Článek
Marie (69) prožila se svým o devět let starším mužem krásný život. „Byli jsme svoji skoro čtyřiačtyřicet let. Ne vždy to bylo snadné, ale milovali jsme se, takže jsme vždy vše zvládli,“ říká Marie, z níž se před časem stala vdova.
Kdo ale čeká, že se topí v slzách, plete se. Marie netruchlí! „Je to strašné, ale mně se s jeho smrtí ulevilo, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Před lidmi předstírám, že truchlím, ale není to tak,“ přiznává Marie.
Poslední čtyři roky byl totiž její muž nemocný a potřeboval neustálou péči. Buď byl v nemocnici, nebo doma, kde o něj pečovala právě jeho žena. „Syn bydlí daleko, dojížděl jen občas. Já buď denně chodila za mužem do nemocnice, nebo o něj pečovala doma, potřeboval pomoc v podstatě se vším,“ popisuje Marie.
Samotná péče o nemohoucího muže byla ale tím nejmenším problémem. „Manžel svou nemoc moc dobře nenesl, nezvládal svou nesamostatnost. A vše si vybíjel na mně či na nemocničním personálu. Byl protivný, zlý, leckdy sprostý. Vlastně to už ani nebyl on,“ dodává Marie.
Péče o dlouhodobě nemocného je nesmírně vyčerpávající. Ačkoli by mělo jít o naprostou samozřejmost, úbytek energie je pochopitelnýFoto: Thinkstock
Když před časem zemřel, první pocit, který ji ovládl, byla úleva. „Najednou jsem se nadechla a řekla si, že je konec. Konec těm starostem, problémům, trápení. A ulevilo se mi,“ vysvětluje Marie s tím, že se za absenci smutku a truchlení stydí, má výčitky svědomí a pocit, že je s ní něco špatně.
Je to přirozené
Podle odborníků má ale Marie na tyto pocity rozhodně právo a nemusí se za ně stydět.
„Když budete intenzivně pracovat několik hodin, pak si v klidu sednete, je naprosto přirozené, že ucítíte úlevu. A žena, která dlouhou dobu vykonávala pomocnou službu pro svého muže, čelila nepříjemným situacím a náladám nemocného, dávala péči o něj přednost před sebou, cítila celou dobu vypětí, je na tom podobně. Je naprosto přirozené, že po ukončení takové služby přišla úleva a uvolnění,“ říká koučka partnerských vztahů Kateřina Matláková ze Školy pro ženy.
Navíc nikde není psáno, jakým způsobem a jak dlouho má člověk truchlit, když přijde o někoho blízkého. Ztrátu každý prožívá jinak. „Každý je jedinečný a i jeho prožívání je jedinečné. Když se rozloučíte s někým blízkým, tak je plně na vás, jak půjdete dál. Váš život nekončí, ale pokračuje. Máte právo na cokoli, na lásku, na koníčky, na štěstí,“ dodává terapeutka Lucie Mucalová.
Možná si nikdy nepřála psa. Nebo nebyl čas na jiné vlastní koníčky. To se nyní může změnitFoto: Thinkstock
Může to přijít
Je také dost možné, že uvědomění si té ztráty teprve přijde. Že Marii skutečné truchlení teprve čeká. Až si odpočine, vydechne, začne zase normálně žít. Pak si možná teprve uvědomí, o co přišla.
„Ztrátu si zpravidla uvědomíte při činnostech, které jste s partnerem zažívali. Máte toho druhého spojeného s konkrétními věcmi, nábytkem, místem a podobně. Pocit ztráty nejspíš po čase přijde,“ varuje Kateřina Matláková.
Její slova potvrzuje i Lucie Mucalová. „Jsou ženy, co za nějaký čas začnou prožívat úzkost, strach, pocit, že odešel kus nich,“ říká Lucie Mucalová.
Ať už smutek přijde, nebo ne, neznamená to, že Marie svého muže nemilovala. „Někdy odchod člověka znamená obrovské vysvobození pro nemocného. Pokud to tak žena vnímá, může jít opravdu plnohodnotně dál. Neznamená to, že když se raduje, tak je sobecká a hned zapomněla. Naopak. Svého drahého má navždy v srdci, má tam místo, které nejde nahradit,“ dodává Lucie Mucalová.
Máte podobnou zkušenost? Taky jste po smrti někoho blízkého cítili spíš úlevu?
