Příběh: Shodila 116 kilo, ale pořád je to málo! Co bude dál?

Poslední roky byl život Lacey Hodder jedno velké utrpení. Mít při výšce 158 centimetrů přes 300 kilo prostě bolí. „Veškerý pohyb je strašlivě bolestivý, ta obrovská váha vás neustále táhne k zemi. Nejhorší je to vždycky ráno, ty první kroky,“ říká Lacey.

A nejhorší na tom vše je, že bolest prý vždy překonala jen kvůli tomu, aby se mohla najíst. Jídlo se stalo jedinou její životní vášní, jedinou motivací k tomu to nevzdat.

Tohle trápení začalo prý už v raném dětství. „Vždycky jsem měla nadváhu. Jestli jsem ji někdy neměla, tak já si na to určitě nevzpomínám,“ přiznává Lacey.

Podle ní jako první nastartovala tento problém její matka Martha. „Byla kuchařka, jídlo bylo jejím životem. Měla šílené stravovací návyky a já se je bohužel od ní naučila,“ tvrdí Lacey. Koneckonců i v dospělosti spolu obě ženy trávily čas tím, že se společně přejídaly.

V šesti letech tak Lacey važila přes 54 kilo, tedy o více než 30 kg víc, než je průměrná váha holčiček v tomto věku.

Jenže připomínky pediatrů nikdo nebral vážně, navíc oba Laceyini rodiče pracovali celé dny, a tak se vlastně nikdo moc nestaral, co a kolik toho jejich dcera přes den sní. Lacey vzpomíná, jak si jako dítě zcela běžně smíchala v míse máslo s cukrem a ve svém pokoji to pojídala. Nikdo jí nikdy neřekl, že tohle by dělat neměla.

V devíti letech tak vážila asi 91 kilo a nedokázala stíhat tempo svých vrstevníků. Zůstala vlastně úplně sama. Ke všemu její otec tehdy přišel o práci a celá rodina čelila jeho agresivním záchvatům vzteku. Hádejte, kde našla malá Lacey útěchu. Ano, u jídla!

Když ve dvanácti letech vážila skoro 160 kilogramů, vykašlali se na ni i lékaři. Přestali její kila sledovat, protože na jejich váhy byla prostě moc těžká. Navíc už dávno byla mimo veškeré pediatrické tabulky.

V patnácti se dostala na 223 kilogramů, ve dvaceti na 272 kg. Její váha neustále rostla a nikdo s tím nic nedělal. Když ale nedávno zjistila, že váží už 313 kilogramů, rozhodla se pro změnu. „Stydím se, že jsem to nechala zajít tak daleko. Že jsem dopustila, aby se i tak obyčejná věc, jako dojít si na záchod nebo se osprchovat, pro mě stala životu nebezpečnou,“ říká Lacey s tím, že největší strach měla z toho, že jí vypoví službu nohy, ona doma spadne a už se nedokáže zvednout. A protože žije sama, nikdo ji nenajde, a ona takhle potupně zemře.

Pravda je i taková, že Lacey inspirovala kupodivu její matka, která s nezdravým životním stylem před časem skoncovala. Podstoupila operaci žaludku, nepřejídá se a hubne. I Lacey se tak vypravila za lékaři.

Ti jí naměřili BMI 122 a byli šokováni už jen tím, že Lacey byla stále schopná přijít po svých a pohybovat se. Nejdřív jí naordinovali přísnou dietu, po které žena shodila 47 kilo. K tomu jí doporučili psychologickou terapii, která se měla postarat o to, aby Lacey našla smysl života v něčem jiném než jen v jídle. Pak i Lacey podstoupila operaci žaludku, a výsledky se dostavily.

Na konci loňského roku žena vážila 197 kg a její BMI se dostalo na 77 bodů. Stále je to samozřejmě hodně, ale je to pokrok. Navíc má Lacey od lékařů stanoven nový cíl – shodit dalších 70 kilogramů. „Chci to dokázat. Konečně začínám mít zase ráda svůj život a hodlám se postupně zbavovat všech svých zlozvyků,“ říká odhodlaně Lacey.

Co myslíte, dokáže Lacey ještě dál hubnout? A víte, jak se dá úspěšně předcházet obezitě, ale třeba i cukrovce?