Příběh Niki (12): Jejím snem je postavit se na nohy!

„Pojď, pojď, Niky, přidej!“ povzbuzuje svoji dceru při tréninku na atletickém oválu paní Silvie Sikorová. Nikolka se od malička snaží sportovat a dělat všechno jako ostatní děti, i když neměla stejnou startovní pozici. Narodila se předčasně a kvůli dětské mozkové obrně se pohybuje na vozíčku. Dopředu ji ale žene touha po samostatnosti i rodiče, kteří ji maximálně podporují přes vlastní zdravotní problémy. Dvanáctiletá dívka i díky jejich obětavosti rehabilituje prakticky denně a dělá pokroky. Pomoct jí vyhrát nejdůležitější závod jejího života můžete také vy – příspěvkem do společné sbírky Konta Bariéry a portálu Seznam.cz.

Když Nikolka přišla ve 27. týdnu těhotenství na svět, vážila pouhých 1 300 gramů při 47 centimetrech. „Už krátce po narození jí paní doktorka podle ultrazvukového vyšetření mozku a viditelných odumřelých buněk diagnostikovala postižení dolních končetin,“ vzpomíná dnes maminka Silvie. Konečný verdikt lékařů pak zněl ještě méně příznivě: dětská mozková obrna a kvadruparéza, tedy postižení nejen nohou, ale i rukou.

Sikorovy to však nezlomilo a vzali dceřino postižení zkrátka jako výzvu s tím, že pro ni udělají maximum. S Nikolkou tedy od miminka cvičili Vojtovu metodu a neurovývojovou terapii Bobath concept. Za rehabilitacemi z malé vesnice u Bruntálu dojížděli i desítky kilometrů a platili dceři nákladné pobyty v lázních Klimkovice, což se jim vyplatilo.

Nikolka v současné době navštěvuje 6. třídu běžné základní školy v Bruntále a s činnostmi, které sama nezvládá, jí pomáhá asistentka. Brzy snad bude mít i čtyřnohého pomocníka v podobě svého psa – zlatého retrievera Freddieho. „Sundává mi třeba rukavice, podává, co mi spadne,“ popisuje Niki.

Dívka má přes svůj handicap i mnoho zájmů a kroužků. Navštěvuje tak keramiku, šachy, košíkářství či vaření. Ráda také čte a navštěvuje často knihovnu. A před covidem se dokonce v domě dětí a mládeže učila hrát na ukulele. „Přes původní diagnózu má Nikolka ruce docela dobré, až na jemnou motoriku, ale tu pilně trénuje,“ říká maminka.

Více než blízko má Niki také ke sportu. Navštěvuje klub karate, kam ji přivedla starší sestra Tereza, jezdí na handbiku, v zimě na monoski. Dvakrát se už zúčastnila Olympiády zdravotně postižených dětí v Opavě, třikrát Evropských her handicapované mládeže Emil Open v Brně. Je členkou atletického klubu vozíčkářů v Olomouci, se kterým se účastní atletických závodů a soustředění ve sportovním centru v Nymburku. „Hod míčkem, hod raketkou a jízda,“ vypočítává Nikolka svoje silné disciplíny s tím, že sport ale bere hlavně jako zábavu. O své budoucnosti má totiž jasnou představu. „Chtěla bych být doktorkou,“ říká.

Za každým Nikolčiným úspěchem je ale velká dřina a někdy i bolest. Ne vše jde totiž tak hladce, jak by se na první pohled mohlo zdát. Velké zdravotní komplikace dívce způsobilo třeba jen to, že rychle vyrostla a váží už 50 kilo. „Dnes už je ten přístup jiný, ale když byla Niki malá, nedoporučovali nám vůbec používat vertikalizační stojan, ve kterém by se mohla stavět. Teď vidím, jak to bylo důležité, aby si nohy zvykly nést váhu těla. Nikolka na to zvyklá nebyla, a když vyrostla, nohy to neudržely, úplně se jí propadly,“ popisuje paní Silvie okolnosti, které v roce 2019 vyústily až v operaci, při které dceři zpevňovali kotníky štepem z pánve.

