Prokleté vztahy: Víme, proč právě vám se v lásce nedaří

Jak by měla vypadat ideální rodina, ví asi každý. Jenže život není vždy dokonalý, takže dost často vám rodiče (byť nevědomky) ukazují spíš špatný model.

Během dětství se vám tak od vašich nejbližších do mozku nahrávají nejrůznější rovnice, podle nichž pak budete v dospělosti fungovat. V práci, ve vztahu s přáteli, kolegy, ve škole či v manželství. I láska je totiž z velké části naučená „dovednost“. A tohle jsou nejčastější chyby, které můžete od rodičů převzít, když se doma dělo...

Když i po rozchodu oba rodiče fungují a jsou součástí života dítěte, je vše v pořádku. Pokud ale jeden z nich ze života dítěte v podstatě zmizí, je to průšvih.

Děti to nechápou, obzvlášť pokud jim to nikdo pořádně nevysvětlil, a vinu vezmou na sebe. Nebylo jsem dost hodné, chytré, šikovné, cokoli. Proto rodič odešel. „Podvědomě mají v sobě zapsáno, že svému blízkému nestály za to, aby s nimi zůstal. V dospělosti se potýkají s nedostatkem sebevědomí, pocity nemilovanosti a nedůležitosti,“ popisuje vztahová koučka a zakladatelka Školy pro ženy Lenka Černá.

Žijí v neustálém strachu, že je jejich protějšek opustí, proto jsou často extrémně žárlivé, nebo naopak až chorobně pečující. Svou snahou udržet si lásku partnera dusí.

Otec, který vládne, a matka ho tiše poslouchá. Tomuhle muži se nikdy neodmlouvá, neoponuje se mu, nediskutuje se s ním. „Lidé vyrůstající v takových poměrech často nemívají sílu se za sebe, za své názory a potřeby postavit,“ varuje Lenka Černá. To dělá neplechu ve vztazích, ale i v zaměstnání.

U dcer to ale může být ještě horší, nenávist k otci se změní v nenávist k celému mužskému pokolení. „Mají v sobě program, že chlapi jsou špatní, proto kolem sebe vidí opravdu jen ty špatné. Dobrovolně si je vybírají, protože jim je servíruje mozek. I když je kolem nich dostatek dobrých mužů, pro ně jsou neviditelní,“ vysvětluje Aleš Kalina.

V téhle rodině vládne matka, která utlačuje otce. Tady dcery většinou přebírají vzorce chování své matky a podobně sekernicky se chovají ke svým partnerům. Ti je pak buď opouštějí, nebo jim jsou nevěrní (svou hodnotu si dokazují jinde).

A synové? Ti si hledají podobně despotické ženy. „Potlačují sebe sama, partnerky se vlastně bojí, mají nedostatek mužské síly, protože v otci v tomto směru vzor nikdy neměli,“ popisuje Lenka Černá.

Představte si situaci, kdy je otec matce opakovaně nevěrný, ale ona mu to stále dokola odpouští (může jít o cokoli jiného, třeba opilství, násilí, urážky, nedodržování slibů…). „Tady se jasně zapíší vzorce typu: Nevěra je součást vztahu. Nevěra k lásce patří. Muži nevěru potřebují. Mužům se nedá věřit,“ vyjmenovává Aleš Kalina. Ze syna tak nejspíš vyrůstá chronický záletník a z dcery ta, která bude pro vztah hledat muže, kteří ji budou podvádět (věrné její mozek neregistruje).

Nejsou spolu kvůli lásce, ale spíš kvůli financím, dětem nebo ze zvyku, jsou manželé jen na oko. „Rodiče vždy dítěti ukazují, jak vypadá partnerský vztah. A v tomto případě mu ukazují vztah plný chladu a nezájmu, takže podobný typ vztahu dítě nejspíš vytvoří v dospělosti,“ říká Lenka Černá.

Soužití znamená i občasné neshody. V některých rodinách se ale problémy tiše přecházejí. Dítě se tak naučí, že mlčení je běžná forma komunikace. „Takový jedinec neumí formulovat své myšlenky, postavit se za sebe, jít do konfrontace s partnerem či kolegou,“ říká Lenka Černá.

A když doma spíš lítají vzduchem talíře? Energické dítě tenhle styl komunikace okouká, a i ono bude mít vztah à la divoká Itálie, což je ale ta lepší varianta. „Pokud je totiž dítě citlivé, bude se v dospělosti konfrontací děsit. Udělá cokoli, aby se jim vyhnulo. Bude raději všem ustupovat a od problémů utíkat,“ dodává Lenka Černá.

Co vás naučili o lásce vaši rodiče?