Příběh Viktorky (5): Z bolesti nožiček se vyklubala akutní leukémie

Vypadalo to jako obyčejná chřipka. Viktorku z Třince v polovině roku 2014 začaly bolet nožičky, nemohla vyjít schody a měla vysoké teploty. Jenže odběry krve ukázaly něco mnohem horšího.

„Ihned nás sanitkou odvezli do ostravské nemocnice, kde na nás už venku čekal lékařský tým. Viktorka podstoupila kompletní vyšetření krve a kostní dřeně. Vše se posílalo do brněnské a pražské nemocnice, kde lékaři potvrdili akutní leukémii,“ vzpomíná Viktorčina maminka Šárka, která v té době čekala druhé dítě.

Viktorka okamžitě skončila na dětské onkologii a byla ji naordinována silná chemoterapie, která ale představovala riziko pro ještě nenarozený plod. „Byla jsem na začátku čtvrtého měsíce, což byl velký problém, protože na onkologickém oddělení probíhá u dětí silná intenzivní chemoterapie, je tam riziko vyzařování, které by mohlo ohrozit plod,“ vysvětluje Šárka.

Nakonec lékaři rozhodli, že první dva měsíce by nemělo být nenarozené miminko ohroženo, a Šárka mohla být s Viki v nemocnici. Pak už ji ale musel zastoupit manžel. Nicméně právě ty první dva měsíce byly pro Viktorku největším utrpením. „Po měsíci hospitalizace už rezignovala a koukala do stěny, občas ji zabavila nějaká pohádka. Nechtěla si ani hrát. Pořád malovala jen černou pastelkou,“ popisuje Šárka.

Holčička na chemoterapii totiž reagovala špatně, neustále musela být v izolaci. „Měla velmi oslabenou imunitu, nemohly jsme ani vyjít z pokoje, natož aby za námi přišla návštěva. Když za námi přišli, mohli nám jen zamávat pod oknem,“ dodává Šárka.

Rodinu netrápil jen strach o dcerku a nenarozené miminko. S nemocí Viktorky totiž samozřejmě vzrostly náklady. I když se doba hospitalizace postupně zkracovala a Viki mohla trávit čas i doma, nebylo to vůbec lehké, a už vůbec ne levné. Pomoc ale nabídla nadace Dobrý anděl.

Z jejich pravidelných finančních příspěvků rodina hradila především nízkobakteriální stravu, která je nezbytnou součástí léčby. „Veškeré jídlo by mělo být nejlépe v BIO kvalitě, ideálně vakuované. Jídlo nesmíte znovu ohřívat, musí se po rozbalení spotřebovat. Jenže vlivem léčby má dítě různé chutě, ne vždy sní, co je mu nabídnuto. Jíst ale musí, je to důležité, a tak mu nabídnete něco jiného. Spotřeba jídla je tak vyšší než obvykle,“ vysvětluje Šárka.

To nejhorší má nyní Viktorka za sebou a užívá si s malou sestřičkou Elenkou, která se narodila v listopadu 2014. Je nyní v udržovací fázi léčby, dojíždí na pravidelné kontroly do nemocnice a užívá chemoterapii v tabletkách. I tak našla ale sílu a zapojila se do kampaně, která hledá nové Dobré anděly. „Chceme Dobrým andělům moc poděkovat, naše díky ani nelze slovy vyjádřit,“ dodává její maminka Šárka.

Co říkáte, nechcete se také stát Dobrým andělem?