Vyvracíme mýty: Ženy nejsou větší drbny než muži

„Viděla jsi Marii? Ta má děsnou sukni, co?“ nebo „Slyšela jsi, že Tonda od Květy má milenku?“ Takhle se ženy mezi sebou občas baví, a leckdy jsou pak označeny za drbny. Jenže tak jako všechno v životě, ani to, že ženy milují klevety a neudrží tajemství déle než pár minut, není tak jednoznačné. „Já bych spíš řekla, že je to jakési dogma, které vůbec nemusí být pravdivé. Osobně znám hrstku mužů, kteří jsou mnohem větší drbny než ženy,“ říká kouč partnerských vztahů Lenka Černá z portálu Mujvztah.cz.

Faktem ale je, že ženy jsou obecně mnohem emočněji zaměřené, takže je přitahují veškeré mezilidské vztahy. Tedy nejen ty jejich, které prožívají, ale třeba i vztahy jejich kolegyň, kamarádek a sousedů. „Ženy jednoduše tyto věci zajímají, a proto mají potřebu o nich mluvit, tak možná vzniklo to klišé, že jsou větší drbny,“ potvrzuje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Naopak muže skutečně většinou zajímá jen to, jak to doma funguje jim. Zkuste si představit, že se třeba vaši známí rozvádějí. Jak asi budete reagovat vy a jak váš partner? Nejspíš následovně:

Ovšem v porovnávání se s okolím jsme na tom v podstatě úplně stejně. „Muži přece také řeší, jaké má Karel auto, jaké má hodinky nebo boty na fotbal. U žen je tohle srovnávání možná víc znát, protože spolu víc vysedávají na kávě nebo s dětmi u pískoviště, ale když se podaří mužům sednout si k pivu, jsou leckdy větší drbny než ženy,“ tvrdí Lenka Černá.

Srovnávání se s druhými totiž není ani tak otázkou klevetění, ale spíš vlastního sebevědomí. Vědomí, že Maruška od vedle ztloustla, ženám totiž nevědomě navyšuje vlastní hodnotu. Potvrzují si, že ony neztloustly, tak na tom nejsou zas tak špatně. A problémy s vlastní sebedůvěrou mají muži i ženy stejné. Dámy řeší váhu, nové šaty či to, jak sousedčin partner pomáhá s domácností, pánové se zaobírají spíš auty, postavením v zaměstnání či výší konta. „Obecně mají všichni tendenci hodnotit druhé, místo aby se soustředili na sebe,“ dodává Lenka Černá.

Stejně tak se říká, že ženy jsou mnohem větší intrikánky než muži. Že s pomocí klevet a drbů dokážou lehce zlikvidovat svou sokyni a ženský kolektiv je v podstatě jakési válečné území (více se o tom dočtete v článku Peklo jménem ženský kolektiv! Jak v něm přežít?). Ani v tomto případě ale není velký rozdíl mezi ženským a mužským světem, jen něžnému pohlaví to opět komplikují emoce.

„Muži to dělají jakoby skrytěji, emoce se jim do toho tolik nepletou, a navíc opět mají výhodu v tom, že o tom nepotřebují mluvit. Oni si své postupy a plány promyslí hezky v klidu jen sami v sobě. Jenže ženy mají jinak nastavený mozek a musí o tom mluvit. Jak to znovu přeříkávají nahlas, ujasňují si své plány, ale vlastně zároveň na sebe prozrazují, co dělají,“ vysvětluje Anita Michajluková.

V podstatě by se dalo říci, že minimálně v oblasti práce jsou muži stejní intrikáni jako ženy, možná jsou v tom dokonce lepší. Umí totiž plánovat dopředu, dokážou si vytvořit jasnou a promyšlenou strategii, a svého plánu se pak chladně a do detailu drží. Tím, že je jejich postup dokonale naplánovaný podle všech pravidel logiky, je také těžké odhalit, že jde vlastně o intrikaření.

Tip redakce:Každé pohlaví má jednoduše své specifické vlastnosti. Více se o tom dočtete v článku Muži vs. ženy: Tyhle vlastnosti si navzájem závidíme!.

Ženy jsou při vytváření intrik odhaleny skoro vždy, protože jim chybí právě ta chladnokrevnost. „Muži mnohem víc zapojují logickou složku osobnosti, kdežto ženy naopak tu emoční, a to se někdy nevyplácí,“ potvrzuje Lenka Černá.

Muži se v krizové situaci dokážou udržet na uzdě, být nad věcí. I když to v nich vře, navenek se tváří klidně. Naopak ženy se nechají ovládnout okamžitými pocity, a tím pak vznikají ty (ne)slavné „holčičí“ hádky na chodbě před kancelářemi. A výsledek je jasný! Muži kroutí nad svými rozhádanými kolegyněmi hlavou a shodují se v tom, jaké to jsou drbny, intrikánky, a navíc ještě hysterky.

Co si o tom myslíte vy?