Přísně tajné aneb Co ženy před svými muži nejčastěji skrývají?

Jasně že byste si nikdy nedovolila něco svému muži zatajit a už vůbec byste mu nikdy nelhala! Ale ruku na srdce – jsou situace, kdy vhodné poupravení pravdy může být velice prospěšné pro obě strany. Protože „Co oči nevidí, srdce nebolí“ platí také v upravené verzi „Co uši neslyší, mozek netrápí“.

Do auta vás téměř nutí se přezouvat a o tom, že se v něm rozhodně nejí, abyste náhodou nenadrobila, ani nemluvě. Při řízení vám udílí rady typu „Pozor, je před tebou auto“, jako kdybyste snad měla zavřené oči. A když nastane vhodná konstelace hvězd a váš drahý vám rodinný klenot půjčí, neobejde se to bez řečí „Hlavně to nikde neodři“. Je tedy logické, že pokud – čirou náhodou – v nákupním centru jen tak lehounce líznete zadními dveřmi sloupek, nemůžete nikdy přiznat, co se stalo. Stůjte si za svým, že ten šrám tam už byl. Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Věřte, přiznání by v tomto případě byla přitěžující okolnost.

Lež má krátké nohy. A těm tolik sluší nové lodičky! Ale kde jste na ně vzala, když jste ještě předevčírem fňukala, že nemáte peníze, a do výplaty je ještě daleko? No, to je dost velká neznámá často i pro ženy samotné… Je to zvláštní, ale na boty, zvlášť když jsou ve slevě, se peníze vždycky někde najdou. Jenže tohle chlap asi jen tak nepochopí. Verze s hodnou kamarádkou, které byly malé/velké a velkoryse vám je dala, potěší všechny.

K obědu si vaříte brokolici se sýrem, jako přílohu používáte zásadně quinou a u snídaně, zatímco konzumujete ovesné vločky, kroutíte hlavou, jak se může každý den cpát šumavou s máslem a salámem. Jenže když to přijde, dokážete spořádat čokoládu rychleji, než řeknete „sacharidy“. Přiznat to? Že vy, ze které by si ve stravování mohl vzít příklad i Štefan Margita, jste snědla na posezení celou čokoládu? A ještě navíc bílou? Ani náhodou! S ledovým klidem to sveďte na děti. Ty čokoládu přece jedí pořád.

Vratký krok, rozverné zprávy a ještě před chvílí rozvázaný jazyk se začíná zauzlovávat. Na podpatcích klopýtáte domů a snažíte se tvářit naprosto elegantně a rozhodně ne opile. Jenže tohle můžete zkusit hrát na spolucestující v hromadné dopravě, ti vás neznají (ne že by nepoznali, že máte špičku). Váš muž ale ano, a tak říkat mu, že jste nepila, by byla školácká chyba. Vy přece nemůžete za to, že jste si dala jen dvě skleničky, které na vás ovšem působí jako celá lahev vína. Občas to člověku nesedne, to známe všichni. Co na tom, že ty skleničky nebyly dvě, ale opravdu padla celá sedmička…

Člověk, nebo tedy alespoň ženy, v podstatě tají kouření celý život. Když jste mladé, schováváte cigarety před rodiči, později pak před partnerem. Ano, moc dobře víte, že to nevypadá hezky. A že je to nezdravé. A že to zhoršuje pleť. Jenže i sebedokonalejší žena potřebuje mít nějakou tu svoji malou neřest – možná právě i proto, aby se vrátila do mladých let. „Cože? Ne, nekouřím. Ty jsou kamarádky. Zapomněla si je v baru na stole, tak jsem jí je vzala.“ S největší pravděpodobností stejně ví, že kouříte, a je to spíš taková hra, kdo s koho. Kdo déle udrží kamennou tvář.

Svého muže milujete a za nic na světě byste ho nevyměnila. Jenže pak je tu „on“. Vaše platonická láska z vysoké školy, kluk, ze kterého se vám podlomila kolena už na první přednášce. A i když jste spolu nikdy nerandili, oba víte, že mezi vámi něco je. Co ale nikdy nechcete pokazit. Když se jednou do roka potkáte na horách, kam s kamarády pravidelně jezdíte, ještě dva dny po návratu na něj myslíte. Stejně tak on na vás a neubrání se vám napsat, jak bylo fajn vás zase vidět. Není přece nutné doma říkat, kdo a hlavně co vám píše. Naopak by to mohlo způsobit potíže – a úplně zbytečné. Teď ho stejně minimálně rok neuvidíte a rozhodně nehrozí, že byste jednou mohla „zblbnout“.

Ačkoliv se tváříte velmi racionálně a také racionální jste, občas se necháte unést, a tak na doporučení kolegyně navštívíte kartářku, třeba. Nebo si necháte odemknout čakry. Nebo jdete na kurz krocení jednorožců. Je jedno, co si za to doplníte, důležité je, že žádný muž pravděpodobně nepochopí, že na něco takového vůbec přistoupíte – a ještě navíc za to zaplatíte nesmyslné peníze. No, vlastně ani ženy samy občas nechápou, za co všechno jsou schopny peníze utratit. Lepší tedy nepřiznat barvu, jeden by se pak mohl ztratit v argumentaci.

A co před svým mužem tajíte vy?