Článek
Na co umírá nejvíc Čechů? Prvenství mezi příčinami smrti u nás s přehledem drží kardiovaskulární onemocnění, tedy nemoci srdce a cév. Víte, kdo je nejvíc v ohrožení a jak s tím souvisí sexuální orientace?
Nedávná studie zveřejněná v časopise LGBT Health uvádí, že bisexuální muži vykazují vyšší míru rizika srdečních onemocnění v porovnání s muži homosexuálními a heterosexuálními. Tým vědců to vysledoval na základě odpovědí a zdravotních záznamů 7731 jedinců ve věku od 20 do 59 let. Rozdíly byly analyzovány ve třech skupinách na základě sexuální orientace (homosexuálové, bisexuálové a heterosexuálové).
Nejzáhadnější sexuální orientace?
„Naše zjištění upozorňují na provázanost sexuální identity a kardiovaskulárního zdraví a jsou podkladem pro to, aby se lékaři soustředili na prevenci snižování rizika srdečních onemocnění zvlášť u bisexuálních mužů,“ nechal se slyšet vedoucí studie Billy Caceres. Bisexuální i homosexuální muži jsou totiž vystaveni vyššímu riziku srdečních potíží – dotazníky a zdravotními testy bylo zjištěno, že se obě skupiny chovají oproti heterosexuálům rizikověji: ve větší míře kouří, pijí alkohol a jsou promiskuitní.
Dalším důležitým faktorem, který se pojí se srdečním zdravím konkrétně bisexuálů, je úzkost, která může být způsobena nejistotou plynoucí z toho, že dotyční nevědí, na jakou stranu a ke komu se vlastně přiklonit (víc k ženám, nebo snad mužům?). V podstatě to znamená, že někteří bisexuálové jsou více ve stresu a i ti, kteří se tváří pohodově, přehnaně reagují na případné vypjaté situace, potažmo hůře zvládají životní překážky. Snad jako by se se svojí dualitou nedokázali sžít. (Svědčí o tom i výsledky průzkumu, který dokládá, že homosexuálové jsou na tom psychicky o něco lépe.)
Heterosexuální muži mají ve srovnání s bisexuály lepší vyhlídky ohledně kardiovaskulárního zdravíFoto: Jacob Lund, Shutterstock.com
Když srdce svírá úzkost
„Špatné duševní zdraví je uznávaným rizikovým faktorem pro rozvoj srdečních onemocnění. Proto by lékaři měli být obeznámeni s problematikou sexuálních menšin,“ dodává Billy Caceres.
Ptáte se, proč výzkumníci předpokládají, že právě tihle lidé mají psychické obtíže? Odpověď je jednoduchá. Společnost ještě stále není k sexuálním menšinám stoprocentně benevolentní. Proto mají mnozí strach odhalit kolegům, přátelům či rodině pravdu. Co jim to přinese? Jak bude okolí reagovat? A takové napětí srdci věru nesvědčí.
Jak poznat, do jaké skupiny patříte?
Kdo o sobě ví, že patří k menšině, měl by o své duševní zdraví pečovat – třeba i s pomocí terapeuta. Horší je to s těmi, kteří zatím netuší. Ostatně, jedná se o velmi častý dotaz směrem k odborníkům: „Jsem, nebo nejsem bi- nebo homosexuál?“
Podle českého sexuologa Petra Weisse jsou nejspolehlivějším kritériem city. „To, do koho se člověk zamiluje, nezáleží na jeho vůli – nemůže se k tomu přinutit ani se tomu jakýmkoli způsobem bránit. Proto jsou city projevem skutečné orientace.“
Přední český odborník objasňuje, že každý homosexuál je schopen mít styk i s příslušníkem opačného pohlaví, ale není schopen se do něj zamilovat. „Pouze lidé, kteří se během života zamilovávají jak do mužů, tak do žen, by mohli být označeni za bisexuály. Jsem však přesvědčen, že takových lidí je extrémně málo a že se v průběhu vývoje dříve či později citově vyhraní jedním směrem,“ uzavírá Petr Weiss. To jen tak pro upřesnění, čí srdce je třeba hlídat o něco víc…
A co vy, měli jste někdy milostné pletky s osobou stejného pohlaví?
