Probuďte nohy! Vytvořte si na zahradě bosou stezku

Ke svým nohám se často chováte vyloženě macešsky. Nosíte úzké a pevné boty, které sice dobře vypadají, ale křiví kosti v chodidlech, tudíž způsobují bolestivé problémy pohybového aparátu. Namísto přirozeného pohybu po mechu, trávě nebo hlíně si většinou vykračujete jen po stereotypním tvrdém povrchu, jako jsou asfalt, beton, parkety a podobně. Přitom stimulací akupunkturních bodů, které se na ploskách nacházejí, můžete prospět celému organismu.

Chodit bosky je přirozené a zdravé. Pravda, pohybovat se po prašných městských chodnících, kde občas můžete šlápnout do něčeho hodně nevábného, moc lákavé není. V Rakousku nebo Německu jsou ale poměrně běžné takzvané bosé stezky na veřejných prostranstvích, třeba v parcích nebo u přírodních památek. Jde o udržovanou turistickou atrakci, kdy si vykračujete po šiškách, kamíncích, písku nebo i v bahně.

První takové „chodníčky“ se objevují už i v Česku. Pokud máte zahradu, máte vyhráno a můžete si bosou stezku vytvořit přesně podle svého gusta hned za domem. Další výhodou je, že budete mít absolutní přehled, po čem šlapete. Ideální je, když vede poblíž hracího koutku nebo pískoviště pro děti.

V podstatě stačí prostor široký zhruba 1 metr a dlouhý asi 4 metry. Na tomto pásu vykopejte zeminu do hloubky přibližně 10 cm a vzniklý prostor vyplňte zahradní pásovinou, která propustí vodu, ale nikoli světlo. Zamezíte tím růstu plevele. Chodníček je třeba oddělit od okolního prostředí. Obrubníky můžete vytvořit z různých materiálů, třeba z plastů, které jsou variabilní, pružné a koupíte je v každém obchodě se zahradním vybavením.

O něco méně variabilní jsou obrubníky ze dřeva – z kulatiny nebo trámků, případně opracovaných větví. Zato jsou přírodní, hezky vypadají a do většiny zahrad se skvěle hodí. Koupíte je také v běžných hobbymarketech. Pokud chcete jednotlivé kusy dřeva spojit, raději je svažte provazem nebo použijte čepy místo hřebíků. Přece jen budete kolem nich chodit bosky, tak ať se nezraníte. Dřevo na obrubnících pravidelně kontrolujte, neboť bude neustále vystaveno škůdcům i nepřízni počasí.

Velmi zajímavě vypadají betonové nebo kamenné obrubníky, které vynikají vysokou odolností a trvanlivostí. Pokud však nemáte k dispozici zdroj přírodního kamene, vyjdou vás dráž a také se při jejich instalaci poměrně hodně nadřete.

Stezku pomocí obrubníků ještě rozdělte na několik polí, a to podle toho, kolik různých povrchů máte v úmyslu doslova prochodit. Optimální velikost jednoho pole je minimálně metr, ale i menší se počítá.

Na vyplnění zvolte přírodní materiály takové hrubosti, jaká vám bude příjemná. Nesoutěžíte přece s fakíry, kdo víc snese, ale chcete si namasírovat chodidla. Jako výplň skvěle funguje písek, jemný štěrk, smrkové šišky a jehličí. Nejjemnější povrchy by měly být na začátku stezky, když si chodidla teprve přivykají tomu, že je nechrání podrážky ani ponožky. Dál můžete lehce „přitvrdit“, což znamená kupříkladu hrubší štěrk, kamínky, neopracované půlkulatiny a podobně. Na konec zase patří jemný materiál pro relaxaci.

Až se zase vrátíte domů po náročném dni plném pochůzek a práce na počítači, sundejte boty, nechte chodidla doslova uzemnit a navázat přímý kontakt s přírodou, k čemu ostatně byla „stvořena“. Uvidíte, že stimulace akupresurních bodů, jimiž jsou plosky doslova poseté, vás nabije energií a udělá vám dobře. Když pominete prokazatelně blahodárný vliv na zdraví, bosá stezka se určitě zalíbí i dětem a návštěvám, protože je to něco nového, zajímavého a neobvyklého.