Zvyky a tradice na Štědrý den, které nejsou tolik známé

Cukroví, dárky a stromeček – to jsou tradice, které se dodnes dodržují téměř ve všech domácnostech. Seznam lidových tradic, pověr a zvyků je ale mnohem bohatší.

„Nene, já nemusím, já už ho vidím.“ Hláška z několik let staré reklamy, která v Česku téměř zlidověla, odkazuje právě k jedné z vánočních pověr. Ta se traduje už od středověku a říká, že kdo na Štědrý den až do východu první hvězdy odolá cukroví a všem dalším lákadlům, bude odměněn tím, že spatří zlaté prasátko. Přestože ho pravděpodobně nikdo nikdy neviděl, hospodyně tuto tradici jistě vítají – mohou si totiž oddechnout a odpadá jim starost s přípravou oběda.

Tato pověra má kořeny pravděpodobně v předkřesťanské Evropě a pojí se s vítáním zimního slunovratu, což bývala jedna z nejvýznamnějších slavností. Znamenalo to ustupující noc a prodlužující se den. Prase bylo znakem hojnosti a předznamenávalo odchod zimního období neúrody.

Svá důležitá pravidla měla kdysi příprava štědrovečerní tabule. Když se u stolu sešel lichý počet strávníků, prostíralo se pro jednoho navíc. Podle lidové pověry totiž chodí smrt před večeří na obhlídku prostřených stolů, a pokud najde v domě lichý počet stolovníků, pro někoho z přítomných se v následujícím roce vrátí. Neštěstí mělo potkat také toho, kdo během večeře vstal od stolu.

Prostírání se věnovala velká pozornost. Žádný roh slavnostní tabule nezůstával prázdný. Na jeden se pokládal pecen chleba, aby měla rodina stále co jíst. Na druhý se dávala ošatka s úrodou, aby byla příroda štědrá i v příštím roce. Třetí roh stolu byl vyhrazený pro peníze, které měly zajistit blahobyt, a čtvrtý sloužil na misku, kam se odkládaly zbytky pro domácí zvířata.

Dostatek peněz měly zaručit také šupiny pod talířem, které se tam umísťovaly v domácnostech, kde se večer podávala ryba (Jak vybrat toho nejlepšího kapra). Celý stůl navíc hospodyně omotala řetězem či provazem, aby zajistila soudržnost rodiny. Pod stůl se umisťovala sekera, na kterou před večeří každý stoupl – mělo ho to ochránit od bolestí nohou.

Tajemnost a magičnost Štědrého dne podtrhují také tradice spojené s věštěním budoucnosti. K tomu se dodnes používá několik způsobů. Rozkrojené jablko napoví, co dotyčného čeká. Hvězdička znamená štěstí a křížek nemoc, či dokonce smrt. Stále oblíbené pouštění lodiček ze skořápek od vlašských ořechů má naznačit, jestli rodina zůstane i v následujícím roce pospolu. Na co se připravit se předpovídalo také z roztodivných tvarů, které vznikaly při lití olova.

S věštěním budoucnosti souvisí i házení pantoflem. Svobodné a dívky se postaví zády ke dveřím a pravou rukou hodí botu za sebe. Dopadne-li špičkou směrem ke dveřím, může se dívka těšit na veselku a odchod z domu, v opačném případě ještě minimálně rok pobude u rodičů.

Podobný význam mělo dříve i klepání na kurník. Když se po zaklepání ozval jako první kohout, znamenalo to, že děvče čeká v následujícím roce svatba. Sňatek měly zajistit také patky od vánočky – tedy v případě, že se dívce podařilo sehnat jich o Vánocích devět.

Další pověra zapovídá na Štědrý den praní prádla, nosí prý smůlu a může způsobit i smrt člena rodiny. Nesmí se ani zametat a vynášet odpadky. Hrozí, že se tím odnese z domu i štěstí. Rovněž s vyznáním lásky je nutné být 24. prosince zdrženlivý. Traduje se, že zamilovaná psaníčka (v dnešní době spíše smsky) by mohly paradoxně způsobit, že se dvojice rozejde. Co si ale z romantických projevů naopak dopřát můžete, je líbání pod jmelím – zajistí vám lásku a plodnost.

Které vánoční tradice dodržujete vy? Co takhle se letos zkusit inspirovat vánocemi v zahraničí?