Příběh Terezy: Jaké to je žít v homosexuálním páru v ČR?

Tereza je sympatická, elegantní blondýnka. Fámy o tom, že lesbičky jsou mužatky připomínající chlapy, rozhodně svým zjevem vyvrací. Studovala češtinu na Univerzitě Karlově a angličtinu v Dánsku. Studium ale nakonec nedokončila a dnes pracuje v postprodukční firmě. Mluví o sobě jako o bisexuálce, být s někým jiným než se svou současnou partnerkou si ale neumí představit. Jsou spolu už přes čtyři roky a těší se na společnou budoucnost.

Kdy jste zjistila, že vás přitahují ženy?

Úplně poprvé mě to napadlo, když mi bylo asi dvanáct. Nebylo to ale tak, že bych o tom začala přemýšlet sama od sebe. Že bych si sama říkala, že je se mnou něco divně. Bylo to v době, kdy se provalilo, že si moje máma našla po deseti letech manželství s tátou milenku. Pak se naši asi tři roky hádali, a následně se rozvedli. Máma je s tou ženou do dneška. Já byla tenkrát malá a myslela jsem si, že to je dědičné. Proto jsem začala uvažovat, jestli to nemám stejně.

To musel být pro tak malé dítě asi pořádný zmatek…

To byl. Každý rozvod je pro děti náročný, a obzvlášť takovýhle. Mně se ale v tu dobu nelíbili ještě ani kluci, takže jsem to pak na dlouho úplně vypustila. Opravdu vážně jsem o tom pak uvažovala až v době, kdy jsem se vrátila ze studijního pobytu v Dánsku. To mi bylo asi dvacet.

Myslíte, že vás matčin vztah mohl nějak ovlivnit?

To nedokážu říct. Když to člověk nemá úplně jasné, tak jako já, anebo se ještě hledá, dřív nebo později o tom stejně začne přemýšlet. Já byla ale vždycky v těchhle věcech dost otevřená a nikdy mi na tom nepřišlo nic špatného. Takže jsem si to možná díky ní jen uvědomila dřív.

A v pubertě jste s nikým nerandila?

Ano, normálně jsem chodila s klukama. Já to nikdy úplně nerozlišovala. Ani dnes to nemám úplně striktně dané, že bych byla jenom na holky. Ale v současné chvíli jsem zamilovaná do své přítelkyně a neumím si představit, že bych mohla být s někým jiným.

Neměla jste tedy problém mít sex jak s mužem, tak se ženou?

Stejně jako spousta dalších lidí jsem i já měla odpor k určitým věcem. Nikdy jsem ale nemusela dělat nic, co by se mi nelíbilo, takže to určitě nebylo tak, že by mi to s mužem vadilo. Ale se ženou je to rozhodně lepší.

Setkala jste se někdy se špatnou reakcí od okolí na vaši orientaci?

Já měla asi štěstí, ale nikdy jsem se s vyloženě špatnou reakcí nesetkala. I když jsem po čase řekla kamarádkám o svém novém vztahu – s Luckou –, tak se vůbec nedivily tomu, že je to holka, ale ptaly se mě úplně na běžné věci. Moje přítelkyně je ale z menšího města na Moravě, a tam je to horší. V takových místech na homosexualitu lidé často koukají jako na nějakou nemoc.

Jak reagoval na váš vztah se ženou váš otec? Nejdřív manželka, pak dcera…

Tátovy reakce jsem se hrozně bála, protože jsem si dobře pamatovala, jak reagoval u mámy. Ale on je to samozřejmě rozdíl, když vás opustí manželka kvůli jiné ženě, a když to má přijmout u dcery. Hodně dlouho jsem to tátovi tajila, ale on to nakonec vzal úplně v pohodě. Dnes má s mou přítelkyní hezký vztah.

Jste čerstvě zasnoubené. Kdo koho vlastně požádal o ruku?

Požádaly jsme se navzájem. Loni jsem dala Lucii k Vánocům letenky do Barcelony, kam už dlouho chtěla, a už v té době jsem věděla, že ji tam chci požádat o ruku. A jak se pak ukázalo, tak to jako skvělou příležitost k zásnubám vnímala i ona.

Budete se tedy brát, nebo registrovat?

Raději bychom se samozřejmě normálně vzaly. Zatím ale není v Česku sňatek homosexuálních párů uzákoněný. Pokud se to ale nezmění do dvou let, tak se chceme alespoň registrovat. To je ale jen slabá náhrada. V registraci nemají ti partneři žádné právo na děti v případě, že by se s tím druhým něco stalo.

Jak je to s dětmi? Jaké jsou v současné době možnosti?

Moc legálních možností není. Dá se jít na kliniku na umělé oplodnění s kamarádem, který předstírá, že je váš partner, a daruje vám sperma. My bychom ale chtěly mít každá alespoň jedno dítě a od jednoho otce. Aby si děti byly podobné a byly skutečně sourozenci. Ideálně tedy někoho, kdo je gay, a tím pádem nemůže mít vlastní děti.

Tohle ale momentálně není uzákoněné…

To není. Ale už se dělají i takzvané „domácí inseminace“, při kterých se v plodných dnech sperma dárce zavede třeba injekční stříkačkou. Sex s někým jiným ve vztahu samozřejmě není možný.

Máte nějakého adepta?

Teoreticky ano. Musí to být někdo nám hodně blízký. Nechceme od něj ale „jen“ sperma. Rády bychom, aby se s námi i dětmi dál stýkal a děti ho braly jako otce. Myslím, že role chlapa v rodině je důležitá.

A co vy? Máte ve svém okolí někoho, jako jsou Tereza a Lucka?