Článek
Žijeme v době mobilní, to jen těžko někdo popře. Vždyť už seskoro každé dítě do 9 let pyšní mobilním telefonem a i senioři přesedlali z pevných linek na přenosné přístroje. Na to, jak vůbec telefonování v rodině funguje, se zaměřil i telefonní operátor T-Mobile a ve spolupráci s výzkumnou agenturou TNS AISA došli k zajímavým výsledkům.
Domů jen krátce, za plot třeba hodinu
V zásadě prý existují dva typy hovorů. Ten první se objevuje především v úzkém rodinném kruhu a jedná se spíše o „běžné hlášení“. „To je třeba, když voláte partnerovi jak se má, co má koupit k večeři nebo jestli se má stavit v čistírně. Většinou se takovými hovory vejdete do minuty. Není to o šetření, ale spíše o tom, že zkrátka za tu chvíli vyřídíte vše, co potřebujete,“ přibližuje výsledky výzkumník Otakar Mráz.
Když ovšem voláte kamarádce, byť jen přes ulici, není problém přesáhnout i hodinu hovoru! „Kamarádka bydlí přes ulici, klidně na sebe můžeme houknout z okna a potkat se venku, ale my už jsme tak zkrátka zvyklé. Volám jí, co bylo u dětí ve školce, co je nového a tak. Klidně několikrát denně,“ zněla jedna z odpovědí. Výjimkou prý nejsou ani telefonní hovory mezi kamarádkami, které se týž den třeba viděly i na kafe. Ženy totiž ještě přes mobil proberou nové pojmy a dojmy (ze setkání), a až tímto aktem celé setkání ukončí!
Ženy pomocí mobilu organizují celou rodinuFoto: Thinkstock
Pomoc, tchyně volá pořád!
Přestože matriarchát už je dávno pryč, zůstávají i dnes matky základním komunikačním uzlem v rodině. Přes 80 % denní komunikace telefonem prý probíhá přes matku! Volá s dětmi, s manželem, tchyní… A naopak otec? Ten prý často nevolá ani přímo dětem, ale ptá se na ně oklikou právě matky! Dokonce ani děti často samy od sebe otci nevolají a více komunikají mezi sebou.
Naopak kdo často volá až moc, je údajně tchyně. „Dříve to fungovalo tak, že zavolala jen krátce. Zkontrolovala, vychovala nás, vytkla, co jí leželo na srdci, a prohodila jen pár slov, jen aby jí nepřišel velký účet,“ svěřila se jedna z dotazovaných dam. „Jenže díky různým výhodným balíčkům, které dnes nabízejí snad všichni, volá, kdy chce. Jak já mám ty její dlouhé hovory ukončit? Na to, že platí každou minutu, už se nevymluvím…“ Objevují se i takzvané „hovory z povinnosti“ nebo též „charitativní hovory", kdy si vzpomenete, že jste už dlouho netelefonovali se sestrou. A tak pod tíhou povinnosti zvednete mobil, nadechnete se a jedete…
Snadné to ženy nemají ani s prozváněním. „S manželem se třeba domluvíme, že až dorazím na místo, prozvoním ho. Ani jednou se mi zatím nestalo, že by mi to automaticky nevzal!“ postěžovala si žertem jedna z přítomných žen na tiskové konferenci. Zajímavé je, že pouhé prozvánění není zas tak častým jevem, v průměru se jedná o 1 ze 100 volání.
Nejsem policajt, ale vědět to chci!
Při zkoumání rodinné komunikace se nezapomnělo ani na kontrolu dětí. „Prakticky nikdo z dotazovaných nepřiznal, že by dětem kontroloval telefon,“ uvedla jedna z výzkumnic Alexandra Korman s tím, že se lidem vryla do zásad i etiketa mobilního soukromí.
Rodičům se přímo příčí kontrolovat dětem esemesky nebo hovory. Zato faktury, za které platí, často procházejí do podrobností. Obvykle to funguje tak, že dítě má měsíční limit, který může provolat a propsat. Když ho překročí, je to pro rodiče signál, že je čas na zkrouhnutí rozpočtu a také signál k tomu zjistit, komu potomek píše. „Naštvané dítě pak prosí o kredit na všechny strany a žadoní. Když neuspěje u matky nebo otce, nedělá mu problém škemrat u babičky a dalších příbuzných,“ vyplynulo z výzkumu.
Tak co, poznali jste se? A jak je to u vás?
