Pravá italská pizza

Aby bylo těsto pěkně hladké a vláčné, je nutné ho řádně rukama propracovat a především nechat dostatečně vykynout. Ideální doba je minimálně 1 a půl hodiny na teplém místě, což nemusí být nutně kamna nebo radiátor, zcela postačí pracovní deska kuchyňské linky. Hlavně těsto neschovávejte do špajzu nebo za okno (ještě by vám ho soused odnesl). Vykynuté těsto vám pak vydrží i několik hodin, tudíž není nutné zas tak spěchat.

Základem většiny „italských placek“ je rajčatové sugo a mozzarella. Sugo sice lze pořídit ve specializovaných prodejnách, ovšem velmi dobře ho nahradí dochucená plechovka loupaných rajčat. Obsah plechovky nejdříve najemno rozmixujte, poté směs dosolte a dochuťte bazalkou, oreganem nebo trochou česneku.

Co se mozzarelly týče, obvykle se používá druh „Buffalo“, který se vyrábí výhradně z mléka buvola domácího. V případě nouze ale můžete použít prakticky jakýkoli druh mozzarelly. Když na pizzu rozetřete rajčatové sugo a nepravidelně poskládáte plátky sýra, máte pizzu Margaritu už téměř hotovou a můžete s ní do trouby. Na jak dlouho?

V peci se většinou peče čtyři minuty při teplotě vyšší než 300 stupňů Celsia. To samozřejmě většina domácích trub nesvede, „tu svoji“ tedy nastavte na nejvyšší výkon a pravidelně ji hlídejte. Pokud ji rozpálíte na 250 stupňů, bude pečení trvat asi 7 až 10 minut.

Když máte hotovo, pizzu Margarita doplňte lístky čerstvé bazalky, nakrájejte na dílky a podávejte vyhládlým strávníkům. Možná se někdo právě zarazil, že se bylinky přidávají až po upečení. Ale je to tak. Zatímco šunka, žampiony, zelenina, sýr, vajíčka nebo špenát patří do trouby, parmezán, parmská šunka nebo čerstvé bylinky se přidávají až ex post.