Příběh profesionální společnice: Jaké to je žít dvojí život?

Na svém blogu sdílí mladá vysokoškolačka zážitky ze svojí práce. Ta ale není jen tak ledajaká. Už několik let se živí jako společnice. Kvůli ochraně soukromí tam však nikdy nenajdete její celou fotografii ani pravé jméno. Toho, že by ji její současný život doběhl v budoucnu, se nebojí. „Nelžu, pouze pravdu lehce upravuji,“ říká usměvavá blondýnka.

„K práci společnice jsem se dostala přes brigádu hostesky na začátku svého bakalářského studia, takže před nějakými pěti lety. Zkoušela jsem spolupráci s několika agenturami, ale to mi nevyhovovalo. Bylo to dlouhé hledání. Nevěděla jsem, jak to vlastně funguje, jak sehnat klienty, co od toho čekat a tak dále. Chvilku trvalo, než jsem se v tom naučila chodit. Nikdy jsem ale nefotila erotické fotografie, netočila porno a nepracovala na webkameře. Věděla jsem, že některé věci rozhodně dělat nechci. Postupně jsem se dostávala ke správným kontaktům. Jak se říká, stokrát něco zkusíte, a po sto první to vyjde.

V situaci, že si sama vybírám, s kým se setkám, jsem poslední dva roky. Moji klienti jsou velcí gentlemani, takže dnes už nemám důvod ke studiu pracovat. Starají se o veškeré moje potřeby.“

„Na rozdíl od eskortu nebo klubu, profesionální společnice pracují mnohem méně. Jejich ceny jsou vyšší a rozhodně se nejedná jen o to jedno. Klienti s nimi chtějí strávit delší čas – hledají doprovod na služební cesty, partnerku pro cestování a sdílení zážitků. Společnice zkrátka neposkytuje pouze sexuální služby, ale de facto funguje jako přítelkyně. Zažila jsem i klienty, kteří chtěli, abych je doprovodila na svatbu či jinou rodinnou událost, setkala se u večeře s jejich přáteli nebo obchodními partnery atd.

Za to mě pánové rozmazlují nejrůznějšími způsoby. Už dlouho se mi nestalo, že bych po něčem toužila, a neměla to. Obvykle se stačí zmínit před některým z mých stálých klientů, a danou věc nebo zážitek brzy dostanu. Naše rodina si nikdy nežila nikterak nadstandardně, takže se dá říct, že můj současný život je pro mě jako příběh o Popelce.“

„Movití klienti preferují společnice z několika důvodů. Jedním z nich je fakt, že mají rádi společnost výrazně mladších žen, ale nechtějí je mít za stálé partnerky. Dalším jsou pravidla vztahu, právě ohodnocení v jakékoli formě určuje vztahové role. Milenka i partnerka chtějí vždy více času, později závazků ve formě manželství, dětí a podobně, což mnozí mí klienti nechtějí. Jsou buď rozvedení, vdovci nebo jen netouží po stálém partnerském vztahu.

Velká část mých klientů je zadaná a nechce na tom nic měnit. Milenka představuje velké riziko, především pro cizince. V zahraničí je rozvod pro muže mnohem komplikovanější než u nás. A já se vídám výhradně s cizinci.“

„Když jsem jako společnice začínala, prvního klienta jsem měla přes eskortní agenturu. A právě on mi prozradil, že existují různé portály, které mi pouze zařídí propagaci, ale já sama si budu z nabídek vybírat a dohodnu si podmínky setkání. Toho jsem chtěla dosáhnout. Daný portál jsem našla a začala pracovat přes něj. Aktuálně ale už nové klienty nehledám. Mám stálé, se kterými se vídám, a všechna setkání domlouváme přes e-mail nebo telefon. Velmi často za nimi cestuji do zahraničí, což je skvělé.“

„Morální problém nemám. Společnice manželství nebo trvalý partnerský vztah neohrozí. Naopak. Muži, kteří se rozhodnou svoji touhu po netradiční sexuální praktice či pouze nedostatek sexu vyřešit tímto způsobem, nechtějí doma nic ukončovat. Nebezpečné jsou naopak všechny milenky a single ženy, které se touží dostat do role manželky.“

„Moje rodina nic netuší. Mám je velmi ráda a myslím si, že máme hezký vztah, ale vzhledem ke vzdálenosti a samozřejmě i zcela odlišným hodnotám, názorům a životnímu stylu není náš vztah nikterak hluboký.

Moji blízcí přátelé možná něco tuší, těžko říct. Vědí, že jsem, co se týče sexu, velmi otevřená, ráda si užívám a zkouším nové věci, nemám stálého partnera, ale několik milenců. Nikdo se mě nikdy do očí nezeptal, jak jsem je potkala, a já nikdy nikomu celou pravdu neřeknu. Moje oblíbené rčení je ,pravda je pružná`.“

„Ano, aktuálně dokončuji postgraduální studium, ale vzhledem k ochraně soukromí nechci být konkrétnější. Trávím proto spoustu času čtením odborné literatury. Můj soukromý život ale od mého pracovního tak odlišný není. I když jsem se za dobu, co pracuji jako společnice, naučila velké toleranci a pochopení pro jiné kultury a zvyky, snažím se vybírat si lidi, se kterými si rozumím, sdílíme stejné koníčky. S někým, před kým bych se musela přetvařovat, bych se nesešla.

Ve svém volném čase se věnuji lyžování, miluji golf, běh, chodím do fitka a dělám i jógu. Zbožňuji cestování a poznávání nových míst, gastronomie a vín z dané oblasti. Pak mě baví taková ta holčičí klasika: kosmetika, šminky, hadříky.“

„Normální vztah jsem neměla. Vycouvala jsem z toho vždy, jakmile to začalo být vážné. Nechtělo se mi neustále lhát o tom, kde a s kým jsem. Zatím nepřišel nikdo, kvůli komu bych se byla ochotná vzdát svého životního stylu plného cestování, skvělého jídla a spousty sexu.“

„Ano, budoucí partner o mé minulosti bude určitě vědět. Samozřejmě zvolím nějakou ,soft variantu`. Nemusí nutně vědět detaily. Partnerský a milenecký vztah se samozřejmě srovnávat nedá. Jsem si vědoma toho, že to bude velká změna, ale už se na ni začínám i těšit. A pokud se mi zasteskne, mohu si kdykoli schůzku opět domluvit. Vím, jak na to, a ještě tak zle nevypadám…“

Co si myslíte o tomto stylu života?