Šest týdnů pak měla sádry na obou nohách a po jejich sundání šílené křeče. „Některé noci jsme vůbec nespali, protože Niky měla tří, čtyř hodinové křeče, které jsme nebyli vůbec schopni zvládnout,“ vzpomíná maminka s tím, že po operaci navíc začalo cvičení nanovo. Niki totiž dostala strach, že ji nohy zase zklamou, a začala krčit kolena.

Další cestou k silným nohám je bezesporu usilovné cvičení. I proto je letos Nikolka už podruhé na pobytu v lázních Klimkovice, který konečně začala proplácet pojišťovna. „Baví mě to,“ říká dívka navzdory tomu, že cvičí klidně od sedmi od rána, nezastaví se i do čtyř hodin odpoledne a večer a o víkendech dohání školu a úkoly, které jí učitelé do lázní posílají.

Zpestřením náročných rehabilitací by pro Nikolku byla také jízda na speciální lehotříkolce. „Handbike, na kterém jezdila dosud, už má malý, a hlavně na něm má nohy úplně pasivní, což je škoda, protože na motomedu v lázních klidně ušlape dva kilometry. I proto jsme přišli na lehotříkolku, na které by měla Niki nohy neustále zapojené,“ vysvětluje paní Silvie a dodává: „Opravdu bychom chtěli, aby se na nohy jednou postavila, aby je posilovala.“

Niki už si lehotříkolku i vyzkoušela a těší se na vyjížďky s rodinou po cyklostezkách kolem Olomouce. Problém je ale vysoká pořizovací cena stroje, která činí 77 tisíc a dalších 37 tisíc korun za přídavný elektropohon. A to si rodina nemůže dovolit. Peníze totiž momentálně investuje do rekonstrukce rodinného domu, aby Nikolce co nejvíc vyhovoval.

Sikorovi už udělali dceři zvedací plošinu do patra, aby mohla vyjet do svého pokoje a nemuseli ji přenášet. Co nejdřív je ale čeká minimálně ještě rekonstrukce koupelny. „Aby Niki byla co nejvíc samostatná i při hygieně,“ říká paní Silvie s tím, že peníze Sikorovi šetří také na speciální ortézy pro dceru, kdyby se jim nepodařilo na jejich proplacení dohodnout se zdravotní pojišťovnou.

Rodina navíc letos v září přišla o část příjmů, když paní Silvii snížili v zaměstnání úvazek na polovinu. Sloučením střední školy, na které učí, s průmyslovkou totiž zanikly ekonomické obory, kterým se věnovala, a tak přišla o část práce. „Na jednu stranu je fajn, že mám víc času na Nikolku, ale na druhou stranu nám ty peníze chybí,“ vypočítá paní Silvie, která se i s manželem potýká navíc s vlastními zdravotními problémy.

Nikolčin otec, který pracuje jako OSVČ a prodává tepelná čerpadla a fotovoltaiku, má hlubokou žilní trombózu, takže nemůže například Nikču ani nosit. Nikči maminka si zase prošla onkologickou léčbou. „Tak snad už máme smůly vybráno dost,“ uzavírá paní Silvie.

Konto Bariéry vzniklo jako projekt Nadace Charty 77 v roce 1992 a dnes je nejdéle trvající veřejnou sbírkou v České republice. Pomáhá lidem s handicapem a organizacím, které o ně pečují.

Konto Bariéry společně se Seznam.cz pro Nikolu pořádají veřejnou sbírku, aby mohla dál rehabilitovat tak, jak je pro ni nezbytné, a aby mohla získat lehotříkolku. Zároveň Konto Bariéry otevírá speciální fond na pomoc handicapovaným dětem i dospělým, kteří se neobejdou bez rehabilitací.

Svůj příspěvek můžete poslat na transparentní účet Konta Bariéry 17111444/5500, variabilní symbol 211032, nebo přispět přímo ZDE.

Příběh Nikolky vám přinášíme v rámci projektu Rok pro dobro. Více o projektu si přečtěte zde.