Příběh Táni (39): Ze zánětu prsu se vyklubal zhoubný nádor

Paní Táňa (39) žije se svým mužem Alešem a dvěma dcerami – patnáctiletou Klárou a pětiletou Ellenkou – na Frýdecko-Místecku. Je to energická žena, která pracuje jako asistentka pedagoga na základní škole. A stejně tak jako pomáhá žáčkům, stala se před lety se svým mužem Dobrým andělem a přispívají rodinám s vážnou nemocí. Loni v říjnu začala Táně vytékat z prsu tekutina a zdálo se, že jde o zánět. Když antibiotika nezabrala, poslala lékařka Táňu na sonografii a na mamograf. Nakonec vyšetření odhalilo zhoubný nádor prsu.

Jaké byly vaše první pocity po vyslechnutí diagnózy?

Když mi lékařka zavolala, aby mi sdělila výsledky biopsie, byla jsem v autě, venku byl krásný podzim a chystali jsme se s přáteli na kávu. V první chvíli jsem jen brečela.

Byl s vámi v tu chvíli někdo z rodiny?

Byl se mnou manžel. Stejně jako já brečel. Velmi rychle se ale sebral a řekl: „Neboj, to bude dobré, společně to zvládneme.“ Nejhorší bylo povědět to dětem. Starší dcera reagovala naštěstí celkem rozumně, hledala informace na internetu a snažila se být optimistická. Mladší si to ještě moc neuvědomuje, takže pro ni bylo nejhorší, když jsem přišla o vlasy. To jsem se jí nelíbila.

Co se dělo dál?

Byl to rychlý sled událostí a už za týden od sdělení diagnózy jsem ležela na operačním sále. Při zákroku se bohužel přišlo na to, že nádor metastazuje do uzliny. Nyní ještě podstupuju chemoterapii a potom mě čeká dlouhodobá hormonální léčba. Zbytek se uvidí podle dalších výsledků.

V době zahájení léčby jste za sebou měla již dvě operace srdce. Nebyl to problém?

Operace jsem absolvovala kvůli vrozené vadě a lékaři se báli, jak bude srdce na chemoterapii reagovat. Naštěstí zatím dobře. Chodím častěji na kardiologii, kde mám úžasného pana doktora, který mě hlídá.

O to víc pro vás musí být nemoc vysilující.

Nejsem typ, co by se lehce vzdával, a tak se snažím si to moc nepřipouštět. Jen už je v těle dost chemie, a jsem proto čím dál víc unavená. Trápí mě to, protože jsem člověk, který moc neposedí, a najednou jsem bez sil. Následkem ozařování mi také vznikly celkem nehezké popáleniny, které bolely, a i po čase zůstávají na kůži fleky a místo je stále citlivé. Ale věřím, že všechny tyhle bolístky vedou k uzdravení. Člověk se nesmí nemoci moc podat a věřit, že na konci cesty je cíl.

Změnila vážná diagnóza váš přístup k životu?

Říká se, že vážné onemocnění může člověku změnit pohled na svět. Můj pohled se ale příliš nezměnil, života si vážím pořád stejně a děkuju za každý den, který prožiju se svými blízkými. Jen se učím víc odpočívat a možná trochu zabrzdit svůj elán. Také se snažím šířit větší osvětu.

Myslíte o rakovině prsu?

Ano. Jsem totiž otevřený člověk, který o nemoci mluví. Vysvětlila jsem to i dětem ve škole, i svým kolegyním. Všechny jsem urgovala, aby si udělaly alespoň samovyšetření, a představte si, že bohužel jedna z nich si našla bulku, která se ukázala jako zhoubná. Naštěstí se našla včas, a proto bych chtěla především vzkázat, že je velmi důležité nepodcenit prevenci a opravdu se hlídat.

Od loňského prosince vám pomáhají Dobří andělé, mezi které sama patříte. Jaké to je, ocitnout se najednou na druhé straně?

Stala jsem se Dobrým andělem před několika lety společně s manželem a tehdy jsme naverbovali snad všechny známé, ať do toho jdou také. Já jsem spíš člověk, který rád pomáhá, a ne ten, který si o pomoc říká. Možná z hrdosti jsem si nejprve o pomoc říct nechtěla. Pak mi psala kamarádka, ať neváhám a požádám. Povedlo se jí mě přesvědčit a jsem za to moc ráda, protože mi to přináší větší klid. Mohu tak myslet především na léčbu a to je opravdu velký přínos. Víte, lidé občas říkají, že peníze nejsou všechno, a samozřejmě nejsou. Ale bez nich je život daleko náročnější.

Co je pro vás v tuhle chvíli nejtěžší?

Víte, co je na rakovině nejhorší? Nikdy nevíte, jestli se znovu nevrátí, a když prožíváte hezkou chvíli, bojíte se, aby to třeba nebylo naposled. Letos jsme byli s manželem, dětmi a přáteli u moře. Všichni jsme potřebovali vypnout a nabrat sílu. Po cestě zpět se mi chtělo plakat. Měla jsem najednou strašný strach, že to třeba bylo naposled. Bojíte se, že jednoho dne se vrátí, udeří naplno a vy tady necháte ty, které milujete, samotné.

V současné době se stále léčíte. Na co se těšíte, až budete mít všechno za sebou?

Pracuju jako asistentka pedagoga v páté třídě základní školy. Děti, se kterými jsem byla denně, jsem najednou musela opustit a bylo mi to moc líto. Chtěla jsem v práci zůstat, co to půjde, abych mohla dál pomáhat a dělat svou práci, která mě baví a naplňuje. Současně jsem se bála, abych o pracovní místo nepřišla. Máme ale skvělé vedení a to mi doslova přikázalo zůstat doma a léčit se. Moc doufám, že se po nemoci zase do školy budu moct vrátit a budu se dál věnovat dětem, které potřebují podporu. A také samozřejmě rodině, ve které mám obrovskou oporu.

Chcete také pomáhat rodinám s podobně těžkým osudem? Je to jednoduché. Stačí se zaregistrovat na webu nadace a začít přispívat libovolnou částkou. Nadace Dobrý anděl odevzdá potřebným veškeré vaše příspěvky do posledního haléře.

Už jste byly na mamografu či ultrazvuku? Zde jsou důvody, proč odhodit obavy!