průmyslu?

Určitě ano. Obecně poptávka po zbytných produktech klesne a oblečení mezi ně jistě patří. Zároveň věřím, že nastane větší příklon ke smysluplnosti nakupování, střídmosti při sestavování šatníků a doufám, že i větší kvalitě. Pro slow fashion to může být akcelerátor, ale to ukáže až budoucnost.

Kde vybíráte značky a jednotlivé kousky oblečení do vašeho obchodu?

Nila má profesionálního nákupčího, který jednotlivé modely vybírá převážně na pravidelných evropských veletrzích s módou, kde již existují i specializované veletrhy pro slow fashion.

Řídí se vaše nabídka současnými trendy?

Ano, určitě se jimi řídíme, ale spíše těmi dlouhodobějšími, jako jsou sezonní barevnosti či oblíbené vzory, než krátkodechými siluetami, které nepřežijí pár měsíců. Naše primární těžiště je v nadčasovosti a univerzálnější použitelnosti modelů.

Jak vlastně vznikl nápad s obchodem s etickou módou?

Nezačínali jsme jako obchod s módou, specializovali jsme se na bytové doplňky a interiéry a spolupracovali jsme s řemeslnými dílnami ze zemí třetího světa. O problémech s ekologickými dopady pěstování bavlny jsem věděla od své cesty do Uzbekistánu, kdy jsem se začala o věc více zajímat.

Když jsme začali prodávat módu, byl to pak takový automatický předpoklad, že se budeme zabývat eticky vyráběnou ekologickou módou, i když v té době to bylo v Česku zcela nové a spíše ojedinělé. Nápad otevřít si obchod jsem dostala na home exchange ve Spojených státech, kam jsem odjela poté, co jsem odešla z předchozího zaměstnání.

Byla jste právničkou. Nechybí vám to?

Občas ano! Je to skvělá práce. Ale v mnohém ji využiji i dnes.

Zažívala jste víc stresu jako právnička, nebo teď?  

Asi dřív, ale spíš jde o jiný typ stresu. Odpovědnost za prodej a tým lidí je někdy trochu tíživá, ale myslím, že jsem se s tím naučila postupem času pracovat. Proti stresu mi nejvíc pomáhají procházky v lese a pravidelné setkávání s přáteli.

Jak se vám daří balancovat mezi pracovním a volným časem? Vedení obchodu není asi záležitostí na osmihodinovou pracovní dobu od–do.

Tak například v tuto chvíli vede obchod můj muž. Jinak trávím v průměru šest až osm hodin denně prací, ale včetně víkendů. Pracuji tehdy, kdy je potřeba. A to je velmi často. Snažím se nepracovat večer a vědomě každý den trávit dost času s dětmi.

V roce 2016 jste v jednom z rozhovorů řekla, že doufáte, že si budete moci najít volných 14 dní a s rodinou odcestovat. Podařilo se vám to od té doby?

Ano, od roku 2016 to dělám každý rok. Výjimkou bude kvůli koronaviru rok letošní, kdy jsem tuto metu chtěla zvýšit na celý měsíc. Ale naštěstí jsme stihli z kraje roku alespoň jeden větší výlet do zahraničí.

Jestli vás móda nezajímá, připravujete se o štěstí. 5 důvodů, proč je móda důležitá.